FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
V politice jsem si zvykl na mnoho věcí, ale stále se mi nelíbí politické pokrytectví. Zejména mě štve, když se o minulosti lidí ve vysokých politických pozicích mluví až teď, kdy se ucházejí o prezidentský úřad. Ten člověk byl třicet let vojákem demokratické země, byl v zahraničních misích, kde nasazoval život, zastával nejvyšší vojenskou funkci v zemi a byl také předsedou vojenského výboru NATO, říká ke generálu Petru Pavlovi ředitel Knihovny Václava Havla a bývalý velvyslanec v Izraeli, Spojeném království a USA Michael Žantovský. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří také o riziku, které by demokracii přineslo případné zvolení Andreje Babiše hlavou státu.
Necháme stranou samotné počínání Andreje Babiše a jeho vinu nebo nevinu, jakým způsobem ale může zprošťující rozsudek s ohledem na jeho příznivce a odpůrce ovlivnit prezidentskou volbu?
Z průzkumů víme, že Andrej Babiš má pevné voličské jádro, a u toho lze předpokládat, že ten výsledek nebude mít zásadní vliv. Může ale samozřejmě přinést voliče z velkého okruhu nerozhodnutých voličů, kteří v průzkumech uvažovali o jeho volbě. Toto bude argument v jeho prospěch. Těžko se to dá vykládat opačně.
Dá se předpokládat, že by tohle Andreji Babišovi mohlo stačit, nebo že bude mít ještě připravenou nějakou bombu? Těsně před tou první volbou nebo případně mezi dvěma koly, něco jako Miloš Zeman použil téma sudetských Němců a uprchlíků?
Andrej Babiš ani jeho štáb se mi nesvěřují s tím, co mají v úmyslu. Poslední průzkumy ukazují, že by se mohl dostat do druhého kola. Miloš Zeman si schovával sudetské Němce na druhé kolo proti Karlu Schwarzenbergovi. Pokud by přišla Babišova kampaň s nějakou překvapivou informací nebo s novým prvkem kampaně, tak to bude nejspíš ve druhém kole.
Kampaň přinesla vášnivé debaty o tom, jestli má být bývalý komunista prezidentem. Babiš má dost jiných kostlivců ve skříni, ale vlastně ještě víc se o tom mluví v souvislosti s Petrem Pavlem.
V politice jsem si zvykl na mnoho věcí, ale stále se mi nelíbí politické pokrytectví. Zejména mě štve, když se o minulosti lidí ve vysokých politických pozicích mluví až teď, kdy se ucházejí o prezidentský úřad. Ten člověk byl 30 let vojákem demokratické země, byl v zahraničních misích, kde nasazoval život, zastával nejvyšší vojenskou funkci v zemi a byl také předsedou vojenského výboru NATO. Všichni náčelníci generálního štábu od roku 1989 byli komunisté. Až na toho nynějšího, kterému bylo v roce 1989 čtrnáct let. A teď se někteří lidé, kteří s tím nikdy neměli problém, tváří pohoršeně a uraženě. Nechat se za nás zabít by podle nich mohl, ale kandidovat na prezidenta ne.
Posledním výrazným činem Miloše Zemana bylo nejmenování Hladíka do funkce ministra. Jaký by to mohlo mít smysl, myslím praktický, z jeho strany?
Mám z toho velmi špatný dojem, ale nejenom z toho. Jsou to vlastně dvě znepokojující informace po sobě. Jednak že není připraven jmenovat pana Hladíka ministrem a druhá, že má prý právní analýzu, podle které by mohl jmenovat nového předsedu Ústavního soudu. Z mého pohledu prezidentu Zemanovi na panu Hladíkovi a na nějaké kauze bytů v Brně anebo na stavu životního prostředí sejde stejně málo, jako mu scházelo celých deset let, co byl prezidentem. Jinými slovy, sleduje něco jiného. Je to už u tak zkušeného a dlouholetého politika opakující se modus vivendi, pravděpodobně něco chce a vydírá ústavní činitele a vládu a premiéra zástupnými kauzami. Z ústavního hlediska není obhajitelné ani nejmenování pana Hladíka ministrem ani předčasné jmenování nového předsedy Ústavního soudu. A Miloš Zeman to nejspíš ví.
Vy jste na twitteru psal, že by premiér Petr Fiala mohl zvážit kompetenční žalobu. Mělo by to smysl těsně před koncem Zemanova mandátu?
Já jsem dokonce napsal ne to, že by ji mohl zvážit, ale že by ji měl podat. Ten kompetenční otazník je třeba vyjasnit i kvůli budoucímu prezidentovi, který by mohl dost pravděpodobně pokračovat v Zemanově praxi, pokud se to nevyjasní. To by mohlo mít pro demokratický systém fatální důsledky. Můj postoj k současné vládě je pozitivní a nijak to neskrývám, ale tady bych byl razantnější a radikálnější. Myslím, že je povinností premiéra kompetenční žalobu podat bez ohledu na to, že její výsledek se můžeme dozvědět, až když už na tom ohledně Miloše Zemana nebude záležet.
Nepromeškalo se několik příležitostí, kdy se to mohlo udělat dřív? Ať už to bylo ohledně jmenování poslední vlády, ale i předtím ohledně témat jako velezrada a vztah k Rusku a bezpečnostním složkám.
Bezesporu promeškalo. Část těch příležitostí nastala už za vlády premiéra Babiše a je jeho zodpovědností, že je nevyužil. Ten poslední spor, který se týkal jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí, vyřešil premiér Fiala diplomaticky způsobem, který mu nelze vyčítat. Prezident nakonec svoji ústavní povinnost splnil. Co se týče soustavného porušování ústavy, osobně si myslím, že v okamžiku, kdy by se Miloš Zeman pokusil jmenovat nového předsedu Ústavního soudu, by měla druhý den ze senátu vzejít ústavní žaloba, a opět bez ohledu na to, že výsledek přesáhne konec Zemanova funkčního období.
Ještě asi naposledy k Zemanovi. Učinil velký obrat ohledně Vladimira Putina. U Václava Klause takový velký obrat nevidíme. Může to být tím, že Zeman má rád silné vůdce a teď se cítí být zrazen a neodpouští, nebo je za tím nějaká další hra?
Nikoliv, obrat o 180 stupňů toho 25. února loňského roku byl pro tak zkušeného a oportunistického politika, jako je Miloš Zeman, zcela přirozeným krokem, který ho vůbec nic nestál. Pro mě by ten krok měl nějakou váhu, kdyby se současně prezident Zeman omluvil všem, které po několik let ostouzel, urážel, obviňoval z hlupáctví, z čučkařství a ze všech možných přečinů a morálních selhání, zatímco celou tu dobu morálně selhával on.
Ty poslední volby dvě koalice, které jsou nakonec ve vládě, vyhrály celkem přijatelnou většinou, ovšem některé strany prohrály relativně těsně a nedostaly se do sněmovny. Je tu celý rezervoár těch voličů, jimž se dá říkat extremističtí nebo dezorientovaní. V jakém stavu česká společnost vlastně je?
Není od věci si po celé čtyři roky, pokud vláda tak dlouho vydrží, připomínat, že jsme měli všichni z pekla štěstí. Těch 108 mandátů vypadá jako jasný výsledek, ale ve skutečnosti o tom rozhodlo nějakých 25 000 hlasů, kvůli nimž se komunisté a sociální demokraté nedostali do sněmovny. V případě, že by se ty hlasy našly, tak by vláda vypadala bezesporu jinak. A to v situaci, kdy začala válka na Ukrajině. Co to vypovídá o naší společnosti obecněji? Víceméně pořád to stejné. Všechny výsledky přímých prezidentských voleb i parlamentních voleb v posledním desetiletí se pohybují někde kolem mediánu, kdy nějakých 52 procent voličů rozhodne proti 48 procentům, plus minus jedno procento. To každému pozorovateli říká, že jsou tady dvě víceméně vyrovnané poloviny společnosti. Z nich jedna uvažuje více z hlediska hodnot a dlouhodobé perspektivy a ta druhá má perspektivu krátkodobější, cítí se ohroženější a možná uvažuje materiálněji. V parlamentních volbách v roce 2021 vyhrála polovina, ke které se hlásím. V prezidentských volbách v roce 2013 a 2018 vyhrála ta druhá polovina.
Tady možná vláda udělala chybu, že se nesnažila prosadit kvůli zahraničním hlasům taky korespondenční hlasování.
Starý bonmot o takových věcech říká: Bylo to horší než zločin, byla to chyba. Podle toho, co vím, a podle toho, jak jsem jako velvyslanec organizoval několikery volby na zastupitelských úřadech a jak si pamatuji rozložení hlasů, byla neschopnost koalice shodnout se na tom zákonu a důrazně ho prosadit nejen chybou, ale u některých chybou úmyslnou. I uvnitř koalice byly totiž strany, které věděly, že by v zahraničním hlasování příliš dobře nepochodily. A samozřejmě strany jako ANO a Babiš osobně v zahraničí jen paběrkují, a proto jejich poslanci zákon obstruovali. Na vině je rafinovaná parlamentní politika, která umožňuje, že se k zákonu nikdy nedostanete nebo se k němu dostanete, když už je příliš pozdě. Samozřejmě pro to nemám žádné důkazy, ale podle mě se to stalo. Trochu nerozumím, proč ještě nezasáhl Ústavní soud, protože současný systém dle mého názoru diskriminuje občany žijící v zahraničí a porušuje tak zásadu rovného volebního práva.
Hypoteticky, kdyby se Andrej Babiš stal prezidentem, a kdyby tedy mohla vzniknout vláda, která by byla třeba složena z ANO a SPD, popřípadě ještě nějaké tzv. vlastenecké strany, čímž by se ta situace mohla už dost zabetonovat, nehrozil by nějaký maďarský model? Nebo je naše společnost odolnější, než vypovídají výsledky voleb?
Doufám, že nejbližší sněmovní volby budou až v roce 2025, a také doufám, že se Andrej Babiš nestane prezidentem. Myslím si, že rizika nejsou úplně totožná s tím, co vidíme v Maďarsku. Babiš na rozdíl od Viktora Orbána nebo Putina nemá vlastní ideologii. Jeho ideologií je to, že co je dobré pro Babiše, je dobré pro stát. Neočekával bych od něj nějaký ultraradikální postoj vůči Evropské unii a NATO nebo nějakou naprostou změnu politiky vůči Rusku, ale obával bych se, že umožní vytvořit předpoklady takové situace tím, že otevře prostor bezskrupulózním hrabivcům a anetickým psychopatům, kteří vytváří oligarchické prostředí jako v Rusku a které on bude moci držet v šachu. Mohl by to dělat tak, že někomu bude obchody umožňovat a někomu zase ne, popřípadě někoho diskreditovat, protože k tomu bude mít všechny informace. Jak dobře víme, on si na sběr informací velmi potrpí. Vůbec bych si to nemaloval růžově a viděl bych to jako nebezpečí pro Českou republiku a pro demokracii a svobodu. Jediné, co proti tomu můžeme dělat, je jít volit.
Takže varianta, že by byl Tomio Okamura ministrem vnitra a někdo z ANO ministrem spravedlnosti, by nejspíš znamenala, že by ty instituce mohl zdevastovat na dlouhou dobu dopředu…
Podívejte se, čím je člověk starší a méně spí, tím víc má děsivých nočních můr, takže tohle je jedna z mnoha, které si dokáži sice představit, ale radši bych se tím teď nezabýval.
