Novinářka Petra Dvořáková, která se před rokem rozhodla pod falešnou identitou infiltrovat mezi antiislámské aktivisty a scénu zmapovat. Popsala pak své zkušenosti v reportáži a pohovořila o tom v rozhovoru, který si můžete přečíst celý ZDE.

Ocitujme jen několik vět, které by mohly být zajímavé pro další úvahy. Říká třeba, co tyto lidi podle ní spojuje: „Určitě hluboký nesouhlas a odpor k tomu, jak to tu fungovalo posledních 30 let. Ať už mluvíme o Havlovi, ale i o Klausovi v souvislosti s privatizacemi a vůbec celými devadesátkami. Ti lidé jsou kulturně konzervativní a emancipační snahy, Zelení, Evropská unie nebo myšlenky multikulturalismu a rovnosti lidí různé sexuální orientace se jim příčí. Je pro ně velmi důležitý hodnotový konzervatismus, současně se vymezují vůči politickým a kulturním elitám.“

Co jim vadí?

„Nepřijde mi, že by byli ustrašení, ale spíše ztracení a zmatení z dnešní doby, kdy se rozvolňuje to, co dřív bylo normální. Rádi by staré pořádky, jasné vzorce a stereotypy, které by jim usnadnily pohyb a život v dnešních uvolněných časech. Slýchají, že to, čemu věřili a v co byli vychovávaní, najednou nemusí platit, a nemají se čeho chytit. To, myslím, hraje větší roli než nějaký strach.“

Většina lidí idejím SPD a protiislámského hnutí věří: „Někteří lidé tomu podle mě nevěří, jsou za tím spíše nějaké finanční nebo jiné pragmatické zájmy. Okamura je toho zářným příkladem. Spousta těch lidí tomu ale věří naprosto. Například Jirka Černohorský nebo Eva Hrindová. U té to je pak postavené na striktně konzervativních hodnotách, s nimiž se ztotožňuje. Myslím, že tomu věří určitě víc lidí, než si myslíme.“

Poměry ve straně jsou dost tristní: „Řadový člen SPD měl vylepovat plakátky, mlčet a všechno odsouhlasit. Takže lidé, kteří byli kritičtí vůči vedení, nebyli nakonec kolikrát ani za členy přijati. Čekací lhůta, než se z příznivce – který má sice stejné povinnosti jako členové, ale žádná práva – staneš členem, je dost dlouhá. Předsedové tak mohli svévolně vybírat mezi příznivci budoucí členy na základě jejich hlasovací loajality. Někteří se snažili z lidí pod sebou vytahat různé kompromitující informace, kterými by je mohli vydírat, až nebudou poslouchat. Kdokoliv ohrožoval zvláště před parlamentními volbami 2017 možnost předsedů stát se poslancem, se zlou potázal. Předsedové proti takovému člověku popuzovali ostatní členy – i prostřednictvím anonymů.“

Ani případný odchod lidí ze strany nevede k nějaké změně názorů: „Zpravidla nadále stojí za názory, které je k SPD přivedly. Akorát už dnes vědí, že Okamura není tím, kdo protimigrantský program myslí vážně.“

A tak dále. Pochopitelně se vynořuje otázka, co s tím. Od určitého počtu lidí, kteří mohou být osobně hodní, ale podporují nějakou extremistickou stranu, pro společnost problém. Vyzvednou svými hlasy k moci lidi, kteří už hodní rozhodně nejsou. Převychovávat bezhodnotové pragmatiky nemá smysl. Založili si na svých postupech existenci a mají ze svých metod prospěch a nemají důvod se něčeho vzdát. Potřebují moc. Buď kvůli penězům, nebo pro pocit sebepotvrzení, takže je žádná jiná hračka nemůže uspokojit.

S jejich ovečkami to ovšem také není jednoduché. Zaznamenal jsem třeba názor: „Klíčem je vzdělání a cestování je cesta ke vzdělání.“ To je sice pravda, ale je to jedna z těch pravd, které jsou dost k ničemu.

Máme tady asi sedm procent lidí, kteří Okamuru a spol. volí. Jsou natolik přesvědčeni o správnosti idejí, že přijmou často i ponižování a cynismus vůdců. Jenže tito stoupenci pocházejí ze společenských vrstev, které moc necestují a číst spisy kulturních antropologů nebudou. Vůči faktům jsou odolní stejně jako kdysi komunisté, které nezarazily ani popravy vlastních soudruhů, ani odhalení Stalina Chruščovem a některé ani invaze v roce 1968, byť pak asi přesvědčených už dost ubývalo.

Představa nějakého národního obrození, kdy se uskuteční lidové misie a lidu dodají informace, je naivní. Ti si totiž všechno zařadí do předem připravených poliček. Tam kde někdo uvidí černocha klidného, oni uvidí líného. Když se je někdo bude snažit uklidnit, že uprchlická vlna polevila a porodnost muslimů v Evropě jde taky dolů, konstatují, že na teroristický útok stačí jeden člověk. Kdo je sprostý, je pro ně upřímný, kdo je autoritář, toho vidí jako vítanou silnou ruku, co „s tamtěma“ udělá pořádek, pokud byl někdo agent StB, tak kdo ví, jak to bylo a tak pořád kolem dokola. Když vycestují do bohaté země, pocítí závist, když do chudé, budou místními pohrdat.

Neznamená to, že nemá smysl nic dělat. Je potřeba ale vědět, že pokud se někdo rozhodne stát se lidovým misionářem, tak to nebude mít jednodušší, než to měli jeho předchůdci mezi různými domorodci. Bude to mít o to horší, že je nebude moci převálcovat svou silnější kulturou, protože manipulátoři, kteří si vychovávají své ovečky, všechny techniky umí taky.