Svět italské mafie má několik známých termínů, které proslavil především Mario Puzo. Tak například capo di tutti capi označuje bosse bossů, hlavu „rodiny“. Oblíbená fráze zalehnout na matrace pak označuje stav, kdy se rodina a především boss chystá k rozhodujícímu útoku a „vyřešení všech věcí“. Pomyslné matrace mají sloužit k tomu, aby se jimi rodina obložila a ochránila se před střelami.

Podívejme se na situaci člověka, který je bossem v České republice. Premiér Andrej Babiš. V minulém týdnu rozehrál zřejmě finálovou bitvu o sebe a svoji rodinu. Za dotační podvod ho chtějí čeští detektivové dostat za mříže. Pro svoji obranu na rychlo mění ministra spravedlnosti. Po nezdařeném útoku na vyšetřovatele je tu další level, zneškodnění kauzy u státních zástupců. To už je vyšší hra, protože policie rozhodla jasně. Pro Babiše je to finálová bitva, tedy, zalehl na matrace.

Symbolicky se vrací na místo, kde se začal rodit současný capo di tutti capi Babiš. Do Maroka. Sem v osmdesátých letech přijel jako mladý protekční komunista a estébák. Odsud odjel jako zkušený šíbr, aby se záhy stal s pomocí peněz, které nikdy nemohl legálně vydělat, miliardářem a ovládl několik oborů v bývalém Československu.

Capo di tutti capi se nyní obalí matracemi, aby k němu nepronikla žádná ze střel demonstrací, státních zástupců, opozice, Evropské unie a dalších. Jako matrace poslouží jeho mediální domy, aby odvedly pozornost, Prchal a spol, aby vytvářeli polodementní posty na sociálních sítích, které zaměstnají neholdingová média, poslouží také kontakty na státním zastupitelství a především jejich nastupující šéfka, ministryně spravedlnosti Benešová. Věrnou pravou rukou mu pak bude jeho consigliere Zeman. Tedy poradce, jehož názor boss respektuje.

Capo di tutti capi začal poslední bitvu. Bude to ostrá zkouška pro zbytky právního státu jménem Česká republika.