Kamala Harrisová FOTO: Wikimedia Commons / Skidmore / volné dílo
FOTO: Wikimedia Commons / Skidmore / volné dílo
KOMENTÁŘ / Pokračovat v pomoci Kyjevu a razit tvrdý přístup vůči Moskvě. S takovými prioritami v zahraniční politice jde do amerických prezidentských voleb demokratka Kamala Harrisová, která se, stejně jako prezident Joe Biden, řadí k zastáncům napadené země. Pro Ukrajinu by její případné zvolení znamenalo úlevu, režim ruského diktátora Vladimira Putina by je zřejmě nesl nelibě.
Kamala Harrisová je nejen jasnou kandidátkou Demokratické strany pro letošní americké prezidentské volby, ale pro mnohé Američany (a nejen je) i jasnou vítězkou volebního klání letošního 5. listopadu. Podle toho vypadají především ruské reakce na nejnovější vývoj v americkém prezidentském procesu.
Zatímco oficiální Kreml je zatím zdrženlivý a omezil se na pouhých pár neutrálních frází z úst svého tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, ruská propagandistická fronta okamžitě dala najevo, co si o Kamale Harrisové v nové situaci myslí – její nejkřiklavější hlásné trouby už hystericky ječí o „ztělesnění ďábla“ či dokonce o „opici s granátem v ruce“.
Vodka s kapkou toniku
O pozoruhodný příspěvek do tohoto chóru znevažujících hlasů se postaral i ruský propagandistický portál inosmi.ru. Ten zveřejnil text z amerického satirického časopisu Babylon Bee o etnickém původu Harrisové.
Citujeme: „Aby viceprezidentka USA Kamala Harrisová jednou provždy rozptýlila pochyby o svém etnickém původu, absolvovala test na DNA. Ten ukázal, že její organismus je z nějakých 98 % tvořen vodkou. V podstatě tu narazíte výhradně na stopovou přítomnost jamajské a indické DNA, která plave v oceánu Stoličné,“ vysvětluje genetik doktor John Stocks. „A snad se tam najde i kapka toniku – pro lepší chuť.“
A faktický původ tohoto „šprýmu“? Krátce před vydáním tohoto čísla Babylon Bee štáb Kamaly Harrisové odsoudil rétoriku exprezidenta Trumpa, týkající se jejího míšenectví, a poradil mu, aby napříště paní viceprezidentku raději označil za láhev vodky… Portál mimo jiné cituje americký zdroj, který snáší na jednu hromadu důvody, proč Kamala Harrisová v prezidentských volbách nevyhraje.
O shromážděné argumenty a jejich validnost přitom nejde – tady je daleko důležitější fakt ruské nelibosti nad tím, že by Harrisová měla stanout v čele USA.
Co k tomu dodat? Pracovníci portálu inosmi.ru, kteří po celém světě shánějí vše nejhorší, co by ruskému čtenáři Západ mohlo ukázat ve špatném světle, si patrně nepovšimli podtitulu zmíněného časopisu: Falešné zprávy, jimž můžete důvěřovat! Nehledě k tomu, že představa láhve vodky většině Rusů zase není tak nesympatická…
Vrásky v Kremlu
Opusťme ale iracionální vody amerických šprýmařů a spolku kremelských vykřikovačů s jejich místy vyloženě vulgárními nadávkami a podívejme se na věc očima nezaujatých komentátorů a politologů, na něž se obrátila známá německá rozhlasová stanice Deutsche Welle: „Zapojení paní Harrisové do americké zahraniční politiky nemůžeme považovat za cosi nahodilého a povrchního třeba už proto, jak dlouho je americkou viceprezidentkou a tím pádem reprezentuje Spojené státy po celém světě,“ připomíná politolog a profesor Kolumbijské univerzity Robert Shapiro.
V rámci argumentů, stvrzujících kompetenci paní Harrisové v oblasti zahraniční politiky, Shapiro připomíná, že už jako senátorka za stát Kalifornie navštívila Afghánistán, Irák, Jordánsko a Izrael.
V úřadu viceprezidentky se pak podívala do více než dvaceti zemí a tam se „v zájmu upevnění nejdůležitějších globálních aliancí“ setkala s více než 150 vrcholnými světovými politiky. Zkrátka a dobře, je tu řada důkazů, že paní Harrisová je vzdělaná a mimořádně inteligentní politička, mající jasnou představu o tom, co je to dnešní svět. Ostatně právě proto tolik vrásek na kremelských čelech.
Výhoda pro Rusko?
A teď názor z druhého břehu. Podle názoru politologa z ruské Lomonosovovy státní univerzity Arťoma Kosorukova je Harrisová pro Rusko výhodnějším americkým prezidentem: Tento odborník soudí, že právě ona se bude držet neoliberální politiky trestání nepřátel USA, zatímco v Trumpově zájmu je především upevňování státu. Taková politika je výhodná (viděno očima Kosorukovovýma) právě pro Rusko, protože Washington bude utrácet obrovské peníze na posílení svého vlivu všude po světě a na přítomnost třeba na Ukrajině, Tchaj-wanu i leckde jinde.
Kosorukov je také přesvědčen, že „výhodnost amerických demokratů spočívá v tom, jak odpovědně se vždy chovali k dohodám o zmírnění mezinárodního jaderného nebezpečí“. To Trump se vždy přimlouval spíš za odstoupení od takovýchto úmluv.
Kosorukov má ale pro Kamalu Harrisovou i kritická slova: nikdy nebylo prokázáno, že Moskva zasahovala do amerických voleb, ale stejně jako Hillary Clintonová i ona Rusy z elektronických úkladů vytrvale viní. „Obě tyto dámy živí demokratický elektorát mytickými obviněními Ruska z údajného ovlivňování amerických volebních procesů a také ze vpádu na Ukrajinu, což mezi tamními voliči funguje docela spolehlivě,“ uzavírá své úvahy Arťom Kosorukov.
Již předtím Putinův tiskový tajemník Dmitrij Peskov poznamenal, že jako viceprezidentka USA Kamala Harrisová ještě nepřišla se žádným pozitivní přínosem do rusko-amerických vztahů. O to více nepřátelství vůči Rusku zaznívá z jejích nevraživých „antiruských výroků“, je přesvědčen Peskov.
Zlatý Trump?
Pokud ovšem jde o historii rusko-amerických vztahů jak v sovětské, tak postsovětské epoše, s republikány se Rusům ve vzájemné interakci skoro odjakživa vedlo jaksi líp. Z demokratických amerických prezidentů připomeňme alespoň dva.
Za vlády J. F. Kennedyho došlo v americko-sovětských vztazích k možná největší světové krizi od druhé světové války: Jako odpověď na americké rakety, rozmístěné při sovětské hranici v Turecku, Chruščovův Sovětský svaz odpověděl masovým transportem vlastních střel na Kubu. Pravdou je, že oba muži, stojící v čele dvou světových supervelmocí, nakonec dokázali příslovečný práh jaderné války společnými silami přece jen opustit…
Z poslední doby je tu příklad uhlazeného amerického intelektuála Baracka Obamy, majícího za soupeře penzionovaného kágebáka Vladimira Putina. Přesně tomuto stavu věcí odpovídaly také Obamovy výroky o ruském autokratovi Putinovi: „Putin žije v minulosti“, „Putin je jako Husajn – a Trump ho miluje“ či dokonce „Putin děsí své sousedy k smrti a jen tak se nezmění“…
Naproti tomu republikánům se ve spíše přátelském soupeření s hlavním světovým sokem docela dařilo. Začněme zajímavou „kuchyňskou schůzkou“ tehdejšího amerického viceprezidenta Richarda Nixona s Nikitou Chruščovem na přímo epochální americké výstavě v Moskvě roku 1959, kde se oba muži přeli o přednostech a výhodách politických principů, které představovali.
Pokračujme podpisem amerického prezidenta Geralda Forda pod historickými Helsinskými dohodami v roce 1975. A skončeme samozřejmě přímo epochální spoluprací, umožněnou vzájemnými osobními sympatiemi, mezi Ronaldem Reaganem a Michailem Gorbačovem.
To, co společně dokázali tito dva muži, zůstane v dějinách s velkou vděčností zaznamenáno už navždy. A závěr? Kamala Harrisová nemá v Moskvě na růžích ustláno už v tuto chvíli! Z ruského pohledu: zlatý Trump…
Libor Dvořák je rusista, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus, v němž se podílí na přípravě pořadů „Názory a argumenty“ a „Den podle…“. Z ruštiny přeložil mimo jiné díla Michaila Bulgakova, Vladimira Sorokina, Eduarda Limonova či Sergeje Lukjaněnka.
