Helena Válková (ANO) FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
Helena Válková ke konci ledna končí ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Podle svého vyjádření odchází z vlastního rozhodnutí. Spíše se však nabízí varianta, že konečně doplatila na činnost, která je s obhajováním lidských práv neslučitelná.
„Jsem na svoji práci hrdá, myslím, že se toho podařilo hodně udělat,“ prohlásila Válková pro Seznam Zprávy.
Například se jí v lednu 2020 podařilo soudit se s novinářem Michalem Půrem a historikem Petrem Blažkem, které žalovala pro pomluvu. Dovolili si totiž v článku upozornit na její úzkou odbornou spolupráci s někdejším komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem. Mužem, jenž je veřejnosti dostatečně znám zásluhou filmových záznamů z vykonstruovaných procesů, kde s nezaměnitelnou dikcí hřímal: „Ve jménu našich národů, proti jejichž svobodě a štěstí zločinci povstali, ve jménu míru, proti němuž se hanebně spikli, žádám pro všechny obviněné trest smrti. Nechť rozsudek dopadne jako železná pěst bez nejmenšího slitování.“
S tímto justičním vrahem Válková sepsala a vydala v roce 1979 text o tzv. ochranném dohledu. O opatření, jež v 80. letech režim hojně využíval proti politicky nepohodlným osobám. Vyjádřila se, že v té době, a to jí bylo takřka třicet let a již delší dobu se pohybovala v justičních kruzích, vůbec netušila, kdo to Urválek je, a že o zneužívání ochranného dohledu nic nevěděla.
Jenže když se policie začala jejím podáním trestního oznámení na Půra s Blažkem zaobírat, sama přiznala, že o Urválkově minulosti věděla nejméně od roku 1977, tedy dva roky předtím, než spolu onen text sepsali. Navíc se problematice ochranného dohledu vědecky věnovala i nadále v první polovině 80. let, kdy jej tehdejší Veřejná bezpečnost vůči disidentům běžně zneužívala. „V době, kdy byl ochranný dohled uložen prvnímu politickému odpůrci, nemohla nevědět o zjevném excesu při výkladu tohoto pojmu, nota bene za situace, když bylo jeho uložení vnímáno širokou veřejností značně negativně,“ píše se v rozhodnutí vyšetřovatele, proč její trestní oznámení v únoru 2021 odložil. A Válková neuspěla ani s následnou stížností u státního zastupitele. I ten potvrdil, že nemá důvod si stěžovat.
Nic z toho však Válkovou nepřimělo, aby z funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva odešla. Zvláště když ji podpořila většina členů Rady vlády pro lidská práva. Jen dva z nich, Tomáš Němeček a Hubert Smekal, v lednu 2020 na protest odstoupili.
Již samotná spolupráce s „krvavým prokurátorem“ se neslučuje s jakoukoliv činností na poli lidských práv, ale ještě tristnější je zbabělé zapírání a kličkování před vlastní kompromitující minulostí. Byť se to mnohdy nezdá, nakonec každého stejně dostihne.
