Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Klid zbraní, který nastal po nedůstojném extempore kolem jmenování ministra kultury, bere za své. Premiér Babiš vyhrožuje koncem vlády, pokud ČSSD navrhne bankovní daň. Porušila by tím prý koaliční smlouvu. Jenže sám porušuje koaliční dohody opakovaně, a to i vznikem sporného bankovního fondu.
Vládní spory nekončí ani po dohře protiústavních obstrukcí prezidenta Miloše Zemana. Zablokoval jmenování nominanta sociální demokracie a premiér tomu nejenže nezabránil, ale dokonce ho rovněž vetoval v rozporu s koaliční smlouvou. Vládní krize skončila jedině díky tomu, že šéf ČSSD Jan Hamáček tomuto tlaku ustoupil navzdory kladení nesplněných ultimát, a jmenoval jiného kandidáta.
Chtěli nás vyhnat z vlády
Hamáček se při obhajobě svého pružného postoje svěřoval médiím, že cílem této uměle vyvolané krize bylo vyhnat ČSSD z vlády. Tomu se podařilo zabránit. Přitom to byl on, kdo původně hrozil demisí svých ministrů. To se nelíbilo premiérovi, který tyto vývody rázně odmítl.
„Myslel jsem si, že jsme za tímhle příběhem udělali tlustou čáru. Když ale čtu jeho poslední vyjádření, tak nevěřím vlastním očím,“ reagoval Babiš koncem srpna s tím, že slova šéfa ČSSD považuje za skandální.
Rozjitřenou situaci se následně podařilo zklidnit nejen proto, že si to přál prezident, ale ministryně financí Schillerová náhle „zázračně“ objevila 20 miliard korun, což dříve vylučovala. Mohla tak uspokojit požadavky na vyšší výdaje ministrů ČSSD i ANO v rozpočtu na příští rok. Jenže jak se dnes ukazuje, vládní třenice tím nekončí.
Maláčová: Podporuji poslanecký návrh
Tentokrát hrozí koncem koalice Andrej Babiš, čímž jen potvrzuje spekulace, že mu na jejím udržení zase tak moc nezáleží. Roznětkou se stalo vyjádření ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové v Otázkách Václava Moravce (1. 10. 2019), že podporuje zavedení bankovní daně, ačkoli na ní není koaliční shoda.
Maláčová přiznala, že „je velkým zastáncem tohoto kroku“, a to i formou poslaneckého návrhu zákona, na kterém už sociální demokracie pracuje. Hodlá tak na svoje sociální projekty vybrat 14 miliard korun. Chtěla zákon předložit k projednání do Poslanecké sněmovny i navzdory odmítavému postoji hnutí ANO.
Babiš: Vypovíme koaliční smlouvu
„Ve chvíli, kdy to navrhnou, tak je to porušení koaliční smlouvy a my tu smlouvu vypovíme,“ reagoval téhož dne rozzlobeně premiér Babiš. Maláčová podle něj pojala rezort jako „marketingovou agenturu“ a setrvávat ve vládě, kde si partner prosazuje daňové zákony po své linii, by nemělo smysl.
„Bylo by dobré, aby si ČSSD konečně přečetla programové prohlášení vlády a koaliční smlouvu. Bankovní daň tam není,“ dodal. Věří, že Maláčová nic takového neudělá. V tomto novém sporu tak nejde jen o věcnou podstatu, ale o formu a styl, jakým se dnes v této zemi vládne, navzdory oslavným pajánům hnutí ANO.
Pomiňme nyní, že premiér farizejsky obvinil Maláčovou z používání marketingu, když hnutí ANO je čítankový marketingový projekt, vytvářející virtuální realitu zamlčování nepříjemných faktů a budování lepších zítřků. V tomto případě platí okřídlené „mluviti stříbro, mlčeti zlato“.
Bankovní daň zdraží služby
Pravdu však mají spíše kritici bankovní daně než Maláčová, která prohlašuje, že bychom se „neměli před bankami plazit“. Samotné bankovní domy varují, že by se zdanění jejich aktiv projevilo ve zdražení služeb pro klienty. Shodují se i s opozicí, podle které by bankovní daň znamenala zvýšení poplatků, zhoršení úrokových sazeb a dostupnosti úvěrů pro podnikatele.
Špatné zkušenosti se zavedením bankovní daně mají v okolních srovnatelných zemích, ať už v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku. Nikde nesplnila očekávání, ale naopak vyvolala problémy.
Přesto je podle posledních zpráv patrné, že i přes Babišovy výhrůžky ČSSD na bankovní dani trvá a pokračuje v přípravě příslušného zákona. Chce o něm nejprve jednat s hnutím ANO, a pokud nenajde shodu, zbývá jí jen poslanecký návrh, přičemž podporu předem vyslovila pouze KSČM.
Hamáček znovu ustoupí
Dá se předpokládat, že ČSSD jako vždy ustoupí a bez dohody poslanecký návrh nepodá. Jenže celá kauza má ještě jiný rozměr. Pokud se premiér Babiš odkazuje na programové prohlášení vlády, není v něm sice bankovní daň, ale ani vznik tzv. Národního rozvojového fondu, na kterém se shodly rezorty ANO se čtveřicí největších bank.
Tyto banky už přislíbily, že do tohoto fondu vloží 7 miliard korun, a jeho prostředky budou využity na investice do veřejné infrastruktury. Tento Babišův alternativní návrh sice neznamená nic jiného než skrytou formu „znárodnění“ části bankovních aktiv, ale je pro banky pořád výhodnější než bankovní daň, a i proto na něj přistoupily.
Problém spočívá v tom, že se tak stalo za zády sociální demokracie. To ostatně potvrdila i její nová místopředsedkyně Maláčová. „My jsme fond neodsouhlasili,“ prohlašuje, což jen znovu dokládá tristní vzájemné vztahy uvnitř koalice. Pokud premiér pranýřuje vládního partnera za porušování koaliční smlouvy, měl by si nejdřív zamést před vlastním prahem.
Větší respekt ke KSČM
Postavení sociální demokracie jako nepříliš vážně braného fackovacího panáka se po odeznění letní vládní krize nezměnilo, o čemž svědčí i další příběh. Jan Hamáček počátkem září protestoval proti složité finanční situaci ve zdravotnictví. „Nechceme, aby se prodlužovaly čekací lhůty na vyšetření, aby lékaři a sestry pracovali přetíženi,“ uvedl a navrhuje sebrat peníze z rezerv zdravotních pojišťoven.
„Téma zdravotnictví považuji ze strany ČSSD buď za pokus o vtip, nebo dokonce za drzost,“ reagoval premiér podrážděně. Je signifikantní, že mnohem vstřícnější byl ke KSČM, která přislíbila podporu státního rozpočtu. Zatímco s ČSSD jednat o zdravotnictví odmítl, s komunisty se k témuž tématu dohodl na pracovní schůzce.
Andrej Babiš, bývalý nomenklaturní aparátčík, má dnes zkrátka ke komunistům větší respekt než k vládní sociální demokracii. Měla by si konečně uvědomit, jakou roli sehrává, jenže Hamáčkovi to evidentně nevadí.
