Nejde tomu uniknout a zároveň se v tom většina lidí nemá šanci zorientovat. Není týdne, kdy by se neřešilo podnikání českého premiéra. Není týdne, kdy by se v médiích neskloňovala slova jako „audit“, „dotace“ nebo „střet zájmů“. Z vládnoucího informačního chaosu ale ve finále nejvíc těží sám premiér, jehož podnikání je podle evropského práva a analýzy Evropské komise hodně na hraně. O co se tedy v celém tom dotačním kolotoči hraje?

Aktuálně se nejvíc skloňuje audit Evropské komise – tedy úřední posouzení, zda je premiér ve střetu zájmu. Pokud by v něm podle konečné verze auditu byl, jeho firmy by přišly o nárok na evropské dotace, a navíc by hrozilo, že Česko bude muset už proplacené peníze vracet. Ze společného, ne z účtů Agrofertu, takže by premiérovo nelegální čerpání dotací zaplatil každý, kdo platí daně. Nikdo totiž moc nevěří, že by vláda našla odvahu neoprávněně vyplacené dotace vymáhat po svém premiérovi. Nejde přitom jen o dotace na různé investice, ale především o dotace zemědělské, bez kterých by skupina Agrofert přišla bez ohledu na svou velikost o svou konkurenceschopnost.

Druhým – a ještě větším – rizikem auditu pro Agrofert je to, že pokud se potvrdí střet zájmů, Agrofert se nebude moci ucházet o veřejné zakázky. A pro některé části skupiny Agrofert je přístup k veřejným penězům otázkou života a smrti. Bez nich nejen přijdou o významnou část svých příjmů, ale stanou se i rizikovým dlužníkem pro banky, které je financují. A pokud by se banky rozhodly, že Agrofert musí předčasně splatit své půjčky, dojde ke krizi celé skupiny. Jak se v tu chvíli zachová vláda, která bude muset řešit krizi jedné z největších ekonomických skupin u nás? Jak se v tu chvíli zachová Česká národní banka, která dohlíží na finanční zdraví bank? Problém střetu zájmů tak není jen problémem Agrofertu, ale také – a možná ještě více – problémem celé země.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

A nejde přitom jen o dotace. Kdybychom museli „jen“ vracet několik stovek milionů korun dotací, vlastně by to byl ještě rozumný výstup ve srovnání s tím, kolik nás mohou stát premiérovy hysterické výpady, když na jeho možný střet zájmu auditoři Evropské komise upozorňují a odmítají uznat, že všechno je jen kampaň premiérových politických nepřátel.

Ať už totiž audit dopadne jakkoli, sledujeme, jak Andrej Babiš rozjel nebezpečný tyjátr, během kterého vyhrožuje na všechny strany a v mezičase smutně kroutí hlavou, že celé kauze vlastně nerozumí. A právě tohle může Česko stát výrazně více peněz.

Je to totiž česká vláda, která je zodpovědná za vyjednání pro Česko co možná nejlepších podmínek při sestavování dalšího rozpočtu Evropské unie. Tedy za to, kolik dostaneme peněz a na co. A vzhledem k tomu, že českou vládu vede člověk, který auditorům Evropské komise vyhrožuje žalobami a zahraniční tisk o něm píše jako o oligarchovi, taháme za mnohem kratší konec provazu.

Vláda v kleštích Agrofertu

Poprvé to bude v plné nahotě vidět 20. února, kdy se sejdou evropští premiéři a během zasedání Evropské rady budou hledat kompromisní podobu nového evropského rozpočtu. Výsledek vždy záleží na tom, kolik dalších zemí dokážete dostat na svou stranu a jak dokážete ostatní zaujmout. Soudě podle titulků v zahraničním tisku český premiér ostatní zaujmout dokáže – ale bohužel zcela opačně, než jak by Česká republika pro úspěšné vyjednávání potřebovala.

Kdyby vláda nebyla v kleštích Agrofertu, mohla by přijít s několika příběhy, na které by mohla pro Česko získat spoustu peněz. Máme skvělé vědce i techniky a bylo by přirozené, abychom stáli v čele ekologické transformace průmyslu. Pořád ještě spalujeme hodně uhlí, ale nejsme na něm tak závislí jako někteří naši sousedé, tak bychom mohli ostatním ukázat, jak se od uhlí osvobodit. Máme čím dál větší problémy se suchem a erozí půdy, tak bychom mohli chtít podporu reformy českého nezodpovědného velkozemědělství, ve kterém se víc vyplatí pěstovat řepku a kukuřici do bioplynek než potraviny. A takto bychom mohli ještě chvíli pokračovat.

Kdyby vláda skutečně chtěla, mohli bychom poměrně jednoduše naplňovat slogan „Česko – země pro budoucnost“. Chytré lidi máme, technickou zručnost také. Chybí nám jen vláda, která se může soustředit na budoucnost a nemusí stále dokola řešit problémy s dotacemi pro svého premiéra.

Pokud vám úplně „nesedí“ dvojjediná role Andreje Babiše – tedy politika, který vede vládu, která se pro Agrofert bije o peníze z EU bez ohledu na zájmy celé země, a zároveň premiéra, který je zodpovědný za peníze pro vás všechny, tak vás uklidním. Nejste v tom sami. Takhle totiž vypadá střet zájmů.

Možná máte pocit, že je vlastně úplně jedno, kolik dostaneme evropských dotací. Možná si řeknete, že stejně ty peníze neumíme utratit. Možná si dokonce myslíte, že dotace jsou špatné a že je nepotřebujeme. Pak si ale uvědomte, že celý svět prochází masivní změnou fungování – a pokud nedokážeme rychle změnit fungování české ekonomiky, začneme zaostávat za těmi, kteří do své budoucnosti dokážou investovat. A bez ohledu na to, kdo dnes vládne, bychom měli mít společný zájem – aby tato země neměla jen zajímavou minulost, ale také úspěšnou budoucnost. Zatím ale vláda dělá všechno pro to, aby to bylo co nejsložitější.

Autor je bývalým státním tajemníkem pro evropské záležitosti.