„Pokud by republikáni vygenerovali jiné kandidáty, pokud by se Trump nezapojoval do kampaně a pokud by hlavním tématem udělali nepopularitu Bidena, tak by se jim vedlo lépe,“ říká amerikanista Jakub Lepš FOTO: University of New York in Prague / se souhlasem
FOTO: University of New York in Prague / se souhlasem
Troufnu si říct, že týden po volbách do Kongresu jsou šance Donalda Trumpa na znovuzvolení nižší než před měsícem nebo půl rokem. Trump je jednoznačně z pohledu republikánů i průzkumů jedním z důležitých faktorů, proč se jim minulý týden v kongresových volbách nedařilo. To oslabuje jeho pozici, říká amerikanista Jakub Lepš. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje také to, proč sčítání hlasů trvá v Americe i několik dní a jaký vliv měl Donald Trump na transatlantické vazby.
Bývalý americký prezident Donald Trump oznámil, že se v roce 2024 bude znovu ucházet o Bílý dům. Jak velké jsou jeho šance projít primárkami a stát se znovu americkým prezidentem?
To se těžko odhaduje, ale troufnu si říct, že týden po volbách do Kongresu jsou jeho šance nižší než před měsícem nebo půl rokem. V politice je všechno relativní a výsledek republikánů objektivně není zase tak špatný. Byli v menšině v Senátu i ve Sněmovně a teď téměř jistě budou ve Sněmovně ve většině. Všechno se to ale poměřuje vůči očekáváním a nějakému očekávanému historickému vývoji.
Čekalo se, že republikánům by se mělo v těchto kongresových volbách dařit. Historicky, kromě speciálních situací, vždy platilo, že prezidentova strana v kongresových volbách dva roky po volbě prezidenta ztrácela. Výjimkou byl například rok 2002, kdy byla Amerika ve válce proti teroru, a z logiky věci republikáni posílili, ač měli dva roky nového republikánského prezidenta George Bushe mladšího. To byla ale situace, která extrémně nahrávala republikánům, kteří jsou vnímáni jako lepší strana na jestřábí zahraniční politiku a na boj s vnějším nepřítelem.
Teď jsme v situaci, kdy jsou občané relativně nespokojeni. Mají vysokou inflaci, prezident Biden je poměrně nepopulární, jeho popularita je hluboko pod 50 procenty, stejně jako byl nepopulární Donald Trump, Rusko napadlo Ukrajinu a situace se sice posunuje ve prospěch Kyjeva, ale Američané jsou relativně unaveni tím, jak dlouho konflikt trvá, navíc se obávají, že ekonomická situace v zemi se zhorší. To všechno obrovsky nahrávalo republikánům, kteří měli přesvědčivě zvítězit v kongresových volbách, ale nedošlo k tomu.
Hlavní vysvětlení – říká to i řada republikánů – je to, že pro řadu guvernérských pozic, pro řadu státních ministrů, pro některá senátní a sněmovní klání republikáni v primárkách vygenerovali kandidáty podporované Trumpem, a ti neuspěli. Neuspěli, protože byli slabí kandidáti, neuspěli proto, že je podporoval Trump, jehož popularita klesá, a také proto, že jedním z jejich dominantních témat bylo omílání sloganu Donalda Trumpa „Volby v roce 2020 mi byly ukradeny“.
Dá se spekulovat, že pokud by republikáni vygenerovali jiné kandidáty, pokud by se Trump nezapojoval aktivně do kampaně a pokud by hlavním tématem udělali například inflaci a nepopularitu Bidena, tak by se jim vedlo lépe. Trump je jednoznačně z pohledu republikánů i průzkumů jedním z důležitých faktorů, proč se jim minulý týden v kongresových volbách nedařilo. To oslabuje jeho pozici.
Takže je možné, že se ho republikáni pokusí před volbami v roce 2024 nějakým způsobem zbavit?
V primárkách – a je jedno, jestli se to týká voleb na konkrétní senátní volby, do Sněmovny, volby guvernéra, nebo prezidenta – rozhodují v zásadě primární voliči, což jsou ve většině států registrovaní republikáni nebo demokraté. V některých státech tedy můžou hlasovat i nezávislí voliči. Každý volič se totiž musí zaregistrovat jako demokrat, republikán či příznivec jiné strany, nebo být nezávislý. Registraci může měnit, ale k volbám se musí zaregistrovat. To potom umožňuje volit v primárkách té či oné strany.
Tito voliči rozhodli v roce 2016 proti vůli řady špičkových republikánských politiků, že kandidátem byl Donald Trump, a zrovna tak to budou oni, kdo bude rozhodovat v roce 2024. Primárky začínají na přelomu ledna a února 2024, čili je do nich daleko. Do té doby se může stát spousta věcí. Popularita Donalda Trumpa může dále klesat, například kvůli dalším skandálům, nebo bude čelit soudním přím. Nejpravděpodobnější je to, že bude čelit obviněním, že se pokoušel ovlivnit výsledek prezidentských voleb v Georgii. Obvinění by mohlo přijít už v prosinci.
Důležité bude také to, kolik protikandidátů se mu v primárkách postaví. V roce 2016 byly na republikánské straně otevřené primárky, protože prezidentem byl demokrat a republikánských kandidátů bylo hrozně moc. Trump jediný vyčníval, všichni ostatní byli etablovaní „establishmentoví“ kandidáti, a pokud republikánští voliči hledali někoho, kdo působil opravdu autenticky jako někdo, kdo poměry ve Washingtonu změní, tak to byl právě Trump. Postupně se v poli republikánských kandidátů posouval nahoru, až primárky vyhrál.
Něco jiného by bylo, pokud by jediným vážným protikandidátem Trumpa byl teď velmi populární znovuzvolený floridský guvernér DeSantis. Pokud by to byl Trump vs. populární guvernér, tak je to něco jiného, než kdyby to v roce 2024 byl Trump proti čtyřem guvernérům a čtyřem senátorům. Bude tedy záležet na tom, jak bude vypadat republikánské pole. Nějakému tradičnímu republikánovi by prospělo, pokud se bude přetahovat pouze s Donaldem Trumpem, a ne s dalšími vyzyvateli.
Je obvyklé, že kandidát, který ve volbách mandát neobhájil, kandiduje i potřetí, nebo je to spíše rarita?
Stalo se pouze párkrát, že poražený prezident, který neuspěl při svém znovuzvolení, o to usiloval znovu, a podařilo se to pouze Groveru Clevelandovi v 19. století, který si na čtyři roky takzvaně odskočil do soukromé sféry a následně byl zvolen podruhé. Je to jediný prezident, který měl dva nesouvisející prezidentské mandáty. Běžné to opravdu není.
Trump ve svém projevu, ve kterém oznámil kandidaturu, odsoudil migranty a vykreslil americká města jako zločinem prolezlé krvavé žumpy. Proč stále používá tuto rétoriku?
Je mu potřeba přiznat, že je autentický v tom, že řadu věcí říká tak, jak je cítí. Oproti jiným kandidátům se daleko méně řídí průzkumy veřejného mínění a dává na své instinkty. Troufnu si říct, že to byly právě jeho instinkty, které mu pomohly v roce 2016 vyhrát, i když byl papírově slabým kandidátem a během kampaně na něm ulpěla spousta skandálů. Díky instinktům a víře v sebe sama v roce 2016 vyhrál, přežil vlastní politickou smrt.
Teď se ale domnívám, že když opakuje svůj narativ a scénář z roku 2016, dělá chybu. Je to ten stejný starý Trump: „Amerika je v naprostém úpadku, na hranicích je katastrofa, svět se beze mě hroutí, Amerika potřebuje znovu zvolit Donalda Trumpa, jinak nás čeká peklo.“ Používá takový obrázek, ale ten není pravdivý. A jen připomenu, že v roce 2016 nevyhrál na počet celonárodně odevzdaných hlasů, je to prezident, který se nikdy během čtyř let nedostal nad 50procentní míru popularity. S tímto stejným narativem „já, mesiáš“ přichází v situaci, kdy byl čtyři roky v Bílém domě a končil v situaci naprostého chaosu po přepadení Kongresu, druhého impeachmentu a chce kandidovat znovu. Nadále má však podporu téměř 50 procent republikánských voličů.
Zkouší v zásadě zopakovat svoji kampaň z roku 2016, ale on je zodpovědný za neúspěch v kongresových volbách z minulého týdne. Domnívám se, že tudy cesta k úspěchu nepovede. Bude ale záležet na dalším vývoji.
Kdo jsou ti voliči, kteří Trumpa stále podporují? Dal by se popsat takový typický člověk, který by ho chtěl volit?
Volí ho hodně bílí muži s nižším vzděláním a s nižším příjmem. Trochu otočil už v roce 2016 tradiční republikánský narativ ohledně řady oblastí a zabrousil až k některým voličům demokratů. Hodně mluvil o hrůze, která postihla americký průmysl, o tom, jak Evropa, Japonsko nebo Čína zneužívají princip volného obchodu a škodí Spojeným státům. Do nějaké míry změnil klasickou koalici republikánských voličů a zahrnul do ní například zaměstnance továren, kteří byli historicky voliči demokratů. Toto je jádro jeho voličů.
Nyní se ale hodně zmiňuje příklad Rona DeSantise, který minulý týden uspěl tím, že tuto koalici rozšířil. V roce 2018 DeSantis své první guvernérské volby sotva vyhrál, o čtyři roky později vyhrál s 20procentním náskokem a podařilo se mu oslovit celou řadu hispánských voličů. Je zjevné, že ideální republikánský kandidát musí mít přitažlivost pro co nejvíce voličských skupin a nemůže spoléhat jen na typické republikánské voliče.
O Trumpovi se mluví jako o extrémistovi a populistovi. Jsou si v něčem Trump a DeSantis podobní?
Ron DeSantis byl v minulosti Trumpovým spojencem, což je možná taktická výhoda. Domnívám se, že ideální by bylo, kdyby se republikánská strana odstřihla od Trumpových let, která jsou charakterizována populismem, demagogií, často nehoráznými lžemi a až autoritářskými metodami, které uplatňoval, aby se udržel u moci. Nelze to nazvat jinak. Ron DeSantis není v postoji k řadě otázek o tolik jiný, ale naštěstí pro Ameriku je jiný v přístupu k vládnutí. Snad tam chybí tento autoritářský pohled, kdy Donald Trump sám sebe vnímá jako mesiáše.
V projevu mluvil o tom, že postavil hnutí, jaké tu nikdy nebylo. Pořád mluví o nějakém hnutí, v jehož čele stojí. To je něco, co se standardní liberální demokracií nemá nic společného. V tomto směru může být DeSantis podobným kandidátem ve smyslu preferovaných politik, ale byl by snad schopen je prosazovat daleko efektivněji a bez autoritářských metod.
Vy jste zmínil to, že výsledky voleb nebyly pro republikány tak špatné. Co to ale znamená pro americkou podporu Ukrajině?
V republikánské straně nepochybně jsou dva tábory, z nichž jeden říká, stejně jako Joe Biden, že Amerika musí Ukrajinu nadále podporovat. Jsou tam zároveň i republikáni, kteří mají rozhodně více proruské pochopení a smýšlení. Může to vést k celé řadě diskuzí. K zásadnímu obratu v americké politice by mohlo dojít, pokud by celá republikánská strana měla jiný názor než Joe Biden. V této situaci naštěstí nejsme. Dostatek republikánů je sice vůči Bidenovi kritický v celé řadě oblastí, ale v podpoře Ukrajiny a velmi ostré politice vůči Moskvě jsou na jedné lodi.
Donald Trump často kritizoval evropské země NATO, že nevydávají na obranu takové prostředky, jak by měly. Může mít výsledek voleb nějaký vliv na transatlantickou vazbu mezi Washingtonem a Evropou?
Donald Trump měl pravdu v tom, že evropské země musí vydávat alespoň dvě procenta HDP na obranu a že se musí starat o svoji obranyschopnost. Tlačil na to ale hrubým a diplomaticky nevhodným způsobem, který narušoval transatlantické vazby. Stejný postoj měli i jiní prezidenti, ten tlak ale nečinili takto nevhodným způsobem.
Je velmi zajímavé, že když Joe Biden nyní strávil nějaký čas na summitu G20, tak za ním chodilo hodně zahraničních protějšků a blahopřáli mu k dobrému výsledku v kongresových volbách. Jsou zprávy o tom, jak diplomaté z různých ambasád cestovali před volbami po Spojených státech a zjišťovali nálady voličů. Celý svět pečlivě sleduje voličské nálady v USA a zejména američtí spojenci odhadují, kam se Spojené státy posouvají. Svět a primárně američtí spojenci si po inauguraci Joea Bidena v lednu 2020 do nějaké míry oddechli. Řada spojenců USA se ale také ptá: „Na jak dlouho?“ Proto jsou prezidentské volby v roce 2024 naprosto zásadní světovou událostí. Celý svět napjatě čeká, jak ty volby v roce 2024 dopadnou.
Sčítání hlasů po volbách trvá v České republice jen pár hodin, v Americe několik dní. Čím je to způsobené?
Je to způsobené decentralizací, kdy v zásadě volby probíhají v každém státě separátně. Každý stát má své vlastní zákony a pravidla. Letos zhruba 42 milionů voličů hlasovalo poštou nebo nějak jinak distančně. Řada těch hlasů může být sčítána až v den voleb, nebo dokonce až po volbách.
Ukážu to třeba na Nevadě. Tam se v tyto dny dlouho čekalo na výsledek voleb. Platí tam totiž pravidlo, že jste mohli poslat svůj hlas poštou v den voleb 8. listopadu, a pokud došel do soboty 12. listopadu, tak ten hlas musel být započítán. Muselo se čekat nejméně do soboty na poslední došlé hlasy. A zadruhé: zmínil jsem již to, že se každý volič musí zaregistrovat, kdy se podepíše. A když jeho hlas dojde poštou nebo je odevzdán jinak distančně a volební komisaři dojdou k závěru, že podpis není stejný jako ten na registraci – a to se týká mnoha tisíců voličů – tak musí být vyzváni, aby potvrdili, že se jedná o jejich hlas. Tudíž na základě toho, jak technicky ty volby probíhají, je zjevné, že hlasy ani nemohou být sečteny rychle.
