GLOSA / To včera nebyla tisková konference ministryně Mrázové. To byl crossover mezi Ordinací v růžové zahradě, Výměnou manželek a konkurzem na audioknihu Danielle Steelové. Ministryně přišla vysvětlovat podezřelé bydlení a černé stavby a odcházela jako hrdinka telenovely, kterou život zkouší víc než scenáristu TV Barrandov po třetím rumu.

Člověk čekal větu typu: „Udělala jsem chybu, vyvodím odpovědnost, byt vrátím městu (nebo za něj aspoň začnu platit tržní nájem) a odstoupím“. Místo toho dostal rodinnou kroniku. Alimenty. Samoživitelství. Pietní místo maminky. Nádor lýtkové kosti. Bývalí manželé. Současní manželé. Polovina zahrady. Druhá polovina zahrady. Ještě chvíli a dozvěděli jsme se, kdo v roce 1997 sežral křečka a proč malý Pepíček přestal chodit na flétnu.

Dále čtěte

Omluva, slzy a podpora od Babiše. Ministryně Mrázová vysvětlovala levný nájem i černé stavby

Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová vystoupila na tiskové konferenci, kde se pokusila objasnit informace ohledně stojících černých staveb na…

A nejlepší je, že to celé mělo působit lidsky. Jenže ono to lidsky nepůsobilo. Vyšel z toho totiž zoufalý pokus utopit průšvih v kýblu emocí. Když nefungují fakta, nastupuje slza. Když neobhájíš papalášství, vytáhneš historku o alimentech. Když smrdí černá stavba, přihodíš rakovinu manžela. Marketingová strategie „plač a doufej“.

Úplně nejkrásnější je ten kontrast. Normální člověk v Bílině počítá, jestli vyjde s nájmem v garsonce a jestli dětem zaplatí kroužky. Paní ministryně vysvětluje, že 130 metrů za osm tisíc vlastně nebyl žádný luxus. Ještě že nepřidala, že klavír nebyl Steinway, ale jen Petrof, a mramor v koupelně jen takový lidový z Turecka, ne z italské Carrary.

Zatímco republika řeší střet zájmů, papalášství, aroganci a další vládní hrůzy, Babišova ministryně nám naservírovala psychoterapeutické sezení s prvky argentinské telenovely. Člověk skoro čekal, že za ní zpoza řečnického pultu vyjde José Armando Peñarreal a pronese: „Esmeraldo, odpusť mi.“ Chyběl už jen záběr do publika na uplakaného Andreje Babiše šeptajícího: „Já jí věřím. Já ty alimenty přímo cítím.“

ANO už dávno není politické hnutí. ANO je streamingová platforma. Každý týden nový díl. Nový pláč. Nová oběť. Nový doják o tom, jak strašně těžké je být mocný člověk s levným bytem a podezřele výhodným životem.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

Nač si platit Netflix, když se nám o srdcervoucí dramata takhle krásně a upřímně stará ANO?

Už plakal Babiš, když se jednou provždy loučil s Agrofertem. Teď plakala Mrázová, že nemá štěstí na muže.

Kdo se nám bude vysmívat, pardon bude plakat, příště? Alena? Karel?

Chystejte křesla, popcorn a nezapomeňte na kapesníky.