Jindřich Rajchl na protivládní demonstarci 23. března 2024 FOTO: Tomáš Stejskala / se souhlasem
FOTO: Tomáš Stejskala / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Nejen Jindřich Rajchl, Andrej Babiš, ale i další politikové národně konzervativního střihu rádi hovoří o tom, jak je třeba pečovat o Visegrádskou čtyřku (V4), protože může být protiváhou EU. Má to ale jeden zásadní háček – projekt V4 je když už ne mrtvý, tak zcela určitě dnes nefunkční. Ale to Rajchl a další odmítají připustit.
Národně konzervativní politici, které zastupuje u nás nejviditelněji poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl, ale do značné míry i premiér Andrej Babiš, sní dlouho svůj sen. Chtěli by oživit projekt V4. Usilují o to, aby byl zároveň účinnou protiváhou k EU, přičemž ta by musela návrhy a zájmy této skupiny zohlednit a promítnout v ideálním případě do svých rozhodovacích procesů.
Rajchl a jeho spojenci odmítají vidět realitu v tom, že spojenectví zemí, mezi něž patří Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko, je reálně slabé a regionálně omezené. V4 nemá vlastní rozhodovací pravomoci. Babiš je zaměřen na výsledky, ale pravdou zůstává, že V4 se dohodla za posledních 10-15 let jen na společném nákupu munice. Další významné programy či iniciativy prostě chybí.
Zájmy členů V4 jsou i značně rozdílné, například v zahraniční politice, v náhledu na demokratické hodnoty, právní stát, válku na Ukrajině, chybí rovněž nějaké nosné či silné jednotící téma. Zmiňované Polsko navíc jasně ukazuje, že nemá zájem se ve V4 hlouběji angažovat, protože k tomu nemá důvod.
Problém také spočívá v tom, že V4 je spíše volným sdružením států bez hlubší institucionalizace, jehož reálná síla je malá, takže těžko může být vyvažovacím či korigujícím prvkem Bruselu. Jedná se spíše o regionální koordinační platformu, která může přinést akorát větší tlak na schválení určitých témat, výsledek však nebude nikdy jistý.
Rajchl a Babiš se spoléhají na změny, které nastanou po polských parlamentních volbách. Svorně věří, že zvítězí konzervativní Právo a spravedlnost. Na druhé straně se již 12. dubna konají parlamentní volby v Maďarsku, kde s velkou pravděpodobností prohraje Viktor Orbán, a je otázkou, do jaké míry se bude chtít ve V4 angažovat Péter Magyar z opoziční strany Tisza.
Sny o akceschopné V4, v níž se se na jedné platformě sejdou státy, které mají na vše stejné názory, a jež dokáží ze své pozice korigovat či prosadit určité návrhy v EU, je tak daleko od reality. Mnozí evropští politikové, kteří dříve V4 horlivě podporovali, již dnes toto ví. Rajchl, Babiš a jejich stoupenci se tak pokouší o galvanizaci mrtvoly, jenže ji oživí už jen těžko.
V4 nemůže ani nahradit EU, ta by musela vykazovat znaky velkého rozkolísání a neakceschopnosti. Ve V4 by se muselo navíc sdružit daleko víc států. Babiš hovořil o konceptu V6 včetně Rakouska a Německa. Připojení těchto států je však velmi málo pravděpodobné. Především by také musela existovat viditelná širší poptávka po posílení, respektive rozšíření V4. A tu nevidíme. Role V4 se tak v budoucnu s největší pravděpodobností nepovýší a nic na tom nezmění ani zbožná přání premiéra či poslance strany PRO.