Andrej Babiš si může říkat, co chce, ale žádnou možnost zvrátit auditní řízení Evropské komise ohledně svého střetu zájmu už nemá. Po třech letech šetření vynesla Komise jasný verdikt, že Babišovy firmy pobírají neoprávněně veřejné dotace a premiér tyto své firmy ovládá, a to včetně médií. Ani případný soud by neměl odkladný účinek ohledně povinnosti České republiky dotace vrátit. A těžko by mohl rozhodnout jinak.

Babišova dokola opakovaná písnička o účelovém a zmanipulovaném auditu kvůli „udávání Pirátů do Bruselu“ je směšná a ubohá. Stejně ubohé je chování mluvčího Agrofertu Karla Hanzelky, který opakuje totéž a navíc dodává, že to ani Agrofert řešit nebude. Těžko říci, jestli se ještě pan Hanzelka na sebe může podívat ráno do zrcadla. Trapnost těchto pánů nemá obdoby.

Náš veliký bojovník proti korupci Andrej Babiš od samého začátku svého působení v politice zaujímá postavení, jež zakládá neoprávněné výhody. Je to exemplární příklad monstrózní korupční situace.

U klasické korupce poskytuje držitel veřejné funkce někomu dalšímu neoprávněnou výhodu za finanční či jiný prospěch. U dokonaného a reálného konfliktu zájmů, v jakém se nachází český premiér, si držitel veřejné funkce sám sobě zajišťuje neoprávněné výhody ve svém soukromém podnikání. Je to k dokonalosti dovedená korupce, tedy korupce na druhou. Jde o korupci umocněnou tím, že výhody uděluje veřejný činitel sám sobě, a kdo pod ním chce pracovat, musí se na tomto korupčním systému podílet. Vrchním korupčníkem státu je jeho premiér. Je to totéž, jako když se státu zmocní kmotr mafie. Capo di tutti i capi. Bos bosů a hlava všech hlav.

Evropská komise ve zprávě uvádí, že Andrej Babiš ovlivňuje kontrolní systémy České republiky, jejichž posláním je zabránit konfliktu zájmů a zneužívání peněz evropských daňových poplatníků, a to včetně těch českých.

V případě šéfa vlády a celé státní správy jde tedy o to, že všichni jeho podřízení nějakým způsobem přímo či nepřímo umožňují či legitimizují, aby premiér tyto neoprávněné výhody měl. Státní úředníci včetně ministrů často provádějí a kryjí neregulérní rozhodnutí státu ve prospěch byznysu premiéra, tedy konkrétně holdingu Agrofert. Děje se to na běžícím páse a doslova před zraky otupělé a zmanipulované veřejnosti. Úřady se tak vlastně proměňují v mafii, tedy v obstaravatelský aparát ohledně výhod pro nejvyššího kmotra.

Dále čtěte

Vraťte peníze, které dostal Agrofert, píše Evropská komise Česku. To nejdůležitější z auditní zprávy

Evropská komise zveřejnila závěrečnou zprávu ze svého auditu, který se od počátku roku 2019 zabýval střetem zájmů českého předsedy…

Souběh podnikání a výkonu veřejné funkce byl přitom u Babiše v rozporu se zákonem již od roku 2014, kdy nastoupil do pozice ministra financí. Jak je vůbec možné, že tolik lidí o tom už tehdy a pak celou dobu mlčelo? A jak je možné, že naše státní zastupitelství, které se tak hrdinně oddalo Babišově protikorupční revoluci, docela zapomnělo na zákon č. 159 z roku 2006 o zákazu střetu zájmů?

Naše zákony se ukázaly jako bezzubé, ale to nikoho neomlouvá. Všechny zákony jsou bezzubé, když je nikdo nechrání. Vysvětlení celé situace je v Babišově případě přitom více než prosté. Skoro všichni klíčoví lidé se ho báli, a to mimo jiné i proto, že zavřel ústa části médií. Konkrétně těm novinářům, kteří si svá ústa zavřít nechali a nebo Babišovi přímo sloužili a dosud slouží.

Tento barbarský systém Babišovy korupce po dlouhá léta tolerovala celá plejáda politiků, úředníků, novinářů a státních zástupců. Všichni se dušovali, že nejsou žádní „antibabišové“. Místo toho, aby měli čest a právě byli antibabišové. Přitom nejde zdaleka jen o osobu, ale o systém. O systematické rozkládání demokracie a právního státu. Kolektivní zodpovědnost za Babišův korupční systém tu má skutečně značný rozsah a nesmíme o tom mlčet. Jde o to, aby tu už žádný další Babiš neměl šanci. Mimochodem, která z demokratických stran má ve svém programu, že zamezí každému dalšímu konfliktu zájmů a zneužívání dotací mocnými ekonomickými giganty? Ptejme se u voleb.

Pro Čechy je nesmírně zahanbující, že se nedokázali vyrovnat s tímto obludně barbarským a mafiánským systémem sami. Jde přitom o systém, který vůbec nepatří do evropských kulturních souřadnic a snese srovnání snad jedině s arabskými emiráty, kde jej ovšem omlouvá jakási tradice. Ani sicilská mafie neovládla nikdy celý stát.

Evropská komise tento proces neurychlovala. K naší frustraci spíše naopak. Dávala České republice svým pomalým a hyper precizním postupem šanci, aby si to celé vyřešila sama. Česká republika to ale bez Evropské komise nezvládla. To je naše veliké selhání před Evropou. Jinak to říci nelze.

Celý „případ Babiš“ je naše kolektivní české selhání.