Naše vláda požívá tak velkou důvěru, že musí proti vlastnímu národu poslat do ulic armádu. Za celý rok jsme se neposunuli ani o píď. Právě naopak. Rozhodnutí udusit veškerý život neprobíhá na základě tvrdých dat, ale čirého zoufalství. V opačném případě by se musel zastavit veškerý průmysl a chod kanceláří. Ne, namísto toho se zavřou školy a školky, třebaže jejich provoz má na epidemii zanedbatelný vliv. Proč se utratily miliardy za antigenní testy z Číny, jimiž se měly testovat naše děti? 

Jak je možné, že za celý rok nebyli Babiš s Hamáčkem schopni zajistit pravidelné testování zaměstnanců? Jak je možné, že v sousedním Rakousku to jde? Samozřejmě že ochota zůstat doma klesá, pokud nebudete na sto procentech platu, jako je tomu u rakouských sousedů, ale pouze na šedesáti. Rodinné výdaje dramaticky vzrostly stejně jako inflace. Lidé musejí splácet hypotéky, své závazky, živit děti, jejichž budoucnost vláda trestuhodně projídá.

Nemocnice se potýkají s nedostatkem personálu. Kolik sestřiček a lékařek zůstane po 1. březnu doma? Zdaleka ne všechny využijí státem garantované hlídání svých nejmenších ratolestí. Hovoříme zde o téměř 580 tisících dětí, kterým vláda vzala ústavou garantované vzdělání. Jak dlouho budou doma, nikdo neví. Stále si živě pamatujeme Prymulův garantovaný návrat dětí do tříd, ke kterému mělo dojít na počátku prosince minulého roku, pokud by tedy nebouchl Temelín. Ten naštěstí nebouchl, ale naše děti jsou stále nuceny, nejdéle ze všech dětí Evropské unie, trpět u online výuky.

A aby toho nebylo, tak naši „borci“ vzali dětem i radost z pohybu. Zakázat provoz dětských hřišť je ubohost hodná vlády, která poprvé od pádu komunismu pošle do českých měst vojáky. Nadto nám nařídili dusit se na jaře – pro alergiky paráda – v rouškách. Lidé by měli dýchat čistý vzduch, ne oxid uhličitý. To, že se na ulici minu s jinou osobou, znamená, že ji automaticky nakazím? To bych musel na své bližní prskat, doslova jim kašlat do obličeje či je na ulicích líbat. Ale pochybuji, že se někdo z nás k něčemu podobnému chystá. Nejsme nesvéprávní jedinci, ale občané mající práva garantovaná ústavou.

Do nebe volající neschopnost naši garnitury podtrhává činorodost spolku Mladí praktici. Lékaři se již nemohli dívat, jak na skladech leží ladem přes 100 tisíc dávek. Za pomoci pražského magistrátu zorganizovali jejich distribuci díky  soukromým firmám, které dobrovolně a zdarma nabídly své vozy.

Vláda stále nepředložila strategii očkování, bez níž jsou veškeré lockdowny mlácením prázdné slámy. V Rakousku mají premiéra, který to pochopil. Naše vláda uvrhla zemi do čirého zoufalství a anarchie. Nedokáže zajistit nezbytnou lékařskou péči ani povinnou školní docházku.

Je smutné, že opozice nevyužila svoji hodinu „H“. Vyslovením nedůvěry vládě mohla ukázat, že rozumí potřebám těžce zkoušeného národa a nadto se podílet na sestavení úřednické vlády. Ta by měla jediný úkol – zajistit dostatek vakcín, jejich distribuci a naočkování potřebné části populace. Tím, že u kormidla zůstala parta zoufalců, jsme prohráli všichni.