KOMENTÁŘ / Západní strategii ve vztahu k napadené Ukrajině ovládají obavy z možné jaderné eskalace a z toho, že by kroky západního společenství mohly vyústit ve třetí světovou válku. Scénář vojenské globální konfrontace si nikdo samozřejmě nepřeje. Preventivně opatrný přístup západních demokracií k pokračujícímu konfliktu na Ukrajině však může vyústit v onu nechtěnou eskalaci.

Není pochyb o tom, že západní podpora byla pro napadenou Ukrajinu klíčová. Spolu s ní v prvních týdnech a měsících války zafungovalo i odhodlání samotných Ukrajinců bránit se ruskému útoku. Dalo by se říct, že jde o jakýsi začarovaný kruh, když západní podpora zase Ukrajince povzbuzovala v jejich odhodlání.

Západu však chybí jasná strategie. Bez ní se z dodávaných moderních zbraňových systémů a munice stává spíše nástroj k udržení ukrajinského odporu po co nejdelší dobu, ale není nástrojem k ukrajinskému vítězství ve válce proti ruskému imperialismu, před kterým západní politici, kteří o dodávkách rozhodují, varují a tvrdí, že je nutné ho porazit pro bezpečnost celé Evropy.

Dále čtěte

Putin chce Ukrajince uvrhnout do zimy a temnoty. Ukrajinský energetický sektor čelí největší krizi

ANALÝZA / Masivní vlny ruských úderů na ukrajinskou energetickou infrastrukturu způsobily od března časté přerušování dodávek elektrické energie. Ty jsou…

V podobném smyslu se už několikrát vyjádřil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Během mírového summitu ve Švýcarsku na otázku, zda je západní vojenská pomoc dostatečná, odpověděl: „Pomoc existuje. Existují seriózní balíčky. Stačí to k vítězství? Ne. Je pozdě? Ano.“ Později svá slova ještě zopakoval. „Dostáváme dostatečnou pomoc? Dostatečnou na co? Dost na to, abychom vyhráli? Ne. Stačí to na to, abychom se udrželi? Ano. Dnes si myslím, že ano.“

Hluboký problém Západu – chybějící strategie

Chybějící strategii Západu, příliš opatrný přístup a obavy z eskalace nejlépe ilustruje aktuální debata o ukrajinských úderech na vojenské cíle na ruském území s použitím zbraní dodaných Západem. Čtvrteční setkání amerického prezidenta Joea Bidena s jeho ukrajinským protějškem bude znamenat poslední pokus Volodymyra Zelenského přesvědčit Bidenovu administrativu o potřebě změny.

Ukrajina opakovaně žádala Spojené státy o povolení zasahovat základny ruských letounů, které s denní pravidelností shazují na ukrajinská města klouzavé bomby – momentálně asi nejničivější a nejobávanější ruskou zbraň. Bidenova administrativa se však stále zdráhá dát Ukrajině zelenou, i přes tlak Velké Británie a dalších západních spojenců.

Ruský prezident Vladimir Putin minulý týden varoval, že povolení použití západních raket dlouhého doletu proti cílům na ruském území by znamenalo „přímou účast“ Severoatlantické aliance v konfliktu. Místopředseda Bezpečnostní rady Ruské federace Dmitrij Medveděv zase hrozil tím, že „promění matku všech ruských měst (Kyjev, pozn. red.)“ v „roztavenou šedou hmotu“.

Délka debaty ukazuje na hluboký problém Západu – chybějící strategii, pokud jde o Ukrajinu, chybějící kolektivní a koordinovaný plán, jak dosáhnout jejího vítězství a ukončení války. Do popředí se na Západě dostává vyhýbání se možné eskalaci, i když v důsledku toho zpomaluje obranné úsilí Ukrajiny. Vladimir Putin přitom podobnými výroky nešetří a jeho červené linie Západ i Ukrajina už překročily několikrát. Slibovaná reakce a eskalace však nepřišla.

Obavy z eskalace a chybějící strategii sice aktuálně nasvítila debata o ukrajinských útocích na ruském území pomocí západních zbraní, nejde ale o první případ. Obavy z eskalace vedly k výraznému zpoždění při poskytování kritických zbraňových systémů. Od přenosných systémů protivzdušné obrany na počátku roku 2022 přes houfnice, raketomety, pozemní systémy protivzdušné obrany, tanky, stíhačky a taktické balistické rakety – každé z těchto rozhodnutí bylo odloženo o měsíce, v případě stíhaček F-16 šlo dokonce o roky.

Putin musí vidět, že prohrává

Svět ale i přes výhrůžky Vladimira Putina, Kremlu a jeho propagandistů nezachvátila potřetí v historii velká válka. Příliš opatrný přístup na druhé straně prodlužuje válku a oddaluje vyhlídky na jednání, protože Kreml vidí, že existuje i jiná cesta – cesta pokračující války. Aby Rusko skutečně usedlo k jednacímu stolu, musí Putin vidět, že prohrává.

A aby Putinovo Rusko prohrávalo, musí mít i Západ strategii, jak Ukrajině přinést mír, jinak bude jen pokračovat v udržování ukrajinského odporu po co nejdelší dobu. Strategie mu však zatím chybí, což Rusku dodává odvahu k dalším vojenským akcím.

Možnou změnu může přinést takzvaný plán vítězství Volodymyra Zelenského. Jednat o něm má s americkým prezidentem Joem Bidenem a jeho možnými nástupci – Kamalou Harrisovou i Donaldem Trumpem během své návštěvy Spojených států tento týden.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Detaily plánu zatím tají. Z náznaků však víme, že jedním z bodů plánu má být záruka trvalého financování poté, co letos vyprší dlouho odkládané hlasování amerického Kongresu o balíku 61 miliard dolarů, zpřísnění sankcí proti Rusku, využití zmrazených ruských aktiv držených na Západě pro obnovu Ukrajiny a odvážná žádost o záruku v podobě členství v NATO. Zároveň by součástí Zelenského plánu mělo být i výše zmiňované povolení ukrajinské armádě zasahovat cíle v Rusku západními raketami.

Právě první a poslední z výše uvedených – pravděpodobných či možných – bodů Zelenského plánu představují pro Západ onu strategii. Díky nim by se už snad nemuselo opakovat martyrium o americké pomoci Ukrajině a dlouhé debaty o tom, kam, jak a čím může a nemůže Ukrajina útočit.

Ukrajinský prezident předpokládá, že pokud by se Západ za jeho „most, který povede k míru“, jak o své strategii mluví, postavil, prezentoval by ji Rusku jako základ pro jednání. V rozhovoru pro americkou televizi ABC během návštěvy Spojených států řekl, že plánem vítězství je posílení Ukrajiny. „Proto žádáme naše přátele, naše spojence, aby nás posílili. Je to velmi důležité,“ dodal s tím, že svět je „blíže míru, než si myslíme“. „Jsme blíže konci války,“ doplnil.

Miliony Ukrajinců jsou obětovány

Zatím není jisté, zda se Spojené státy postaví za plán Volodymyra Zelenského a jak na něj budou reagovat další západní spojenci. S jistotou ale můžeme říct, že právě ony záruky, o které v plánu pravděpodobně žádá, budou pro Ukrajinu stěžejní. Právě ony pomůžou Ukrajině zajistit to, že Rusko v případě míru či zamrznutí konfliktu nevyužije případnou pauzu v konfliktu k doplnění zásob a že za pár let nebudeme znovu sledovat ruské kolony mířící na Kyjev.

Evropa i samotní Ukrajinci totiž podobnou situaci jednou zažili. Po anexi Krymu a rozpoutání války na Donbasu v roce 2014 došlo o rok později k uzavření minských dohod. Ty ale žádné záruky pro Ukrajinu neobsahovaly. Rusko tak čekalo a o sedm let později opět zaútočilo.

Mírové návrhy v současné době vysílají jasný signál – místo záruk pro Ukrajinu obsahují požadavky na odstoupení území, demilitarizaci, vzdání se aspirací na vstup do západních struktur. Dalo by se říct, že miliony Ukrajinců jsou v nich obětovány, protože Západu chybí ona již zmiňovaná strategie, je příliš slabý a neochotný přijmout odvážná rozhodnutí, zatímco se skrývá za hrozbu eskalace.

Ukrajina od roku 2014 přišla o zhruba 18 procent svého území. To je více, než je rozloha celého Portugalska. Jde o důležité zemědělské a průmyslové oblasti na jihu a východě země, část území pod kontrolou Kyjeva v blízkosti frontové linie zůstává nebezpečná kvůli rozsáhlým minovým polím. Námořní přístavy jako Mariupol a Berďansk jsou obsazeny a velké průmyslové podniky, podobné Azovstalu, jsou zničeny.

Nedostatek záruk způsobí další nejistotu

Situace je ale pro Ukrajinu ještě horší z hlediska demografie. V roce 1991 žilo na Ukrajině 52 milionů lidí. Podle Institutu pro demografii a sociální studia Ptoukha žije na územích kontrolovaných Ukrajinou 16 až 30 milionů občanů, což je méně než 45 milionů před ruskou invazí v roce 2014 a anexí Krymu. Válka urychlila odchod mladých Ukrajinců, žen a dětí ze země a zanechala stárnoucí populaci. Navíc bez pevných bezpečnostních záruk a konkrétního dlouhodobého plánu zůstává pravděpodobnost návratu lidí ze zahraničí mizivá.

Nedostatek záruk by způsobil další nejistotu, nestabilitu a obavy z další ruské invaze by mohly vést k útěku dalších občanů. Také z politického hlediska ale Ukrajina vstoupí do nejistoty. Zamrznutý konflikt, miliony vysídlených lidí, ztracená území a ekonomicky ochromená země nedává moc nadějí k politické stabilitě a podmínky k prosperitě.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Mnozí západní partneři sice Ukrajinu ujišťují, že pomoc zajistí, aby k podobným scénářům nedošlo, ale je otázkou nakolik jsou tato prohlášení věrohodná v momentě, kdy ti samí lídři nebyli schopní přijít se strategií, jak se této nejisté budoucnosti vyhnout.

Ze Západu často na Ukrajinu míří slova o tom, že lídři těchto zemí budou podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude třeba. Západní demokracie ale fungují na základě volebních cyklů a sliby dlouhodobé podpory mohou brzy narazit na tuto realitu a stát se předmětem proměnlivého politického větru. To aktuálně ukazuje prezidentská kampaň ve Spojených státech, kde kandidují dva politici s odlišným postojem k Ukrajině.