Tomáš Zdechovský FOTO: Flickr.com
FOTO: Flickr.com
Představte si, že vždy řádně platíte vše, co máte platit a přesto jste na několik měsíců bez přístupu ke svému účtu. Navíc ještě platíte 250 korun za každý náhled exekutora na své vlastní konto. A omluva je v nedohlednu.
Existují povolání, kdy stačí říct jejich název a člověk dostává osypky. Třeba takový finanční poradce, soudní znalec, prodejce hrnců, hrobař, politik nebo exekutor. Zvláště v prvním, druhém a posledním případě je to ale předně proto, že je velké množství lidí, kteří se zástupci těchto profesí mají špatné až příšerné zkušenosti, ačkoliv se podobná zaměstnání dají vykonávat i se ctí a jsou organizace, které se naopak snaží dbát na vysoké standardy a profesionalitu svých členů. Pokud ale i tyto komory začnou ignorovat až krýt excesy svých členů a přestane fungovat samočistící mechanizmus, je nutné podobné případy medializovat. A přesně to nyní hodlám udělat v případech dvou lidí, kteří se na mě obrátili o pomoc a konzultaci.
Případ Petra Peška
Petr Pešek je kameraman a sám mě požádal o medializaci své zkušenosti s tím, že to třeba pomůže dalším. V květnu se stal obětí zásadního omylu a zvrácené zvůle vykonavatele Jana Loužila. Stačila k tomu prostá shoda příjmení, kdy se se skutečným dlužníkem vůbec nezná a není ani vzdálený příbuzný.
Pan Loužil měl najít jakéhosi Václava Peška, šel ale do domu zmíněného Petra Peška. Zde obešel všechny sousedy, všem řekl, že pan Pešek je dlužník a ptal se, kdy ho zastihne doma k sepsání majetku k zabavení. Na vchodové dveře do domu navíc veřejně umístil výhružku, že příště přijde se zámečníkem, takže kdo ze sousedů o věci ještě náhodou nevěděl či pochyboval, dostal další „důkaz“.
Na tomto chování je nejpikantnější to, že pan Petr Pešek má nejen řádně označenou poštovní schránku i dveře bytu a šlo to vylepit tam, ale hlavně toto vše exekutor udělal po té, co ho přímo pan Pešek pustil do domu, protože vykonavatel zazvonil na jeho domovní zvonek! Byl totiž normálně doma a vše by bývalo šlo jednoduše vyřešit. Pan Loužil ale prostě raději obcházel sousedy, udělal neskutečnou ostudu a za panem Peškem vůbec nedošel! Jen sepsal zprávu, jak doma nikdo nebyl zastižen.
Pan Pešek sepsal následně stížnost k Exekutorské komoře ČR, na kterou dostal odpověď obratem. Normálně by taková rychlá reakce potěšila, toto bylo ale tak rychlé, že bylo zřejmé, že se stížností vůbec nezabývali a i z obecné odpovědi je jasné, že byl jen použit nějaký univerzální vzor, kde pouze změnili oslovení. Vysvětlení? Nedostatečné, nevěrohodné, v kontextu kompletní záměny osob zcela nesmyslné. Omluva? Nikde! Potrestání neprofesionální práce? Pravděpodobně vůbec žádné…
Příběh paní L. z Mostu
Paní L. je maminka tří dětí, jejíž nejmladší dcera je bohužel těžce postižená a kvůli starosti o ni nemůže ani pracovat. Od Úřadu práce v Mostě pobírá životní minimum a příspěvek na péči o hendikepovanou dceru. I přes skutečně minimální příjmy ale vždy dokázala vyjít, vše platit řádně a včas, a dokonce i něco ušetřit. Dluh vznikl jejímu manželovi, s nímž má předmanželskou smlouvu, které ji měla před případnými exekutory ochránit. Na té se ale dohodli předně kvůli nejmladší dceři, nikoli kvůli očekávání nějakých finančních problémů.
Manželovi vznikl dluh poměrně netradičním způsobem. Pracoval 10 let ve Španělsku, platil zde řádně pojištění, když se ale napevno vrátil do ČR, odmítla Všeobecná pojišťovna uznat španělská potvrzení a jen požadovala nejradši okamžité splacení údajného dluhu, což pan L. logicky odmítal (dokumenty mám k dispozici a hodlám věc ještě řešit ve výboru pro sociální věci). Tahal ale za kratší provaz a z dlužné částky 76 680 Kč se s poplatky za exekutory stalo 179 254 Kč. V ČR bohužel nemá dlouhodobě štěstí, na Mostecku se mu daří jen občas získat nějakou krátkodobou brigádu, tak exekutor začal šikanovat manželku s příjmy sice jen od Úřadu práce, ale pravidelnými…
Exekutor Daniel Vlček se od září 2018 začal pravidelně dívat na její účet, ačkoliv věděl, že Fio banka si bere za každý takový náhled neskutečných 250 Kč. Většinou se díval po měsíci, někdy po pár dnech, jindy i dvakrát za den, čímž paní L. připravoval i o to málo, co od ÚP dostávala. Banka potvrdila, že všechny náhledy byly na základě jedné stejné exekuce. Celkově se na účet exekutor takto podíval 14x! Kdyby pokaždé na účtu byl dostatek financí, připravil by paní L. o 3000 Kč, takhle to bylo „jen“ zhruba 2727 Kč. Na vysvětlení, prosby ani stížnosti nereagoval nebo řekl, že ho to vůbec nezajímá.
Účet následně kompletně zablokoval na celé dva měsíce
Tato totální arogance moci vyvrcholila 11. 6., kdy paní L. zablokoval veškeré životní úspory, co na účtu ještě měla. A jak dostal účet na nulu, nemohla jej ani zrušit. Exekutorská komora jí nejprve řekla, že když se jedná o exekuci manžela a ne přímo její, nebudou jí vůbec k ničemu sdělovat informace. Následně jí řekli, ať podá písemnou stížnost a počká si několik týdnů na odpověď. Musela tedy využít služeb advokáta. Nebýt pomoci od tchyně, neměla by šanci zaplatit ani nájem.
Celá situace samozřejmě vyeskalovala vztah i mezi manželi, kteří se od sebe odstěhovali. Manžel si následně na nové adrese nepřevzal osobně na poště písemné vyrozumění o tom, že manželka je tedy z jeho exekuce vyjmuta. Nepovažoval to za důležité, dostal text rozhodnutí od advokátky a myslel si, že to stačí a vše se už automaticky vrátí do normálu. Exekutor následně s naprosto klidným svědomím a očividně i s pocitem jakéhosi sadistického zadostiučinění, čekal víc než měsíc, co prý rozhodnutí musí být „na nástěnce“, aby účet odblokoval až 13. 8. – a 14. 8. si to pak za plánovaných 250 Kč ještě znovu zkontroloval…
Na neskutečné dva měsíce tak odstavil všechny úspory člověku, který žádné dluhy neměl. Matce tří dětí, která měla jen příjmy, na něž by žádný exekutor neměl nikdy sahat. Kdyby mi posléze paní L. neposlala konkrétní výpisy z účtu a další dokumenty, tak něčemu takovému prostě vůbec nevěřím!
Stydět by se měla i Fio banka
Stydět by se měla ale i banka, že takovéto poplatky za náhledy vůbec má, ačkoliv určitou část na žádost vrátila (prý ale jen výjimečně). Ani nevím, proč účet nemohli odblokovat sami, když bylo v ruce jasné rozhodnutí o tom, že paní L. nic blokováno nemá být.
Závěr ale skončím optimisticky, 14. 8. odpoledne se paní L. podařilo účet zrušit a peníze převést jinam. Už může dětem nakoupit věci do školy a zase žít aspoň trochu normálně. A já doufám, že se Fio banka i exekutoři nad tímto textem zamyslí, abych příště podobný článek vůbec nemusel psát.
Text byl publikován na autorově blogu.
