Nejprve drobná poznámka. Když jsem Otakara Foltýna fotil v Masarykově knihovně na Pražském hradě, přál si, aby na snímku za ním byl vidět obrázek Dany Drábové, dlouholeté šéfky úřadu pro jadernou bezpečnost. Už věděl, co vyšlo na veřejnost teprve o pár hodin později. Skvělá dáma, podle pana Foltýna jeden z morálních kompasů naší doby, už nebyla mezi námi. Ale jako by u toho s námi byla. Čest její památce.

ROZHOVOR / Myslím, že nejhorší proruská rétorika z předvolební kampaně už vychladla, ale hrozí posun Overtonova okna. To znamená, že si společnost zvykne na věci, které byly dřív nepřijatelné, říká v rozhovoru Otakar Foltýn, končící koordinátor komunikace státu, který v pátek na svůj post rezignoval. Čistě profesně jsem hrdý a spokojený, protože s minimálními prostředky, podporou i časem se podařilo strategickou komunikaci alespoň nějak nastartovat, dodává v rozhovoru pro deník FORUM 24.

Jaké pocity máte z mise, kterou jste nyní uzavřel?

Asi bych řekl, že čistě profesně jsem hrdý a spokojený, protože s minimálními prostředky, podporou i časem se podařilo strategickou komunikaci alespoň nějak nastartovat. Oddělení existovalo už dva roky před mým nástupem, ale většina profesionálů o něm ani nevěděla.

To se povedlo změnit. Téma se dostalo do veřejného prostoru a začali jsme si definovat a opakovat základní hodnoty, na kterých stát stojí – svoboda, důstojnost, spravedlnost a soucit. Ty musí být jasně definovány a jejich obrana musí být nekompromisní. Osobně cítím úlevu, byl jsem hodně unavený.

V posledních dnech jsem z vašich slov cítil hořkost. Měl jste pocit, že vám ve vaší roli nikdo moc nepomáhal?

Nejhorší pocit mám z toho, že se za základní hodnoty veřejně staví hrozně málo lidí, kteří mají skutečný dopad. Překvapivě hodně pracují obyčejní lidé na regionální úrovni, ale ti s velkým dosahem – elity – jsou pasivní. Potřebujeme víc morálních kompasů, jako je třeba Dana Drábová.

Když mluvíte o lidech s dopadem, myslíte tím i politiky z demokratického tábora?

Samozřejmě. Politici, alespoň ti dobří, mají patřit mezi elity, ale právě tam jich je málo. Máme víc obyčejných lidí, kteří se za hodnoty postaví, než těch, kteří by měli stát v čele.

Spolupráce na vládní úrovni tedy nefungovala?

Mám pocit, že se příliš politikaří a balancuje v politickém PR. Chybí jednoznačné postoje – „tady stojím, tyto hodnoty zastávám a neuhnu“. Lidé potřebují morální majáky, a to nejen mezi známými osobnostmi, ale i mezi obyčejnými lidmi, kteří dělají svou práci poctivě a dokážou zaujmout.

Co se podle vás podařilo v oblasti boje s dezinformacemi?

Boj s dezinformacemi nebyl mým primárním úkolem. A bohužel není úkolem prakticky nikoho v České republice. Aby to fungovalo, musela by existovat koordinace s jasnými kompetencemi, tedy možnost přimět instituce, aby konaly. To ale nikdo nemá. Stát má sice spoustu koncepčních dokumentů, ale v praxi se toho děje málo. Na koncepce jsme možná nejlepší na světě, ale na jich provedení jsme naopak nejhorší. Takže vůči ruským vlivovým operacím jsme dodneška téměř nazí. 

Změnilo se během vašeho působení něco v obraně proti ruskému vlivu?

Nemyslím si. Stát tento úkol dlouhodobě nedal nikomu. BIS odvádí výbornou práci, ale její úkol je informovat, nikoli konat. Chybí koordinovaná politika, která by dokázala čelit ruskému působení.

Kdybyste měl na škále od jedničky do desítky určit, v jakém stavu ohrožení jsme, jaké číslo byste použil?

Pokud jednička znamená absolutní mír a desítka válku vysoké intenzity, jsme určitě v té horší polovině – kolem šestky až sedmičky. Překročili jsme hranici, kdy hrozby mohou eskalovat i do fyzických útoků. Spousta lidí pořád čeká na důkaz ve formě, že chytíš ruského agenta, jak někomu dává peníze. Ne že by se to nikdy nestalo, například v případě Voice of Europe se to povedlo. Ale to je daleko menší část toho, co Rusové reálně dělají.

Daleko větší část počívá ve velmi dobrém zneužívání moderního informačního prostředí, tedy primárně sociálních sítí. Třeba to, co se teď dělo před volbami na českém TikToku, tak bylo zase o level horší než předtím v Německu nebo v Rumunsku. Že to zatím nemá fatální dopady, tak to je spíš shoda okolností.

Podcenila tohle nebezpečí současná vláda?

Nejen tato vláda. Otázky bezpečnosti podceňujeme od vzniku státu. Možná se to dalo pochopit po konci studené války, ale od Putinova mnichovského projevu v roce 2006 víme, co Rusko chce. Od té doby to říká a dělá. To už není naivita, ale trestuhodná nedbalost.

Co očekáváte od té příští vlády, kde jsou lidé, kterým jste byl vy a váš úřad od počátku trnem v oku – a kteří často mluví o tom, že ruské dezinformace nepředstavují žádný problém?

Nic. A rád budu příjemně překvapen.

Jak se může situace zhoršit, pokud stát nebude reagovat?

Myslím, že nejhorší proruská rétorika z předvolební kampaně už vychladla, ale hrozí posun Overtonova okna. To znamená, že si společnost zvykne na věci, které byly dřív nepřijatelné. Zvykli jsme si na smrad, jak říkám, a pak se jednoho dne probudíme po kolena v močůvce, aniž bychom si toho všimli. Pokud nebudeme implementovat bezpečnostní opatření, která už existují, tak si koledujeme o „pomalu vařenou žábu“. Je to jako s lidským zdravím – když se neotužuješ a místo toho sedíš v hospodě, chlastáš a kašleš na sebe, tak onemocníš.

Které politické subjekty ze současných uchazečů o vládní křesla považujete za nejnebezpečnější?

Držím se zásady, že vojáci se nevyjadřují k politice. Výjimku dělám jen u komunistů, fašistů, nácků a podobné pakáže. Ti jsou pro mě nepřijatelní.

Koho se to z těch vládních aspirantů týká?

To nechám bez komentáře.

Které země by nám mohly jít v boji s hybridními hrozbami příkladem?

Finsko. Tam se ruská propaganda neuchytila, protože ji lidé prostě neposlouchali. Finové mají odolnou společnost, investují do vzdělání, mají silnou strategickou komunikaci a milion záložníků. My máme čtyři tisíce. Podobně dobře jsou na tom i pobaltské a severské státy.

Zopakoval byste svůj výrok o „sviních“?

Ano, kdykoli znovu. Vtipné je, že nikdo neřeší, co jsem skutečně řekl, ale co si myslí, že jsem řekl. Každému doporučuji, aby si ten výrok přečetl v originále. Kritizují ho jen ti, kteří se v něm poznali.