Loni ukončilo činnost v malých obcích 1082 venkovských prodejen. Trend zanikání malých obchodů tak zrychlil tempo. ČTK o tom informovala Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) s odkazem na výsledky šetření společnosti AC Nielsen. Vinu nese opakované zvyšování vládou vynucované minimální mzdy, ale nutně i kontrolní hlášení k DPH či „online pokladny“. Nejen kvůli nákladům, ale i kvůli různým rizikům včetně hrozby naprosto likvidačních pokut.

Loni tak zaniklo 759 nejmenších obchodů o prodejní ploše do 50 metrů čtverečních. Ještě v roce 2016 přitom v této kategorii ukončilo činnost 396 prodejen, tedy zhruba polovina. Naopak velké prodejny o ploše nad 400 čtverečních posílily o 39 maloobchodních jednotek. „Je tedy patrné, že zatímco nejmenší venkovské obchody zanikají, rostou nové supermarkety,“ uvedl předseda asociace Zdeněk Juračka.

Není to však nečekané. Venkovským podnikům (prodejnám, ale i hospodám či v menší míře kadeřnictvím apod.) roste nejen velká konkurence koncentrovaná do měst (což je výsledek normální svobodné soutěže), nýbrž i náklady a rizika, které na ně uvalila vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD, ANO, KDU-ČSL).

Mnoho podnikatelů včetně nejmenších plátců DPH bylo postiženo pokutami v desítkách tisíc korun, které byly (a do jisté míry stále jsou) automaticky ze zákona uvalovány v rámci kontrolních hlášení k DPH z dílny tehdejšího ministra financí Andreje Babiše (ANO). K tak vysoké pokutě přitom stačilo na příklad, aby živnostník nestihl během pěti dnů potvrdit finanční správě, že se v kontrolním hlášení nespletl. Když však dorazil takový doplňující dotaz od finanční správy, mohl být živnostník zrovna dejme tomu na dovolené, „na nemocenské“ a podobně. Až s mnohaměsíčním zpožděním byla část těchto pokut dodatečně bez omluvy zrušena.

Další zátěží spojenou s rizikem extrémních (likvidačních) pokut je pro venkovské prodejny projekt „on-line pokladen“ (EET) napojených na celorepublikovou centrálu. Ti úplně nejmenší živnostníci (např. víkendoví stánkaři, podnikající důchodci atd.) neobdrželi žádnou kompenzaci (protože si neměli z čeho odečíst slevu na dani, když daň z příjmu neplatí).

Přítěží je pro ně i povinnost nově, v rámci EET, okamžitě počítat a hlásit DPH každého jednotlivého prodeje. Dříve venkovské prodejny i hospody počítaly DPH pouze jedinkrát za čtvrt roku.

Babišův projekt EET navíc z principu představuje určité riziko zneužití obchodních dat zasílaných na centrálu a ministerstvo financí v čele s Babišem vložilo do zákona rovněž až dvě půlmilionové pokuty např. za každé pochybení zaměstnance (pokladního, číšníka apod.) při on-line evidování zákazníkova nákupu. Takové pokuty musely nutně odradit od poskytování služeb zejména nejmenší prodejny či hospody.

Jako největší rána pro venkovské koloniály či samoobsluhy se však ukázalo opakované zvyšování přikázané minimální mzdy ze strany ČSSD, ANO i lidovců.

V případě venkovských restaurací (kterých rovněž rychle ubývá) pak výraznou negativní roli sehrál ještě také zákaz kouření, jak přiznala i současná ministryně financí Alena Schillerová (ANO), a to i zákaz kouření v nákladně připravených oddělených prostorách třeba i v jediné hospodě v širokém okolí. Včetně zákazu kouření v kuřáckých salóncích, a to i v salóncích bez obsluhy. Včetně zákazu kouření v nočních hodinách.

Za posledních deset let zaniklo v ČR 3923 prodejen o velikosti do 400 čtverečních. Naopak vyrostlo 236 supermarketů a hypermarketů. „Před tímto stavem varujeme už řadu let. S otevřením každého supermarketu, byť ho v dané lokalitě ani není zapotřebí, dojde k zásadnímu ohrožení existence ryze českých prodejen v okruhu i dvaceti kilometrů,“ dodal Juračka.

Mezi další nejpalčivější problémy ohrožující existenci malých obchodů asociace označuje právě i opakované navyšování minimální mzdy bez dalších ekonomických změn.

Skoro to vypadá, jako kdyby bylo záměrem minulé vládní koalice řídit stát jako firmu. Tedy nechat odpadnout slabé venkovské prodejny, které nejsou schopny platit všechny daně a vysoké sociální pojištění za zaměstnance, proměnit venkov na levný skladový prostor a služby soustředit efektivně jen do velkých měst. Supermarkety, hypermarkety, hotely a kadeřnické salóny totiž pracují efektivněji než venkovské koloniály, penziony, hospody, kulturní domy či malá kadeřnictví. Jen je taková Babišova, socialistická a lidovecká politika krajně asociální.

Paradoxem je, že minulá vláda nakonec loni v červnu schválila plány na podporu obslužnosti venkova. Pomoci by mohl také prodej potravin v partnerských pobočkách pošty nebo lepší internet. Prodej potravin v malých obcích by se pak mohl podle tehdejšího návrhu ministerstva zemědělství označit za veřejnou službu, která by měla nárok na veřejnou podporu. Otázkou však nyní je, jak se k plánu postaví nová vláda. Podle původního návrhu ministerstva by za splnění některých podmínek bylo možné označit zajištění potravinové obslužnosti v obcích pod 1000 obyvatel za veřejnou službu.

Nebylo by ale lepší přestat venkovské provozovny zatěžovat víceméně zbytečnými náklady a neúměrnými, dokonce likvidačními pokutami?