Znát zákulisí volby do vedení Rady ČT je ve veřejném zájmu. Nás všech

Lhát se nemá. Ani fakt, že Miloš Zeman a Andrej Babiš povýšili v zemi lež na běžnou normu, totiž nezavře ústa zprávám o dění ve veřejných institucích. Jakkoliv jejich příklady táhnou a lhaní, pokrytectví, servilita a poklonkování moci je už zase hlavním klíčem k rychlé kariéře ve veřejných funkcích, na gumování paměti zatím nedosáhnou. Právě naopak, špinavé praktiky, skrze které instalovali lež také do Rady České televize, je ve veřejném zájmu odhalit i v případě nedávné volby jejich lidí do vedení rady. Pokusy nových radních ČT bagatelizovat v médiích jejich popravčí misi, od které lze očekávat volbu nového ředitele veřejnoprávní televize coby dosazeného prorežimního pohůnka a vymetání nepoddajných redakcí, jsou proto liché. Jakkoliv se totiž veřejně snaží o konstruktivní a mírumilovný dojem, reálné kroky svědčí o pravém opaku.

„Atmosféru pociťuji jako klidnou, pracovní. Bez problémů jsme zvolili vedení rady. René Kühn dostal jedenáct hlasů, tedy je jasné, že jsme ho volili i my, noví členové. To je jasný důkaz, že jsme s kolegy nepřišli nic bořit, nic ohrožovat. Předpokládám, že během pár měsíců to pochopí i politici, kteří hystericky křičeli, že přicházíme ohrožovat demokracii a nezávislost, a očekávám omluvu,“ nechal se slyšet člen Rady České televize Lubomír Veselý v prorežimních Parlamentních listech.

Přejdeme-li na chvíli tu nabubřelou aroganci a nulovou sebereflexi po sprostých urážkách řady žen včetně editorky tohoto listu, usvědčíme Veselého záhy ze lži. Zvolení nového předsedy Rady České televize totiž předcházela opakovaná a systematická blokáda právě ze strany politického výsadku ANO, KSČM, SPD a Trikolóry, podpořená částí „starých“ radních, kteří vycítili příležitost vyřídit si s ředitelem televize Petrem Dvořákem osobní účty a plní pokyny stejných partají. Z patnácti radních tak nebyl napoprvé zvolen vůbec nikdo. Veselého lhaní o volbách a tvrzení, že „ s kolegy nepřišli nic bořit a volby byly bez problémů“, si tak v ničem nezadá s rétorikou sedmilhářů, kteří jej do rady veřejnoprávní televize vyslali: nic se neděje, všechno je kampaň. A za všechno může Kalousek.

Další pokus o zvolení nového vedení Rady České televize už provázelo „kupčení“ s hlasy. Stav, kdy po obměně radních zůstal v jejím čele osamocen dlouholetý profík a místopředseda Rady ČT Jaroslav Dědič, byl neudržitelný. Ten navíc případnou kandidaturu na post předsedy odmítl. Zda tu hrálo roli spíš znechucení z intrik coby „nových pořádků“ v Radě České televize před osobními důvody nebo obráceně, už není důležité. Kdo nechce být rukojmím zla, ten s ním neobchoduje.Jednoduché počty do patnácti ale nakonec od kandidatury odradily i náměstka bývalého ředitele ČT Janečka a někdejšího příslušníka SNB Karmazína. Situaci pak odblokovala až zjevná dohoda nové partičky s nepřáteli Dvořáka v radě a s tamními pragmatiky na zvolení dvou nových místopředsedů rady se sněmovními „pasáky“ ANO a SPD v zádech… Výměnou za dostatečné hlasy pro předsednickou kandidaturu stálice Rady ČT Reného Kühna.

Že do vrcholové pozice, obklíčené lidmi s politickým zadáním podřídit veřejnoprávní televizi zájmům Babiše, Zemana, Filipa a Okamury, nekandidoval zrovna s nadšením nakonec ani on sám, bylo obzvlášť smutné. Role televizního „Háchy“ se ale s jedenácti „tajnými“ hlasy z celkových  patnácti nakonec ujal. Na revanš se pak návrhem Veselého a zákulisním kšeftováním stal novým místopředsedou Rady České televize vyslanec SPD a Trikolóry, ausgerechnet novinář Babišovy Mafry Pavel Matocha, druhým pak bývalý poradce ANO Daniel Váňa. Olympionik Martin Doktor, jenž po pěti letech v radě patří ke zkušeným v branži, tak neměl šanci. „Srovnejte to (mě) s některými jinými členy Rady ČT, současnými i minulými, jejichž „kvalifikací“ byla olympijská medaile,“ ostouzí ho teď v médiích Babišův Matocha.

Dělat si iluze o přednostním prosazování zájmu v š e c h koncesionářů před zájmy aktuální politické moci je zatím pohádkou pro chudé duchem. Jaká  bude Česká televize dál, totiž závisí na radě, jejíž předseda má v zádech figurky politických partají. A která půjde České televizi jen po krku místo uvážlivé kontroly a za hlavní motivaci bude mít počet podpásovek za politickou pochvalu. Veselého i Matochovo mediální vyřvávání a nálety Lipovské coby „dronu“, ovládaného mstivou Bobošíkovou, na management a konkrétní redaktory ČT to jen potvrzuje. Sázka na českou závist u platu ředitele Dvořáka pak naznačuje směr, jakým se politická pěchota v Radě České televize vydá v nejbližších týdnech a měsících. O nápady, jak dostat veřejnoprávní televizi na lopatky a co nejdříve ji přistrčit pod vliv Babišovy vlády v mlze prostoduchých proklamací, nebude nouze. Znát zákulisí voleb do Rady České televize je i proto ve veřejném zájmu. Nás všech.