Když letos v lednu zemřel filmový režisér David Lynch, přišel kulturní svět nejen o významného režiséra. Nová výstava v Centru současného umění DOX představuje i jeho méně známou, o to však osobnější výtvarnou tvorbu. Výstava s názvem Up in Flames je první ucelenou přehlídkou Lynchova výtvarného díla v České republice. Kurátor Otto M. Urban pro deník FORUM 24 přibližuje, jaké motivy se v ní objevují a proč bylo pro něj důležité Lynche představit i jako výtvarníka.

David Lynch se často vrací ke stejným tématům, proto se v DOXu rozhodli vystavit jeho práce spíše v tematických celcích než v časové posloupnosti. „Díky tomu jsme mohli vytvořit dialog mezi díly. Některá pocházejí už ze šedesátých let, jiná jsou z nedávné tvorby,“ vysvětluje kurátor Otto M. Urban.

Jednotlivé místnosti vtahují návštěvníky do různých světů a motivů, ke kterým se Lynch v průběhu desetiletí vracel. Hlavním spojujícím prvkem je téma ohně, které dalo výstavě i název. „Vědomě jsme sice nevytvořili jednu ohňovou místnost, ale oheň se stal takovou červenou linií procházející celou výstavou,“ popisuje Otto. Oheň je zásadní i pro Lynchovu filmovou tvorbu, což lze sledovat ve snímcích Fire Walk With Me či Twin Peaks.

Kromě ohně se v jeho dílech objevují i další výrazné motivy jako deformovaná lidská figura, industriální architektura, jíž je v DOXu věnovaná samostatná místnost, hmyz a především mravenci, kteří se vyskytují napříč různými médii i obdobími Lynchovy tvorby.

Cesta do labyrintu smyslu

Podobně jako Lynchovy filmy ani jeho výtvarné práce nenabízejí jednoznačný výklad. Spíše otevírají prostor pro interpretaci. „Znalost jeho výtvarné tvorby může být jedním z klíčů k hlubšímu pochopení jeho filmů. Je to určitá cesta do jeho mysli, k jeho motivacím a strategiím,“ tvrdí kurátor. Sám Otto se s Lynchovým výtvarným dílem setkal už v polovině devadesátých let.

„První pokus dostat jeho díla na výstavu jsem měl už v roce 2010 v rámci Decadence Now v Rudolfinu, ale tehdy to nevyšlo. Od té doby jsem ho sledoval dál. Čím víc jsem jeho tvorbu poznával, tím víc mi přišlo důležité, aby byl známý jako výtvarník, nejen jako slavný režisér, který občas kreslí. Bohužel ta prostupnost mezi jednotlivými oblastmi umění je stále malá. Mnozí nevěděli, že Lynch vystudoval výtvarné umění na akademii ve Filadelfii,“ říká kurátor. Zásadní zlom přišel s velkou výstavou v Paříži v roce 2007, po které Lynch začal být vnímán i jako výtvarník.

Výstava není prvoplánově výkladová. Návštěvník zde nenajde jednoznačné odpovědi. „Lynch by vám nikdy neřekl, co tím chtěl říct. Protože jakmile vám někdo sdělí jeden jediný výklad, ochudí vás o vlastní cestu k pochopení.“ Umělecké dílo nemá jen jeden význam, může jich mít několik, a právě naše vlastní otázky a hledání odpovědí jsou podstatné. „Na tiskové konferenci k výstavě se mě ptali, proč některé věci nejsou více vysvětlené nebo interpretované. To by bylo proti samotnému principu Lynchovy tvorby. Každý divák má právo na svůj vlastní pohled. A někdy je ztratit se v temnotě jediná cesta, jak spatřit světlo,“ vysvětluje kurátor.

Na otázku, zda má na výstavě oblíbené dílo, nemůže odpovědět. „Každé dílo je jako střípek v mozaice. Kdybychom jeden vyjmuli, celek by ztratil soudržnost. Ale osobně považuji za velmi důležité Lynchovy akvarely. Jsou to drobná, jemná a citlivá díla, ve kterých je vidět velká hloubka. Akvarely a kresby nejvíc odrážejí umělecký temperament, duši, emoce. Jsou rychlé, bezprostřední, nic se na nich nedá opravit. To je v Lynchově tvorbě velmi autentické.“ Při výběru děl se snažil oprostit od znalosti filmů. „Nešlo mi o to vybírat věci, které někomu připomenou Eraserheada nebo Twin Peaks. Vnitřní vazby mezi díly se ukázaly až zpětně.“

Osobní rovina

Up in Flames je Lynchův poslední projekt. Režisér měl k Praze kladný vztah, několikrát ji navštívil, natáčel tu hudbu pro své filmy a velmi obdivoval Franze Kafku. Otto se s Davidem Lynchem osobně setkal v jeho sídle v Hollywood Hills. „Lynch byl nesmírně vstřícný, přátelský, empatický člověk, bez jakékoliv potřeby prosazovat své ego,“ vzpomíná. Nápad na výstavu vznikl už před mnoha lety, ale k propojení a skutečné přípravě exhibice došlo až v minulém roce.

Nakonec se to podařilo díky přátelskému propojení přes litografickou dílnu v Paříži. „Přímý kontakt s Davidem nám umožnil vybírat přímo z jeho studia, tedy díla, která nikdy předtím nebyla vystavena.“ Kurátor si zároveň uvědomoval, že nemá smysl ukazovat od všeho něco, proto se výstava zaměřuje především na kresby, akvarely, grafiky a fotografie. „Šíře Lynchovy tvorby je fascinující. I když točil své slavné filmy, nikdy nepřestal paralelně malovat, kreslit, dělat grafiky, tvořit nábytek nebo pracovat se zvukem a hudbou. Ve svém hollywoodském domě, který postupně rozšířil o sousední budovy, si vybudoval kompletní zázemí se střižnou, nahrávacím studiem, truhlárnou i ateliérem,“ popisuje.

Smrt Davida Lynche, která přišla naprosto nečekaně, na čas pozastavila i přípravu výstavy. „Pokud by nebyla jeho posledním projektem, na němž pracoval, těšil se a měl pro něj velký význam, pravděpodobně by k její realizaci nedošlo,“ tvrdí kurátor. Tým lidí, kteří nyní spravují jeho pozůstalost, udělal výjimku právě kvůli osobní vazbě, již Lynch k výstavě měl. Ostatní menší plánované projekty pro tento rok po jeho smrti zrušili.

Dále čtěte

Malíř Hynek Martinec vystavuje v pražském DOXu hyperrealistické malby, skutečné citrony i hořící Teslu

Devítimetrová malba boha Atlase s obřím citronem místo nebes zdobí do konce srpna největší místnost výstavních prostor DOX. Výstava s názvem Cyberlemon…

Letní kino

Výstava, která potrvá až do začátku února příštího roku, s sebou nese i doprovodný program. Přes léto budou v rámci letního kina v DOXu každé úterý promítat nejen Lynchovy filmy, ale i snímky, které ho ovlivnily a které sám označoval za důležité, jako je například Bergmanova Persona nebo Kubrickova Lolita. Ke každému filmu navíc diváky před promítáním čeká odborný výklad. „Hlavní část doprovodného programu se rozjede na podzim. Plánujeme koncerty, protože hudba byla pro Lynche klíčová. Spolupracoval s mnoha hudebníky a vydal několik alb,“ popisuje Otto.