Za přísných bezpečnostních opatření navštívil Hitler 10. března 1943 velitelství Skupiny armád Jih v Záporoží. Na polním letišti jej vítá polní maršál Erich von Manstein, vpravo přihlížejí Hans Baur a polní maršál Wolfram von Richthofen FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 de
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 de
Adolf Hitler ve svém bunkru v poslední dny války a Vladimir Putin ve svém bunkru (jistě „luxusnějším“) poslední dva roky. Obojí je předmětem úvah o psychice vůdců a v tom druhém případě terčem trpkých vtipů. Ruským nacionalistům zřejmě nedochází, jak zvláštně působí připomínka Hitlerova konce před ruskou oslavou Dne vítězství vzhledem k mizernému vývoji. Tedy aspoň na západní publikum.
Nacionalistický web Tsargrad, kde mírně kritizují Kreml jen za to, že není dost kremelský, přinesl článek, kde se zmiňuje poslední setkání Hitlerova osobního pilota Hanse Baura s nacistickým vůdcem.
Ocitujme: „V předvečer velkého dne vítězství byly zveřejněny nové archivní materiály o smrti nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Jde o výpověď jeho osobního pilota, SS Gruppenführera Hanse Baura, který byl vyslýchán v prosinci 1945.
Řekl, že nikdo z Hitlerova okolí nevěděl o vůdcových plánech až do jeho smrti. ,Teprve 30. dubna odpoledne si mě předvolal spolu s mým adjutantem plukovníkem Betzem. Hitler se se mnou setkal v přední místnosti a doprovodil mě do svého pokoje. Podal mi ruku a řekl: Baure, chci se s vámi rozloučit, chci vám poděkovat za všechny vaše roky služby. Zestárl a zešedivěl. Třásly se mu ruce a bylo mi jasné, že se definitivně rozhodl spáchat sebevraždu,‘ citují dokumenty Baurovy vzpomínky.
Armáda uvedla, že mu Hitler zavolal, aby mu dal na památku svůj oblíbený obraz – portrét krále Fridricha Velikého od Rembrandta. Baur poznamenal, že se snažil nacistického vůdce odradit. Na to Hitler odpověděl: ,Moji vojáci už nemohou a nechtějí vydržet. Už to nemohu vydržet.‘ Vůdce k tomu dodal, že nesmí být odveden živý, a dokonce nařídil spálit svoje vlastní tělo i tělo jeho ženy – obával se, že by je někde pověsili a ukazovali.
,Jednou později bude muset být na mém náhrobku napsáno: Padl za oběť svým generálům,‘ byla podle Baurových vzpomínek Hitlerova poslední slova. Pilot pak šel zničit dokumenty, a když se vrátil pro slíbený obraz, byl už vůdce mrtvý a hořel na zahradě říšského kancléřství.“
Není jasné, co se máme dozvědět nového. Sám Baur napsal dvě knihy, když se mu povedlo vrátit se ze zajetí v SSSR do Německa. Toto poslední setkání je tam také zachyceno. Článek vynechává zmínky o tom, jak byl pilot v zajetí NKVD mučen a málem kvůli tomu spáchal sebevraždu. Nakonec si ale odseděl jen deset let a vrátil se. To je však jen historická zajímavost a dokument doby.
Zajímavé jsou paralely mezi koncem nacistického režimu a dnešním ruským (jak už se někdy píše, ruSSkým putinovským režimem. Ten se od fašistických rysů přesunul k nacistickým. Vybičovaný nacionalismus, probouzení fanatismu mas, hlásání vítězství, izolace od světa, slibování zázračných zbraní. Jako Hitlerova propaganda spílala Americe a Anglii a západním „plutokratům“ a Židům, dnes ta ruská křičí o „kolektivním Západu“, „Anglosasech“, Gayevropě, ukrajinských nacistech a banderovcích a fašistech. A Putin je v bunkru. Občas vyleze ven, nechá si tleskat, prohlédne si kosmodrom a zase zmizí ke svým monitorům a dlouhému stolu.
Šéf ruského režimu je v nápadné izolaci už nejméně dva roky, od začátku covidu. Podle některých analytiků to mohlo ovlivnit jeho psychiku, možná v součinnosti s Putinovými údajnými zdravotními problémy. Naslouchá jen těm, kdo mu říkají, co chce slyšet. V hlavě má už především svět vlastní fantazie a mesiášské představy.
Když dnes v Rusku píší o Hitlerově konci a utvrzují tím svou triumfální vítěznou roli, uniká jim kouzlem nechtěného obraz, který se týká samotného Putina. Rozdíl je jistě v tom, že Hitler neměl jadernou bombu, protože ji němečtí vědci nestihli vyvinout. Jeho poslední cíl, ať zahynou všichni, když už se nepodařilo zvítězit, se splnit nepodařilo.
Pro nás zůstává otázka, proč lidé v té svobodnější části světa vedle sebe vždycky nechají vyrůst takové monstrum. Pak už jen pozdě hasíme požár, kterému se mělo zabránit hned od začátku.
