Na Ukrajině stojí proti tamní armádě zvláštní směs ruských bojovníků. Ruská armáda, která utrpěla na jaře fiasko, musela se stáhnout od Kyjeva, nyní couvá před ukrajinskou protiofenzivou, nebo vězí na místě. Po velkých a nepřiznaných ztrátách do ní nyní přicházejí nově mobilizovaní, jejichž nasazení vzbuzuje přinejmenším smíšené pocity. A pak jsou tam další skupiny, z nichž je velmi výrazná takzvaná Vagnerova skupina, a také prořídlé řady bojovníků ze separatistických „republik“.
Vagnerova (někdy uváděno jako Wagnerova) skupina či armáda jsou žoldáci. Založil ji podnikatel Jevgenij Prigožin blízký vůdci Vladimiru Putinovi; přezdívá se mu „Putinův šéfkuchař“, protože zajišťuje catering pro Kreml. Skupina se dostala do celosvětového povědomí během války v Donbasu na Ukrajině, kde v letech 2014-2015 pomáhala separatistickým silám samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky. Její kontraktoři se účastnili občanských válek v Sýrii, Libyi, Středoafrické republice a Mali a často bojovali na straně sil spřízněných s ruskou vládou. V oblastech svého nasazení byli obviněni z válečných zločinů, jako je znásilňování, mučení a loupeže. Vedení v Kremlu vždy dělalo, že s nimi nemá nic společného. Stejně tak se tvářil sám Prigožin, teď ale svou roli nepopírá, což by také bylo obtížné, když existují videa, na kterých se snaží motivovat vězně, aby do řad jeho bojovníků vstoupili a odjeli na Ukrajinu.
Specifikem vagnerovců je, že dávají najevo pocit elitní nadřazenosti nad běžnými ruskými jednotkami. Ten ventilují na sociálních sítích příznivci skupiny, různí váleční dopisovatelé a komentátoři, pro které je předmětem pohrdání nikoli ukrajinská armáda, ale armádní velení v Moskvě a ministerstvo obrany. Ukrajince považují za důstojné protivníky, zatímco ministr obrany Sergej Šojgu je pro ně směšná a neschopná figurka. Drzost se jim zatím musí trpět, protože bez nich by to na frontě nejspíš nešlo, aspoň nyní. Někteří lidé by ale mohli mít dojem, že Prigožin a jeho lidé by časem mohli ostatním trochu přerůst přes hlavu, pokusit se dostat do nějakých vysokých funkcí a hrát ještě důležitější roli. Taková ambice se připisuje i čečenskému vůdci Ramzanu Kadyrovovi a protřelému bojovníkovi z Donbasu Igoru Girkinovi – Strelkovovi. Girkin se teď nejspíš odebral na frontu, buď aby tam padl a byl od něj pokoj, nebo aby se situací pomohl, což by obojí byl pro Kreml žádoucí výsledek. Rozhodně lepší, než když pořád natáčí videa, na kterých všechny obviňuje z naprosté neschopnosti, a po každé pohromě (pro Rusko) zmíní, kdy přesně ji předvídal.
Vagnerovský kanál na Telegramu GREY ZONE přinesl 16. října odpovědi Prigožina na některé otázky týkající se Vagnerovy skupiny. Zatímco jednotky ruské armády (zvláště nově mobilizovaní) jsou stále sužováni nějakým nedostatkem, Prigožin si pochvaluje: „Vagnerovi bojovníci jsou plně vybaveni, mají dostatek jídla, vody, vybavení a léků. Hlavní výdaje jsou soukromé prostředky z peněženky, z mé peněženky.“
Prigožin také vysvětluje, že jeho vojáci bojují samostatně, protože je to spolehlivější. „U Bachmutu je situace stabilně složitá, ukrajinské jednotky kladou slušný odpor a legenda o útěku Ukrajinců je skutečně jen legendou. Ukrajinci jsou chlapi s železnými koulemi stejně jako my. Jasně jsem to ukázal ve filmu ‚Nejlepší v pekle‘. A to není špatné. Na to bychom my Slované měli být hrdí.“
Zmatek na frontě i v týlu a bizarní momenty z „částečné mobilizace“, kdy jsou odváděni i muži prokazatelně neschopní vojenské služby, jsou pro kritiky včetně vagnerovců živnou půdou. K tragické události došlo na cvičišti v Bělgorodské oblasti. Podplukovník Andrej Lapin řekl muslimským Tádžikům, že Alláh je zbabělec, a ti ho zastřelili a pak pálili kolem sebe. O život přišly nejspíš asi tři desítky lidí. Kanály na Telegramu napojené na vagnerovce poznamenaly, že v Rusku v současné době probíhá „tichá občanská válka“ kvůli dlouhodobé neschopnosti ruské vlády omezit migraci ze středoasijských zemí.
„Prigožinova vyprávění mají ingredience oslovující nacionalistické voliče ruského prezidenta Vladimira Putina, kteří dlouhodobě vyzývají oligarchy k financování dodávek pro ozbrojené síly, požadují transparentnost toho, co se skutečně děje na frontě, a kritizují ruské vyšší vojenské instituce za jejich selhání na frontě. Prigožin sice přímo nevystupuje proti Putinovi, ani ho nekritizuje, ale jeho rostoucí proslulost v nacionalistické komunitě může ve srovnání s ním oslabit Putinovu přitažlivost jako ‚siláka‘. Vznikající diskuse o občanské válce v Rusku mohou dále narušit kremelské narativy o národní, etnické a náboženské jednotě v Rusku,“ píše ve zprávě Institut for the Study of War (ISW) americká nezisková organizace sledující a analyzující válečné operace.
Ukrajinský web ZN.ua citoval počátkem října další postřehy ISW. Analytici soudí, že je zřejmé, že takzvaná speciální vojenská operace na Ukrajině neprobíhá podle plánu, což vede k rostoucímu napětí v Kremlu. „Tam aktivně hledají viníky porážek ruské armády a dohadují se, co dál. V Putinově okolí se vytvořily dvě skupiny: jedna chce pokračovat ve válce, zatímco druhá se snaží vyjednávat se Západem, aby si udržela vlastní aktiva v zahraničí a zmírnila sankce,“ píše zpráva ISW.
Hlavními stoupenci pokračování bojů a pokusů o ovládnutí Ukrajiny jsou čečenský vůdce Ramzan Kadyrov a Jevgenij Prigožin, kteří se pravděpodobně pokusí dosáhnout alespoň menších územních zisků v Doněcké oblasti, aby si udrželi vlastní popularitu a pověst v nacionalistickém a informačním prostoru. „Zároveň se v Putinově okolí vytvořila skupina činitelů, kteří jsou proti další eskalaci války a naopak si přejí dosáhnout alespoň nějakého míru se Západem. Především se obávají o vlastní majetek a aktiva, o která mohou kvůli protiruským sankcím definitivně přijít. Pozice ‚protiválečných‘ představitelů je však stále slabá, protože se chovají opatrně a neodvažují se Putinovi vyjádřit svou nespokojenost,“ soudí analytici.
Podle institutu rozkol v okolí kremelského diktátora nelze s jistotou potvrdit, ale soudě podle nedávných Putinových prohlášení a neustálé kritiky armády je tento scénář docela pravděpodobný.
Celková situace v Rusku je dost nepřehledná kvůli mnoha hráčům a jejich zájmům. Jsou tu ještě gubernátoři, kteří jsou ochotni se do války (tedy mobilizačního úsilí) zapojit s různou mírou snaživosti, ignorance a alibismu. Vrstva oligarchů je válkou nejspíš ve své většině postižena, protože jim to kazí jejich klidný život a zisky. Mnozí činitelé ve státním aparátu (včetně ministrů) jsou uraženi a nešťastní, protože jim o invazi nikdo předem neřekl, oni musí řešit následky a neúspěchy padají na jejich hlavy. Většina obyvatelstva vykazuje loajalitu a znepokojeni začali být občané až nyní, když se po nich kromě mávaní vlajkami a fandění u televize chce nasazení vlastní kůže. Správně tuší, že o tu kůži by nejspíš mohli rychle přijít, takže odhadem po statisících mizí do ciziny. Předáci republik federace možná už uvažují, jak si zachovají funkce, kdyby se to všechno sesypalo, a tak se jim možná líbí výzvy, aby se sami postarali o vyzbrojování svých občanů. Opozice v zahraničí předběžně ve svých myšlenkách sesazuje Putina a porcuje Rusko, zatímco opozice doma je momentálně za mřížemi.
Co přinese blízká budoucnost, natož vzdálená, neví nikdo. Většinou se všichni vzácně shodují, že bude ještě hodně mrtvých na všech stranách.