KOMENTÁŘ / Tak jsme se to dozvěděli. Nová vláda, která má lidská práva ráda asi jako průvan v kanceláři, našla nový způsob, jak je „chránit“. Vyměnil Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, osobu, která lidská práva skutečně brala vážně, za Taťánu Malou. Ano, tu Taťánu Malou. Tu s těmi diplomkami, co měly blíž ke kopírování textů než k vědě. Ale buďme spravedliví. Pro vládu, která pravdu používá jen jako jednu z verzí reality, je to vlastně logický krok.

Funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva byla kdysi myšlena jako něco mezi svědomím státu a připomínkou, že moc má mít hranice. „Funkce zmocněnce pro lidská práva má být protiváhou moci, nikoli jejím prodloužením. Má mluvit nepohodlnou pravdu, i když se to vládě nehodí,“ okomentoval zvolení Taťány Malé politický glosátor Jiří Lobkowicz.

Dále čtěte

Babišova vláda národní ostudy. Do čela státu se vrací primitivové, kteří by si v normální zemi ani neškrtli  

KOMENTÁŘ / Ta představa musí urážet každého, komu alespoň trochu záleží na České republice. Pokud skutečně vznikne avizovaná vláda Andreje…

Jenže svědomí je nepraktické. Kladlo otázky, vrtalo se v problémech a občas dokonce nesouhlasilo. To se v moderním managementu moci ale nenosí. Dekorace ano, obsah ne.

Taťána Malá je proto ideální volbou. Symbolizuje totiž nový přístup. Lidská práva nejsou hodnoty, ale agenda. Agenda se dá řídit, outsourcovat a v případě potřeby upozadit. Pokud jste někdy přemýšleli, zda je možné hájit pravdu s pošramoceným vztahem k pravdivosti vlastního životopisu, česká vláda vám právě poskytla praktickou ukázku.

Helena Válková nám navíc s mateřským úsměvem vysvětlila, že jde o „výbornou volbu“. To je hezké. Jen drobnost, když se v této politické rodině mluví o „výborných volbách“, obvykle to znamená někoho, kdo je spolehlivý, loajální k majiteli a nebude se ptát, zda císař náhodou není nahý. V ideálním případě už si to jednou vyzkoušel. Třeba na ministerstvu spravedlnosti, odkud byl ale s rozběhem vykopnut. Tradice se mají dodržovat.

Taťána Malá sama děkuje Andreji Babišovi za důvěru a zdůrazňuje, jak důležité jsou lidskoprávní otázky „pro pana předsedu vlády“. To je možná nejupřímnější věta v celé této tragikomedii. Lidská práva jsou důležitá tehdy, když se to hodí. Když se nehodí, jsou to ideologické řeči, neziskovky a kverulanti.

Kumulace funkcí? Poslanecký klub, tři výbory, kontrola tajných služeb a k tomu lidská práva? Žádný problém. Vždyť lidská práva nejsou práce na plný úvazek. Jsou spíš takovým hodnotovým hobby. Něčím, co se dá „sfouknout“ večer po schůzi klubu, když zbude čas a energie.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

Loučíme se tedy s představou, že by lidská práva mohla být něčím víc než pouhou kulisou či zástěrkou. Stát, který relativizuje lež, totiž nemůže hájit lidská práva, může je maximálně používat jako tapetu. Hezkou na pohled, snadno vyměnitelnou a bez jakéhokoli vztahu k tomu, co se skutečně děje pod ní.

Morální integrita je teď zkrátka považována za slabost, charakter za přítěž a pravda za názor. Takže zmocněnec pro lidská práva může být klidně zmocněncem moci.