Petr Kolář je manažer, konzultant a bývalý diplomat, jako český velvyslanec působil ve Švédsku, Irsku, USA a Rusku. V rozhovoru pro Týdeník FORUM popisuje, jak se rodila prezidentská kandidatura generála Petra Pavla a proč podle něj bude dobrým prezidentem České republiky.
S nově zvoleným prezidentem jste dobří přátelé. Jak jste se seznámili?
Známe se dlouho, ještě z časů, kdy byl náčelníkem generálního štábu a já velvyslanec. Přirozeně jsme si rozuměli a vzájemně jsme si byli sympatičtí. Později jsme si začali tykat a zašli třeba i na skleničku. Než v roce 2015 odjel do Bruselu jako předseda Vojenského výboru NATO, vznikla na Facebooku stránka podporující jeho prezidentskou kandidaturu. Tehdy jsem byl rovněž zmiňován jako možný kandidát, a tak jsme navázali užší spojení. Když jsem byl v New Yorku, volal mi Jiří Šedivý, tehdy velvyslanec při NATO, a mrzutě se ptal, jak to bude, jestli hodlám kandidovat, anebo do toho půjde Pavel. Měl obavu, že do Bruselu ani neodjede. Když pak působil v NATO, pozornost se soustředila na mne, a řada lidí, například Marta Kubišová, Jiřina Šiklová a Petr Pithart, mi říkali, abych kandidoval. Sám jsem vyhodnotil, že na to nemám, jsem příliš neukázněný, a hlavně mi vážně onemocněla žena. A mezitím se Petr Pavel vrátil z Bruselu do Česka.
Hodně jste spolu cestovali po Česku. Jak to vzniklo a co bylo cílem?
Vůbec jsme neplánovali, že budeme jezdit po republice. Americký velvyslanec Steve King se na nás obrátil, abychom ke 100. výročí republiky a navázání diplomatických vztahů mezi USA a Československem udělali v Praze společnou přednášku. A protože to mělo úspěch, vydali jsme se ještě na Masarykovu univerzitu do Brna a Univerzitu Palackého do Olomouce. V principiálních otázkách jsme souzněli, takže jsme vytvořili jakýsi duet. Roku 2019 vznikl spolek Pro bezpečnou budoucnost, jehož cílem bylo diskutovat s lidmi důležité otázky zahraniční a bezpečnostní politiky. V Česku se totiž šířil nešvar, kdy někteří politici strašili občany a vzbuzovali v nich nenávist a vztek. Evidentní to bylo v přímé volbě prezidenta. Výsledkem byly rozdělená společnost a růst populismu, proto jsme ta naše přednášková turné považovali za občanskou povinnost. Zvali nás nejen školy, ale také knihovny,…
