V ukrajinské armádě, statečně vzdorující ruské agresi, bojuje i velké množství žen FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Válka s sebou přináší mnohé formy násilí a bohužel se jedná i o týrání civilistů. Množství sexuálního násilí páchaného na ženách ze stran ruských vojáků se stále stupňuje. S tím přichází i čím dál tím více příběhů ukrajinských žen z oblastí, které jsou pod kontrolou ruských jednotek, které se rozhodly o svých zážitcích hovořit na veřejnosti. Znásilnění se stalo formou válečné zbraně, píše The Guardian.
Ženy po celé Ukrajině vystupují a informují policii, média a organizace pro lidská práva o zvěrstvech, která utrpěly ze strany ruských vojáků. Podle nashromážděných svědectví ruští okupanti neznají hranice. Vojáci znásilňují ukrajinské ženy a zveřejňují videa na porno stránkách. Má se jednat o hromadná znásilnění, ozbrojené útoky nebo napadení páchaná před dětmi. Odborníci se obávají, že trauma způsobené používáním znásilnění jako vojenské taktiky povede v příštích letech k hlubokému utrpení napříč ukrajinskou společností.
V sobotu večer se na sociálních sítích začala šířit fotografie, kterou pořídil ukrajinský dokumentární fotograf Michail Palinčak na dálnici 20 km od hlavního města Ukrajiny Kyjeva. Ze snímku, který zachycuje pod dekou jednoho muže v obležení tří nahých žen, jejichž těla byla částečně spálena, mrazí. Fotografie je příkladem z řady stále přibývajícího množství důkazů mučení, hromadných poprav a znásilňování ukrajinských civilistů v oblastech okupovaných ruskými vojáky od 24. února, kdy Kreml zahájil invazi.
Antonina Medvedčuková uvedla, že když se v den vypuknutí války probudila do hluku bombardování, první věcí, kterou před odjezdem z Kyjeva popadla, byly kondomy a nůžky, které by použila jako zbraň, aby se ochránila. „Každou pauzu mezi zákazem vycházení a bombardováním jsem hledala nouzovou antikoncepci místo základní lékárničky. Matka se mě snažila uklidnit, že ‚tohle není válka, ty už neexistují, jsou ze starých filmů‘. Jsem osm let feministka a v tichosti jsem plakala, protože všechny války jsou takové,“ popsala.
„Na naši tísňovou linku volaly ženy a dívky, které potřebovaly pomoc. Ve většině případů jim ovšem nebylo možné fyzicky pomoci. Kvůli bojům jsme se k nim nemohli dostat,“ sdělila serveru The Guardian Kateryna Čerepachová, prezidentka La Strada Ukraine, charitativní organizace, která podporuje oběti sexuálního napadení, domácího násilí a obchodování s lidmi. „Znásilnění je nedostatečně hlášený zločin a stigmatizovaný problém i v dobách míru. Obávám se, že to, o čem se dozvíme, bude jen špičkou ledovce,“ dodala.
Organizace jako La Strada Ukraine a celostátní síť s názvem Feminist Workshop spolupracují s ukrajinskou vládou. Šíří informace o lékařské, právní a psychologické podpoře dostupné pro oběti sexuálního napadení a snaží se najít bezpečné útočiště pro prchající ženy a dívky.
„Když žena uteče, může se zdát, že je v bezpečí. Je daleko od zbraní a muže, který ji znásilnil,“ uvedla pro The Guardian Saša Kantserová, manažerka pro vnější záležitosti lvovské sekce Feminist Workshop, která od vypuknutí války pomohla již stovkám žen a dívek. „Trauma ale představuje bombu, která ji pronásleduje. Rozsah toho, co se nyní děje, je srdcervoucí,“ okomentovala.
Sexuální napadení ženám nehrozí pouze ze strany ruských vojáků. Ve městě Vinnycja na západě Ukrajiny byl nahlášen případ znásilnění učitelky, za kterým stál člen služeb územní obrany. Ten měl ženu zavléct do školní knihovny a pokusit se ji znásilnit. Muž byl zatčen.
Znásilnění a sexuální útoky jsou považovány za válečné zločiny a porušení mezinárodního humanitárního práva. Mezinárodní trestní soud a ukrajinský generální prokurátor uvádí, že bude zahájeno vyšetřování nahlášených útoků. To ovšem aktuální obavy z hrozeb takového druhu napadení, kterému ukrajinské ženy čelí, nijak nezmírňuje. Válka není zdaleka u konce. A z minulých zkušeností se soudy za válečná znásilnění jen těžko doufat ve spravedlnost, píše Christina Lambová ve svém textu v The Times. Mezinárodní trestní soud za dvě dekády svého fungování odsoudil takový případ pouze jedenkrát. V roce 2000 všechny členské země OSN, včetně Ruska, hlasovaly pro přijetí rezoluce 1325, která je vyzývá k ochraně žen a dívek před sexuálním násilím v konfliktu. Od té doby k žádnému dalšímu kroku nedošlo a problém narůstá.
Ukrajina má šanci to změnit. Britská ministryně zahraničí Liz Trussová popsala válečné znásilnění jako červenou čáru podobnou chemickým zbraním a ministerstvo zahraničí uspořádá v listopadu globální summit. Je čas udělat víc než jen mluvit a a je nutné přestat to brát jako minoritní problém, vyzývá Lambová.
