Na první pohled se zdá, že výrok Andreje Babiše adresovaný novinářům České televize, kterým je označil za zkorumpovanou pakáž pracující na objednávku, je bez dalšího jednoduchým výrokem, který vyjadřuje Babišovu nelibost nad způsobem informování o své osobě ze strany České televize. Ve skutečnosti se však jedná o výroky tři, z nichž každý má jinou právní kvalifikaci. Analyzuje Aleš Rozehnal.

Prvním výrokem je to, že jsou novináři z České televize zkorumpovaní, dalším výrokem je, že jsou pakáží, a konečně třetím je to, že pracují na objednávku. Výrok o tom, že jsou novináři ČT zkorumpovaní, je skutkovým tvrzením.

Pravda o úplatku

Korupcí je vyžádání, nabídnutí, předání nebo přijetí úplatku, které narušují řádné plnění určité povinnosti. Jednou z hlavních povinností České televize je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací.

Být zkorumpovaný v případě novinářů České televize tedy znamená, že by si museli vyžádat nebo přijmout úplatek tak, aby to narušilo poskytování těchto informací. Takové jednání by bylo zároveň trestným činem přijímání úplatku, protože férové informování veřejnosti Českou televizí je věcí obecného zájmu.

K porušení osobnostních práv dochází zejména takovými skutkovými tvrzeními, která jsou nepravdivá. Pravdivost skutkového tvrzení musí prokázat ten, kdo do cti jiného difamujícím tvrzením zasáhl. Tato osoba musí tedy unést tzv. důkaz pravdy.

Aby nebyl Babišův výrok o zkorumpovaných novinářích České televize neoprávněným zásahem do osobnostních práv, musel by prokázat, že si novináři České televize vyžádali nebo přijali úplatek za účelem narušení jejich povinnosti poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace o jeho osobě.

Pro úplnost je třeba ještě dodat, že úplatek nemusí mít formu peněz, ale může mít formu jakékoli neoprávněné výhody, která se projeví v majetkové sféře korumpované osoby.

Pakáž, póvl, ksindl, verbež

Naproti tomu označení novinářů za pakáž není skutkovým tvrzením, ale hodnotícím soudem. Ačkoli původně pakáž zřejmě znamenala část vojska, která se starala o zásobování a zavazadla, v dnešní době je synonymem hanlivých výrazů jako póvl, ksindl či verbež.

Tento hodnotící soud vyjadřuje subjektivní názor Andrej Babiše na novináře České televize, které hodnotí na základě vlastních subjektivních kritérií. Hodnotící soud má tedy subjektivní povahu a nelze na něj používat měřítka pravdivosti či objektivní  správnosti.

K dosažení  účelu hodnotících soudů, např. k vzbuzení zájmu veřejnosti o určitý závažný společenský jev, je někdy na místě použití i relativně peprnějších výrazů, které by za jiných okolností mohly být považovány za urážlivé.

Požadavek, aby veškeré výrazy k označení konkrétních  fenoménů či osob měly umírněnou podobu, by ke škodě věci zbavoval hodnotící soudy opodstatněné emocionality. Hodnotící soud tak může i přehánět a může být dokonce i nerozumný a předpojatý.

Při posuzování hodnotícího soudu je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem hodnocení.

Musí se tedy zkoumat, zda primárním cílem hodnotícího soudu není hanobení a zneuctění dané osoby, protože hodnotící soud nemůže být veden zlým úmyslem.

Zásah do morální integrity

Vzhledem k tomu, že novináři působí veřejně a mají vliv na utváření názorů veřejnosti, musí počítat s tím, že budou vystaveni vyšší míře kriticismu než osoby, které veřejně činné nejsou.

Andrej Babiš zdůvodňuje svůj negativní postoj k novinářům České televize tím, že o něm velmi často informují.

Kombinace politické, finanční a mediální moci, kterou má v současné době Andrej Babiš, je však natolik významná a natolik v rozporu s pojetím demokratického státu, že je taková pozornost naprosto logická.

Stejně tak jeho podnikatelské aktivity a jeho působení v době komunistického nedemokratického režimu vyvolává tolik otázek, že by jejich ignorování bylo naopak nerespektováním žurnalistické povinnosti informovat veřejnost.

Pro označení redaktorů České televize slovem pakáž tedy neexistuje žádný reálný základ. Tento výraz je pouze hrubě urážlivý, mající za cíl tyto osoby dehonestovat a zasáhnout tak do jejich morální integrity.

Touha po poslušnosti

Konečně posledním tvrzením je to, že zmiňovaní redaktoři pracují na objednávku. Na první pohled by se mohlo zdát, že toto tvrzení není difamační. Redaktoři totiž zcela jistě pracují na základě nějakého pokynu neboli objednávky, který jim dává jejich nadřízený.

K zásahu do osobnostních práv však může dojít též pravdivými skutkovými tvrzeními v případě, že jsou uvedena takovou formou nebo v takových souvislostech nebo za takových okolností, že působí difamačně.

V kontextu Babišova vyjádření je nutno práci na objednávku chápat tak, že se jedná o vytváření reportáže na základě pokynu někoho, kdo k udělení takového pokynu není oprávněn a kdo je zřejmě zároveň podnikatelským či politickým oponentem Andrej Babiše.

Akceptování takových pokynů či objednávek redaktory České televize by však bylo porušením zákona, protože do obsahu vysílání lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.

Výrok o tom, že novináři ČT přijímají „objednávky“ na vytváření reportáží o Andreji Babišovi od neoprávněných osob, je skutkovým tvrzením, že tito novináři porušují zákon.

I zde platí, že pravdivost tohoto skutkového tvrzení musí prokázat Andrej Babiš, který musí unést důkaz pravdy.

Tímto důkazem pravdy by byl důkaz, že novináři ČT přijali pokyn k vytvoření reportáže od někoho, kdo neoprávněně zasáhl do obsahu vysílání České televize, čímž byl porušen zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Úřední osoba musí snášet kritiku své činnosti a musí počítat s tím, že bude vystavena komentářům médií. Součástí profesionálního přístupu úřední osoby k funkci by mělo být se s takovými projevy vyrovnat.

Andrej Babiš ve své pozici jedné z nejbohatších a nejmocnějších osob v České republice na pouhé referování o své osobě reaguje urážkami a je otázkou, zda jejich účelem je pouze dehonestovat dané novináře a médium, či je jeho úmyslem je zastrašit.

Z tohoto důvodu je pochopitelné, že Andrej Babiš vlastní média. Jedině tak si totiž může zajistit absenci kritických hlasů na jeho adresu a absolutní poslušnost.