Jedna z věcí, o které se hojně spekulovalo před nástupem administrativy Joea Bidena, byl budoucí americký vztah k Íránu. Biden se jako viceprezident podílel na tzv. Íránské jaderné dohodě, kterou ale Obamův nástupce v Bílém domě ihned po nástupu zrušil. Biden by ji teď mohl obnovit, má to ale háček. Byť Teherán onu jadernou dohodu dodržoval, tak zrušení sankcí a místo ke stabilizaci domácí ekonomiky využil k destabilizaci okolních zemí. Snaha ajatolláhů hrát roli regionální velmoci je pro Západ nebezpečná bez ohledu na to, zda bude teokratický režim disponovat atomovými zbraněmi, či ne. Americký úder v Sýrii naznačil, jakým způsobem se tomu budou Spojené státy s novou administrativou snažit čelit. 

Jaderná dohoda

Dohoda o zmrazení íránského vojenského jaderného programu nebyla jistě v mnoha ohledech dokonalá. V otázce atomových zbraní byla ale maximem možného. Bylo asi jen těžko myslitelné, že Teherán, který s ekonomickými sankcemi žije již od islámské revoluce, výměnou za jejich zrušení celý program opustí. Zmrazení ve stavu zhruba rok před schopností vyrobit a ozkoušet bombu tak samo o sobě nebylo špatným výsledkem.

Také je třeba mít na paměti, že se podařilo dosáhnout situace, kdy k dohodě podpis připojilo i Rusko a také Čína. Rámec pro stabilizaci vztahů tak nebyl nastaven špatně. Írán se měl vymanit z izolace a postupně se alespoň v zahraniční politice normalizovat a stát se tzv. zodpovědným podílníkem na mezinárodní systému. To se ale bohužel nestalo.

Regionální velmoc

Vládci v Teheránu totiž doufali spíše v to, že jim dohoda rozváže ruce v bezprostředním okolí. Írán dlouhodobě podporuje různé milice v sousedních zemích včetně libanonského Hizballáhu, jenž je na seznamu teroristických organizací jak v USA, tak v EU. Tyto polovojenské síly pak využívá k šíření svých zájmů. S ekonomickým oživením po skončení sankcí podpora těchto teroristických skupin vzrostla.

Deklarovaným cílem amerického odstoupení od jaderné dohody bylo právě to, aby Írán s destabilizací okolních zemí přestal. Situace eskalovala natolik, že Teherán prostřednictvím milic pod svým vlivem organizoval útoky na americké vojáky v Iráku, na což Washington reagoval zabitím velitele Revolučních gard Kasíma Sulejmáního.

Testování nové administrativy

Přes vyhrocenou rétoriku byla nakonec odveta Teheránu poměrně krotká. Největší škody tak zřejmě utrpěly americké vztahy s Irákem, na jehož území a bez jehož vědomí byl útok proveden. Zda se je podaří napravit, se teprve uvidí. Nová administrativa k tomu má příležitost, protože se zabitím Sulejmáního nemá nic společného. To, co je výhodou ve vztahu k Bagdádu, však působí problémy jinak.

Ajatolláhové se zjevně rozhodli, že si ověří, jak bude na jejich provokace reagovat Bidenova administrativa. Jimi ovládané milice tak zaútočily dronem na letiště v Saúdské Arábii a jiné zase na americké základny v Iráku. Právě na ty pak dopadl odvetný úder nařízený prezidentem Bidenem.

Přísnost i vstřícnost

Razantní reakce Washingtonu je pro Teherán silným signálem. Joe Biden možná sice bude otevřený nějaké formě návratu k jednacímu stolu ve věci jaderných zbraní, ale podmínky pro Írán nejspíše nebudou vůbec měkké. Americká administrativa signalizovala ochotu jednat, ale zároveň dala najevo, že sankce zavedené z důvodů přímo nesouvisejících s jaderným programem nejsou předmětem případného jednání.

Americký odvetný úder teď této strategii dodal na důrazu. USA stojí o nějakou jadernou dohodu, ale rozhodně kvůli ní nebudou přehlížet agresivitu Íránu v dalších oblastech. Taková strategie, pokud ji bude nová administrativa důsledně naplňovat, je asi nejlepší možnou v současné době. Hlavním cílem totiž není jen zabránit Teheránu v získání jaderné bomby. Hlavním cílem je omezit jeho vliv a agresivitu vůči okolním zemím.