NÁZOR / Na fotbalový zápas přišlo hodně ukrajinských diváků a český fotbalista z toho utrpěl mentální újmu. Jeho utrpení si hned všimla šéfka Trikolory Zuzana Majerová a na základě analýzy svého vlastního mentálního stavu usoudila, že žijeme v totalitě.
Nejdřív k tomu, co se stalo, protože z reakce paní Zuzany by měl člověk dojem, že se u nás děje něco jako za Pinochetova puče v Chile, kdy na fotbalový stadion umístili odpůrce režimu. Ale ne, jen se v Praze hrál fotbal.
„V šikovném křídelníkovi Václavu Černém (26) se ale mísily emoce. V rozhovoru po utkání ze sebe sypal bezprostřední pocity. Skoro se klepal, když odpovídal na dotazy ohledně atmosféry, jaká panovala v úterý večer v Edenu. Lidé totiž v drtivé většině přišli fandit Ukrajině, domácí Česko vypadalo jako hostující mančaft,“ píše isport.cz.
Skoro se klepající hráč sdělil, že takhle to dál nejde.
„Moc dobře si uvědomuju, že to pro lidi je náročné a nebylo to v poslední době kolem nás pozitivní. Ale přece tohle už v životě nemůžeme dopustit, aby se stalo na pražském stadionu to, co se dneska stalo. Je mi úplně, ale úplně jedno, jak se na mě bude kdo dívat. Ale tohle je strašidelné,“ vykládal Černý.
Na námitku, že v Praze je Ukrajinců hodně a že se dalo čekat, že přijdou, skoro se klepající muž vedl dál svou.
„To je přece jedno. Přece nemůžeme dopustit, aby se takhle lístky prodaly. Jak tohle můžeme dopustit? To raději budu hrát na prázdném stadionu. Tohle je český nároďák a my jsme v Praze. Všichni jsme viděli, jak to vypadalo. Strašný,“ dozvěděli se čtenáři.
Soudný člověk by tuto trapnost nerozmazával, ale Zuzana Majerová, duše čistá, se toho s plnou vervou chopila.
„Smutná realita… Je neskutečné, jak se posouvá myšlení ve fialové totalitě, když mě vůbec napadne, zda si ještě za nároďák zakope. Budu věřit, že ano! Tohle jsme fakt chtěli? ‚Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat.‘ (K. Kryl) Nesmíme se už jen dívat. Je to na každém z nás!“ napsala Zuzana Majerová na svém Facebooku.
Následovala souhlasná bouře rozhořčení. Citujeme bez jazykových úprav:
Ať bylo, jak bylo, ale komunisti byli alespoň vlastenci. A smíchy za tento koment samozřejmě očekávám. Hlupáci nevěří (Jiřina H.)
DOVOLILY JSTE JIM ABY SE TADY CHOVALI JAKO DOMA,,, JE TO OSTUDA ,,, CO SE U NAS DĚJE,,,,,,,,,,,,, (Věra D.)
Přesně tak , jako doma na Ukrajině , si tu dovolují Ukrajinci , klidně si tady v Česku píchnou nožem do člověka jako na Ukrajině ,a zabijí . No aby to nebylo málo tak tu taky znásilnili ženský !! NO JAKO DOMA . A soudy tu v Česku na Ukrajince neplatí , Protože soudy jsou podplacený z Fialova vládou !!Taky Ukrajinci mají větší platy nežli mi Češi !! (Katarina C. K.)
Konec citátů.
Plácání fanoušků Trikolory o tom, jak si Ukrajinec sebere svůj vysoký plat a pak jde někoho píchnout nožem a znásilnit, není třeba rozebírat. V každé společnosti je vrstva dezorientovaných a pologramotných lidí a je třeba to jen brát v úvahu. Zajímavá je ale reakce Zuzany Majerové, která kdysi byla za ODS zákonodárkyní (!).
Všimněme si, co ve skutečnosti sděluje. Přečte si, že je nějaký fotbalista frustrovaný a hněvem rozklepaný, protože si Ukrajinci koupili lístky na zápas, kde hrála Ukrajina. Pak si tam docela klidně přišli a fandili, zatímco Češi si nic nekoupili a nepřišli a nefandili. V mozkových závitech Zuzany Majerové se pak objeví podezření, že si po takových stížnostech už možná dotyčný nezahraje. Závěrem pozoruhodného myšlenkového výkonu je, že když ji tohle napadlo, tak by na tom mohlo něco být, protože žijeme ve „fialové totalitě“.
Výsledkem je, že fotbalista už se možné skoro neklepe, ale třesení přešlo na Zuzanu Majerovou. Jak se zdá, úspěšně to předala přes sociální síť dál, takže se klepou i vlastenky, a to tak, že zapomněly na pravidla českého pravopisu. Je to prostě děs.
Karel Kryl už nežije, tak netušíme, jestli by byl schopen včlenit fotbalistu Černého do nějaké písně třeba vedle Husa a Palacha. Nic ale není ztraceno, ještě máme Jarka Nohavicu. Ten by mohl z kauzy lístků na fotbal vyrobit protest song, který by jistě skvěle zněl na vlasteneckém setkání v Příčovech. Jarek by si tam mohl připadat jak Plastic People v 70. letech.