Je to velké pokušení dojít do určitého věku a podlehnout představě, že „dnešní mládež“ je zkažená nebo že je přinejmenším dezorientovaná. Teď se do toho pustil Vlastimil Vondruška. Zrovna od něj to působí zvláště zábavně.

Vlastimil Vondruška (narozen 1955) se na dezinformačním webu První zprávy pustil 15. prosince do výchovné akce a sepsul „mladé lidi“ za jejich „postoje“. V podstatě jeho psaní vypadá, jako když někdo spustí přístroj na tvoření vět, kam zadal příslušnou slovní zásobu.

Ohledně těch závadných „postojů“ mládeže se tam dočteme: „Nebudu tu vypisovat, o jaké postoje vlastně jde, protože každý dneska ví, že jsme tu ‚my‘, mlčící většina, která chce žít v přehledném světě tradičních hodnot a chce se věnovat čistým radostem obyčejného života, a proti nám ‘oni‘, tedy řvoucí menšina, která chce za každou cenu prosadit své nereálné vize o přeměně lidského světa v mraveniště rovnoprávných, bezpohlavních, nemajetných a nemyslících bytostí.“

To je hezké, tak podle Vondrušky „dneska každý ví“. A on je součást MY, mlčící většiny. A chce žít v přehledném světě. No to má dost blbý, že chce žít v přehledném světě, to bude nejspíš ještě dost trpět.

Pak vymezuje, kdo všechno už „přehledný svět“ v minulosti ničil a ničí stále. Je to pestrá společnost: radikální husité, utopičtí socialisté, předválečná sociální demokracie, pováleční komunisté, zelení a piráti. Když se označuje jako historik, měl by možná vysvětlit, proč je podle něj předválečná sociální demokracie „řvoucí menšina“.

Pak ve stylu pejsek a kočička pečou dort ještě dál vyjmenovává: „Stačí připomenout hnutí švédských dětí v 18. století s cílem upalovat čarodějnice, Hitlerjugend, oslavovaného udavače Pavlíka Morozova, který ve svých rodičích odhalil nepřítele sovětského režimu, zběsilé úderky Mao Ce-tungových mládežníků provádějících kulturní revoluci, „Gottwaldovy děti“, které združstevňovaly český venkov, nebo dnešní Antifu a jí podobné organizace, hysterické obdivovatele klimatické Gréty nevyjímaje.“

Je zajímavé, že tam nejmenuje pomatené spolky všelijakých wlastenců, ultrapravicové bojůvky, Adama B. Bartoše, Jiřího Ovčáčka a mladíky, co se vydávají někam na Donbas bojovat na straně Ruska proti Ukrajině.

Pak se na stránkách dezinformačního webu pouští laureát Krameriovy ceny za rok 2017 (za jejímž zřízením stojí známí dezinformátoři) pustil do problematiky dezinformací. Je to trochu, jako kdyby se Vasil Biľak věnoval otázkám politické plurality. Dozvídáme se: „Jindy jsem viděl výklad o dezinformacích. Byl v duchu elfů – mytických éterických bytostí, které nemají tělo ani jméno, jsou zářivě čisté a mají vždycky pravdu. Svatá prostoto, co k tomu říci?“

Mohl by třeba konkrétně říct, kdo tam byl, co říkal a v čem podle něj neměl pravdu. Svatá prostoto.

On ale pan Vondruška ví, co k tomu říct: „Tihle mladíci si snad ani neuvědomují, že v historických vědách existuje sofistikovaná disciplína zvaná heuristika, tedy práce s prameny (nezaměňovat s teorií řešení problémů). Ta má své zásady, jako je ověření věrohodnosti, srovnání s jinými prameny, a v rámci vědecké poctivosti nezatajování ničeho, ani toho, co se mi nelíbí nebo nehodí do mého vědeckého výkladu světa.“ A ještě jeden klenot: „Já osobně si myslím, že pojem hoax byl vytvořen jen jako forma cenzury. Pokud někdo napíše, že se knedlíky vaří z písku a petroleje, je to zjevná hloupost a nemusíme mít úřad, aby nás informoval, že je to hoax. I když by měl v tomto jednoduchém případě pravdu. Ale co třeba tvrzení, že globální oteplení nezavinil člověk, ale je výsledkem periodických změn na slunci? Kdo je tak geniální, aby tohle označil za hoax?“

Autor by neměl mluvit o věcech, o kterých nic neví. Pak jeho vznešené řeči o porovnávání pramenů a vědecké poctivosti působí směšně. Ostatně manipuluje. Názor, že za změny klimatu může sluneční cyklus a ne činnost člověka, není hoax, pokud se do takové podoby neupraví. Stejně jako hoax není teorie, že Velký třesk nebyl a vesmír má jiný původ. Jen prostě většina vědců tento pohled nesdílí. V případě klimatických změn proto, že od poloviny minulého století se oteplování planety chová jinak, než by teorii slunečních cyklů odpovídalo. Může si to najít.

Pak se tento (údajně přísně vědecký) muž pouští do vytváření, lépe řečeno oživování jedné populární lidové mytologie. Vychvaluje moudrost stáří: „Ale na druhou stranu mají všichni starší lidé životní zkušenosti, znají mnohem lépe než dnešní mládež historii, literaturu, přírodní vědy, vyznají se v mechanice nebo zemědělství, léta se živili svýma rukama a znají spoustu praktických věcí, které pro změnu nezažili ti mladí. Je tedy legitimní, aby starší lidé vyjadřovali své představy a pocity z toho, jak by měl být náš svět uspořádán, jaké hodnoty by měl ctít a kam by měl směřovat. Pokud se mladí vysmívají názorům rodičů a prarodičů, je to opravdu trapné!“

Vondruška rád pracuje s líčením světla a temnoty. Světlo představuje on a „starší lidé“, temnotu mládež. Jistě, starší lidé mají „životní zkušenosti“. Jde o to, jaké to jsou. Lubomír Štrougal jimi jistě oplývá, stejně jako jimi oplývá Marta Semelová, Miloš Zeman, Jaroslav Kojzar, Lenka Procházková, Andrej Babiš. Bylo by zajímavé vidět, co by ve své době jako národovec říkal názorům mladého Masaryka, Beneše a Štefánika. To byli známí rozvraceči řádu a ještě ve spojení s cizími mocnostmi. Tak hlavně že podle Vondrušky je to tak, že „my starší neznáme všechno, ale manipulovat námi příliš nejde, protože je nám vlastní právě to, co škola nemůže nikdy naučit – máme intuici a zkušenosti“. Ostatně kdo tady volil v roce 1946 KSČ? Nebyla to náhodou ta velebená masa?

Tak jsme se zasmáli a jdeme dál. Manipulovat lze každým, není to jen otázka věku. Víme ovšem, na koho se zaměřují podezřelí prodavači zázračných hrnců a dek a pisatelé řetězových mailů, to je celkem známo. Také tušíme, proč Tomio Okamura pořádá spanilé jízdy po domovech seniorů.

Humory pokračují: „Vy mladí, nechovejte se jako Hunové na dobytém území.“ Zajímavé je, že to říká člověk, který předtím hájil Andreje Babiše. Jestli se někdo chová jako plenící dobyvatel, tak jsou to lidé jako Zeman, Babiš a bezprověrkový kancléř Mynář. Jeden mladík vedle druhého.

Tak ještě jedno Vondruškovo moudro na závěr: „Pokud dneska zvláště my starší hájíme tuhle zem proti rozpínavosti Bruselu, Berlína, Moskvy či Pekingu, víme, proč to děláme.“ Nějak jsme si nevšimli, že by pan Vondruška bojoval proti rozpínavosti Moskvy a Pekingu. Těmto mocenským centrům ostatně neposluhuje u nás nějak výrazně „mládež“. Pan Vondruška to musí vědět. Je to někdo úplně jiný, kdo leští vlastním jazykem polobotky Vladimirovi Putinovi a Si Ťin-pchingovi.

No nic. Pokud jsme u toho, co dneska dělá mládež, možná by měl pan Vondruška pro poučení říct něco o tom, co dělal v 80. letech, jak se zapojil na straně „mlčící většiny“ do boje za změnu dost truchlivých poměrů v zemi, kterou řídila komunistická gerontokracie. Zatím si jen můžeme dohledat, že přispěl do publikace nazvané Vybrané kapitoly z revolučních dějin kladenského okresu, kterou v roce 1983 vydal okresní výbor KSČ.