Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
ROZHOVOR / Zatímco vedení České televize se potichu smiřuje se ztrátou nezávislosti, která hrozí změnou jejího financování, generální ředitel Českého rozhlasu se jen tak vzdát nechce. V otevřeném rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o obavách, které v něm plány budoucí Babišovy koalice vyvolávají. „Neumím si představit, že bych měl každý rok chodit za politiky a s nataženou rukou žebral o peníze. To bych považoval za nedůstojnou věc. To bych bral jako selhání a vyvodil bych osobní odpovědnost,“ říká. Zachování poplatků bere jako nejlepší způsob udržení nezávislosti.
Deník FORUM 24 v minulých dnech zveřejnil utajený dokument, který nastiňuje kroky k likvidaci současného modelu médií veřejné služby. Jak vnímáte zprávu o tom, že politici budoucí vládní koalice vůči nim chtějí postupovat tak, že je plánují sloučit a podřídit jejich financování státnímu rozpočtu?
Musím vycházet z toho, že jsem žádný takový materiál neviděl. Vycházím pouze z informací, které kolují v mediálním prostoru, hlavně z toho, co se objevovalo před projednáváním mediální novely a před volbami. Za nás stále platí, že nerozumím důvodům, proč by se v systému médií veřejné služby mělo něco měnit. Ve většině zemí, kde k něčemu takovému došlo, k tomu existoval důvod. Já ho u nás v tuto chvíli nevidím.
Tam, kde se poplatkový systém opustil, to bylo zejména proto, že platební morálka koncesionářů byla velmi nízká, což ale není případ České republiky. Tady systém funguje velmi dobře a je prověřený. Dokonce po navýšení poplatků pro Český rozhlas od 1. května přibylo 250 tisíc domácností jako plátců. Nekonal se žádný masový odpor, naopak. Lidé poplatky platí a platební morálka je tu jedna z nejvyšších. A hlavně – je to nejlepší garance nezávislosti na politické i ekonomické moci.
Objevují se argumenty, že i poplatkový systém závisí na politicích.
Ano, politici rozhodují o systému poplatků, ale editorská a programová práce na nich závislá není. To je zásadní. Nevidím důvod měnit fungující systém.
Politici vznikající vládní koalice tvrdí, že chtějí českým domácnostem finančně ulehčit. Co tomu říkáte?
Poplatek 205 Kč měsíčně, tedy ani ne 10 eur, české domácnosti nezruinuje. Zato by financování ze státního rozpočtu znamenalo zátěž 10–11 miliard korun v situaci, kdy jsou veřejné finance v neutěšeném stavu. Čekal bych spíše opačný přístup – zachovat poplatky, ne vytvářet další tlak na státní rozpočet. Chybí mi zde skutečný důvod měnit funkční model.
Jak vnímáte argument, že tihle politici se řídí skandinávským modelem?
Vím, že politikům se to nelíbí, ale politická kultura v naší zemi je diametrálně a kvalitativně na jiné úrovni, než je tomu ve skandinávských zemích nebo na západ od nás. Média veřejné služby ve Švédsku jsou navíc financována zvláštní daní. Pokud rodící se vláda hovoří o tom, že nechce zvyšovat daňovou zátěž vůči občanům, tak to si se švédským modelem trochu protiřečí. Čili já bych opravdu chtěl slyšet ten skutečný důvod.
Ten skutečný důvod politici nahlas neřeknou, ale vy na něj stále narážíte. Pokud neplatí žádný jiný důvod, jediným skutečným důvodem je snaha mít větší kontrolu nad obsahem.
To je právě obava, která se nabízí. Slovenský příklad je typickou ukázkou toho, jak se financování ze státního rozpočtu může stát nástrojem tlaku. Slovenský příklad musím brát vážně, protože ho znám dokonale za ta léta, co jsem spolupracoval se slovenským rozhlasem. Znám i jednotlivé generální ředitele. Slovensko je ukázka, jak se taková změna dá proti médiu veřejné služby zneužít.
V Bratislavě stačila jedna změna vlády a podíl HDP určené pro RTVS klesl z vybojovaných 0,17 % na 0,12 %. Jediný zákon – a třetina rozpočtu byla šmahem pryč. To je velký rozdíl. V případě Českého rozhlasu by to bylo řekněme 800 milionů korun. To už velmi výrazně zasáhne do podoby média. Čili slovenská cesta je typická ukázka, jak lze velmi jednoduše skrze státní rozpočet zatlačit na management a donutit ho k nějakým úkrokům.
Vedení České televize se podle mých informací k žádnému souboji o zachování poplatků nechystá, rozhodnutí o změně financování bere za hotovou věc. Vy máte, zdá se, jiný přístup.
Já to za hotovou věc neberu. Chápu, co je napsáno v programovém prohlášení, ale věřím, že stále existuje prostor jednat s budoucím ministrem kultury či premiérem. Samozřejmě umím číst ty řádky programového prohlášení, ale chci jednat. Umím si představit debatu o změně současných parametrů poplatků, třeba že od nich mohou být osvobozeny nemocnice nebo akademická pracoviště, ale chci jednat – poplatky jsou pro nás nejlepší garance nezávislosti. Teď se nebavím o výši poplatku, protože ta se opravdu po 20 letech změnila, a my jsme za těch 55 Kč měsíčně rádi.
Objevují se argumenty o úsporách ze sloučení rozhlasu a televize. Co tomu říkáte?
Ze zkušenosti slovenského RTVS vím, že se neušetřilo prakticky nic. Ušetří se možná na režijních nákladech, ale rozhlas je vždy ten, kdo dopadne hůře. Dnes je poměr rozpočtu rozhlasu a televize 25 k 75. V těch sloučených médiích je to zhruba 13 k 87, 15 k 85. A jsem bytostně přesvědčen, že by takové slučování nakonec žádnou zásadní úsporu nepřineslo. Naopak, znamenalo by zadupání a marginalizaci rozhlasu. Na Slovensku byl rozhlas moderní, dynamickou institucí, která je dneska v systému STVR zadupána.
Totéž se stalo v Maďarsku, ale tam je samozřejmě situace úplně jiná. To médium se tam zcela přetvořilo ve státní propagandistické médium. Ve Švédsku se o slučování hovoří dvanáct let a nikdo nakonec ten krok neudělal, podobně ve Francii. Rozdílné mzdové úrovně obou těchto médií navíc mohou náklady naopak zvýšit. V rozhlase je průměrný plat 47 000, v televizi 57 000. Pokud ty instituce sloučíte, odborové organizace v rozhlase budou logicky požadovat dorovnání mezd na platy v televizi.
Pokud by změna proběhla proti vaší vůli, co dál?
Pak bychom usilovali alespoň o ústavní pojistky, jaké existují ve Švédsku – například že změnu výše financování může schválit jen ústavní většina. Kdybychom selhali v obhajobě stabilního, předvídatelného systému, považoval bych to za svůj neúspěch a nesl bych osobní odpovědnost.
Bez stabilního financování byste práci ředitele dělat nemohl?
Určitě ne. Pokud bych měl každý rok chodit s prosíkem za politiky, považoval bych to za nedůstojné a pro médium veřejné služby nepřijatelné. Stabilita, předvídatelnost a adekvátnost jsou zásadní. Cítím podporu i Evropské vysílací unie (EBU), která se o situaci v Česku aktivně zajímá. Nové nařízení EU o svobodě médií – EMFA – jasně říká, že média veřejné služby mají být financována adekvátně a stabilně. EBU deklarovala ochotu komunikovat i s českou politickou reprezentací a argumentovat ve prospěch zachování současného modelu. Doufám, že je tu stále prostor k jednání.
