Předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
NÁZOR / Zuzana Majerová a její Trikolora jsou pobouřeni a tvrdí, že se u nás porušuje svoboda slova. Jde o to, že Okresní soud v Pardubicích uložil bývalému politikovi Pavlu Křivkovi půlroční trest vězení s dvouletou podmínkou za to, že se na veřejnosti objevil v mikině se symbolem „Z“ a ruským nápisem „Za vítězství“. Na tento druh svobody slova jsou politici typu Majerové velmi citliví.
Trikolora k tomu vydala prohlášení. V rámci už běžného politického kýče samozřejmě nesměl chybět citát klasika.
„Jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, potom je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet, řekl kdysi George Orwell. Svoboda Pavla Křivky, někdejšího pardubického politika, byla v tom, že na sebe navlékl mikinu, na které bylo napsáno něco, co někteří nechtěli slyšet. Jestliže za to byl Pavel Křivka odsouzen, pak v naší zemi svoboda slova není, z čehož plyne jediné. Někteří lidé, konkrétně Fialova mocenská garnitura, za to nesou zodpovědnost. To vše navzdory tomu, že Ústava České republiky svobodu projevu zaručuje… Státní zástupce a soudce, kteří se na Křivkově odsouzení podíleli, jsou ostudou naší justice a nemají v ní co pohledávat. Z jejich postupu totiž dýchá atmosféra padesátých a normalizačních let.“
Ano, skutečně některé věci nechceme slyšet, třeba to, že fašistickým ruský režim má povraždit ještě hodně Ukrajinců, deportovat jejich děti a podrobit je „převýchově“ zotročit je, spálit jim domy, bombardovat jejich kostely a vyhazovat ukrajinské knihy z knihoven. To je totiž obsahem toho „vítězství“, co by si pan Křivka pro Rusko přál.
Podle obžaloby bývalý politik otevřeně podporoval ruskou válečnou agresi proti Ukrajině a veřejně schvaloval zločin proti míru. Křivka tu odpudivou mikinu nosil záměrně jako provokativní symbol. Jeho dlouhodobé výroky v médiích dokládají proruské postoje i nepřátelství vůči Ukrajině. Soud dospěl k závěru, že Křivka využil mikinu jako nástroj veřejného schvalování agrese a že s ohledem na jeho orientaci v politice šlo o vědomý úmysl. Politik kdysi kandidoval za blok Hlavu vzhůru a později se objevil ve stranách blízkých Miloši Zemanovi i v Alianci národních sil. (Rozsudek zatím není pravomocný, obhájce se hned odvolal.)
Schvalování útočné války není jen nějaký „názor“ na zahraniční politiku. Pokud někdo veřejně podporuje ozbrojený útok proti jinému státu nebo skupině lidí, jde o podporu násilí, které reálně ohrožuje lidské životy. Demokratické právní řády běžně omezují projevy, které mohou vést k bezprostřednímu poškození druhých. Agresivní válka je podle mezinárodního práva jeden z nejzávažnějších zločinů. Veřejné projevy mohou postupně posouvat hranici toho, co je v dané společnosti považováno za přijatelné. Pokud stát toleruje otevřené podporování války, může to přispívat k radikalizaci části veřejnosti, posilovat extremistické skupiny nebo legitimizovat násilné politické jednání.
Svoboda projevu není absolutní a demokracie má právo se bránit proti projevům ohrožujícím společnost. Stejně jako nelze beztrestně vyhrožovat, podněcovat lynč nebo podporovat teroristické útoky, není možné legitimizovat nespravedlivou ničivou válku.
U některých institucí a osob by nás skoro napadlo, že ten jejich „boj za svobodu slova“ v praxi znamená snahu dát bezbřehý prostor pro šíření ruských dezinformací, lží, nahnědlého svinstva a pavědeckých bludů. Je pozoruhodné, jak sami vynikají v útocích na média, podávání trestních oznámení a blokování za nesouhlasný názor.