Po pár minutách, za které musíme projít část krámu s novými knihami, až zděšeně koukám, jak neuvěřitelně široká paleta knih dnes vychází. Když projdeme do zadní části Fryčova knihkupectví, jsme v antikvariátu jak z učebnice, plném knih, včetně „hrabacích“ oddělení, kde si zákazníci přebírají v regálech volně naskládané knihy jen dle tématu, ne podle autora, a se starými grafikami na zdech. Jako bych byl v mládí, jehož chrámem byl antikvariát. Pak vejdu do místnosti vzadu vpravo – a jsem v devatenáctém století, místnost je určena pro německou literaturu a je plná v kůži vázaných knih v němčině. 

Klasické antikvariáty nejsou mrtvé. Jen jsou dnes vzácnější. A proto bychom měli k projektům jako je liberecké rodinné Knihkupectví a antikvariát Fryč přistupovat jako k projektům ochrany kultury. Pak přichází pan Martin Fryč, už druhá generace, a vypráví až překvapivě jednoduché dějiny jejich firmy. Jsou to dějiny práce, kreativity, investic, a pro mě především fantastická ukázka, jak rodinná firma na rozdíl od státních či korporátních „obchodních institucí“ umí myslet na budoucnost a umí se připravit i na velmi negativní vývoj poptávky.

Pro knihy starou škodovkou

Budoucí knihkupec pan Jaroslav Fryč starší vychovával syna mezi knihami. A syn stále četl. A tak se – ještě za komunismu – šel pan Fryč mladší do Luhačovic učit na knihkupce. To byla za bolševika existenčně výhodná pozice, mužů bylo v knihkupectvích málo, převládaly ženy, takže „za pohlaví“ mohl do budoucna počítat, že bude vedoucím knihkupectví. Přišla revoluce. Pan Fryč starší založil už v roce 1990, ihned po revoluci, firmu. Začal z nadšení bez provize prodávat brožury Společnosti přátel Josefa Škvoreckého, pak prodával nejdřív po stáncích a jezdil pro knihy starou škodovkou do Prahy. A obchod vzkvétal.

Antikvární knihy začal prodávat někdy v letech 1992–93. Pan Fryč vytvořil rezervy, díky kterým koupil celé přízemí domu v Liberci, kde bylo jeho knihkupectví, a interiér prodejny „protáhl“ domem dozadu, kde dřív byla dílna na opravu obuvi. Zde je vidět síla rodinné firmy oproti koncernu. Koncerny myslí v horizontu ročního zisku, nanejvýše v horizontu…