Premiér a předseda ODS Petr Fiala a vůdce hnutí ANO Andrej Babiš. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / V pořadu Názory a argumenty na ČRo PLUS jsme si mohli vyslechnout příspěvek komentátorky Deníku Kateřiny Perknerové, v němž varovala před vyznavači takzvaného „zdravého rozumu“, kterým se zaštiťuje Donald Trump a u nás ho před časem vyzdvihoval Karel Havlíček z ANO.
Ve jménu takzvaného „zdravého rozumu“, který tolik vyzdvihují autoritáři, šílenci a mocichtiví manipulátoři, by totiž Česká republika mohla snadno dojít k velmi nezdravým koncům, kupříkladu ke změně ústavy, zrušení senátu, omezení počtu poslanců a k faktickému nastolení autokracie, třeba pod záminkou přechodu k prezidentskému systému.
V této úvaze, kterou bychom až do tohoto bodu mohli ihned podepsat, však komentátorka provedla přesmyčku k vlastnímu návrhu řešení, které by prý mohlo faktické změně režimu od demokracie k autokracii zabránit. Někomu to asi připadá podivné, říká Perknerová, ale demokratické instinkty by mohly v naší zemi převážit, kdyby po volbách došlo ke koalici ANO a ODS. Vždyť podobně prý převážily demokratické instinkty již v době, kdy se náš politický systém pokoušel změnit Miloš Zeman jmenováním Rusnokovy vlády bez opory v parlamentu. Nakolik tehdy opravdu převážily, to je věcí názoru.
Tento komentář odráží velmi rozšířené zděšení, frustraci a beznaděj z opakujících se průzkumů volebních preferencí, jež ukazují, jak česká společnost tíhne k nahnědlým i narudlým manipulátorům, vesměs vyznavačům takzvaného „zdravého rozumu“, za nímž se skrývá pod dojmem „tradičních hodnot“ sázka na vesnický fašismus, buranismus, odpor vůči Evropě a Západu, zrada napadené Ukrajiny i tendence k vyhánění ukrajinských uprchlíků, a zejména touha po nekonečném plundrování veřejných financí.
Lze očekávat, že takových návrhů, aby některá z demokratických stran šla do koalice s Babišem, bude nyní přibývat. Troufám si říci, že nejde o projev demokratického instinktu. Jedná se spíše o zcela jiný instinkt. Je to instinkt tonoucího, který se chytá stébla trávy.
Představa, že se mají demokraté spojovat s mocichtivými manipulátory, aby nedošlo k rozložení demokratického systému, je sice lákavá, ale bohužel je i velice naivní. A předseda ODS a premiér Petr Fiala to také dobře ví. Takový hazard by musel provádět jménem této strany nejspíš nějaký jiný vůdce.
Jistě, může k tomu dojít. Třeba to nebude ODS, ale STAN, kdo udělá koalici s ANO. To je však už jedno. Na chvilku si mnozí oddychnou, že stále ještě nemáme ryze fašistickou vládu, a budeme pak mít pár měsíců pocit, že ještě není tak zle.
Ve skutečnosti by se velice brzy ukázalo, jak to končí, když se jakákoli demokratická strana tímto způsobem „obětuje pro dobro vlasti“ a ujme se role fíkového listu a údajné pojistky demokracie tím, že vleze do postele s Babišem. Bude totiž odsouzena k podřadné, bezmocné a pokleslé roli a Babišovo ANO vytvoří stejně jako v éře poslední Babišovy vlády hlasovací většinu s otevřenými extremisty. Prostě proto, že k nim bytostně tíhne osobnost vůdce hnutí ANO.
Babiš je zdánlivě bezobsažný a říká se, že když je pro něj výhodné být zrovna havlistou, tak jím klidně bude. To je ovšem jen půlka pravdy o majiteli naší nejsilnější strany. Když si Babiš může vybrat, zda bude hlasovat s demokraty nebo s odpůrci demokracie, tak si obvykle vybere tu druhou možnost.
Stačí si znovu vzpomenout na léta 2017-2021. Tehdy ANO na každodenní bázi spolupracovalo s SPD a s komunisty. Koaliční ČSSD byla odstavena na druhou kolej a její angažmá v Babišově vládě ji dovedlo k faktické politické sebevraždě. Tohle by neměla zopakovat ani ODS a ani žádná jiná demokratická strana. Koalice s populisty a autoritáři je sebezničující akcí. Takovou zatáčku lze vybrat jen hodně těžko a morální i existenční havárie je na takové turbulentní politické cestě velmi pravděpodobná.
Jestli se náš suverénní lid rozhodne, že předá moc špinavcům a lhářům, tak ať se to stane podle daných pravidel hry a ať jsou pak věci jasné a transparentní. Demokratické strany, jež jsou poničené a válcované současnou převahou populistů, je třeba zachovat a obnovit, nikoli je zničit vstupem do spojenectví se silami, které chtějí demokracii rozložit a fakticky obracejí směr naší země k Rusku.
Nebude jednoduché to přežít ve zdraví a uchránit pravidla hry. Třeba díky senátu, Ústavnímu soudu, vazbám na evropské spojence a také díky čestným nezávislým médiím. Ale je třeba do toho znovu jít a bránit pak třeba jen zbytky liberální demokracie tak usilovně, aby mohlo v budoucnu dojít k její obnově.
Třeba se zase jednou ukáže, kdo tu za co stojí a kdo nám před očima zhnědne a potáhne se špinavou mocí.
