Premiér Andrej Babiš v obklopení svých ministrů v Poslanecké sněmovně FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
„Odmítám, že mi jdou naši ministři na ruku,“ zlobil se premiér Babiš, když vláda schválila hlasy ANO návrh zákona o evidenci skutečných majitelů. Pravý opak je pravdou. Je spíš pravidlem, že členové vlády podporují jeho zájmy, a to nejen z okruhu ANO. Nelze se divit, pokud řídí stát jako firmu.
Vládou prošla kontroverzní norma, která zvýhodňuje pozici Andreje Babiše v jeho kolizi se střetem zájmů řešené unijními orgány. Pokud by novela zákona o evidenci skutečných majitelů prošla Sněmovnou v této podobě, velmi by premiérovi ulehčila situaci. Byl by považován za vlastníka svěřenských fondů, do kterých vložil 250 firem Agrofertu, ale nikoli za vlastníka samotného holdingu.
Konzistentní Benešová
Novelu předložila ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která opustila řady ČSSD a zakotvila v táboře ANO. Společná nominantka Hradu a premiéra Babiše od počátku zpochybňuje novelu zákona o střetu zájmů „lex Babiš“ jako protiústavní. Jako prezidentova poradkyně připravovala právní podklad pro jeho ústavní stížnost, kterou Ústavní soud smetl ze stolu.
Nyní se pokouší premiérovi pomoci jiným způsobem a je to kolektivní dílo. Sporné ustanovení týkající se vlastnictví svěřenského fondu se v novele objevilo v připomínkovém řízení na návrh ministryně financí Aleny Schillerové. Tato právní klička je natolik okatá, že se ministři ČSSD ve vládě zdrželi hlasování.
„Jsme přesvědčeni, že výjimka pro svěřenské fondy není potřeba a jde nad rámec příslušné evropské směrnice. O výjimce tak rozhodne Sněmovna svým hlasováním,“ prohlásil šéf sociální demokracie Jan Hamáček.
Neupřesnil však, jak se jeho strana zachová, když skandální zákon v Parlamentu projde hlasy koalice ANO, KSČM, SPD a nezařazených, jejíž význam v posledních týdnech opět stoupá. „Statečný“ distanc tak lze snadno zaměnit za alibismus a pokrytectví.
Babiš: Nejdou mi na ruku
Babiš sehrál divadélko, když před projednáváním tohoto bodu ve vládě oznámil, že půjde za dveře. Představa, že většinová sestava ministrů ANO nedodrží zadání, je iluzorní, a ministři ČSSD sehráli jen roli nedůstojné stafáže.
Premiér se zároveň ohradil proti kritice, že je mu zákon šitý na míru. „Je to nesmysl. Myslím, že právníci to dostatečně vysvětlili. A podsouvat tady, že naši ministři mi jdou s něčím na ruku, to já zásadně odmítám,“ bránil se.
Scénář Babišova marketéra Prchala šel do takových detailů, že premiér na tiskové konferenci vyjevil, že tomu zákonu ani nerozumí. Nechápe tedy, v čem je problém, když je vše vysvětleno. Opozice prý má jen program Antibabiš a nic jiného neumí.
Stojíme za šéfem a jeho holdingem
Příkladů důsledného hájení zájmů premiéra Babiše a jeho byznysu je ovšem bezpočet. Stačí se jen přidržet tématu střetu zájmů v souvislosti se spory České republiky s auditory Evropské komise, které jsou nejviditelnější špičkou ledovce.
Od té doby, co Babiš označil předběžné zprávy obou auditů za útok na Českou republiku, šlapala státní správa podle jeho not. Byl dostatečně prozíravý, že do čela resortů, které mají nejvíce co do činění s dotacemi a kontrolou jejich čerpání, dosadil svoje lidi. A ti si počínají nadmíru spolehlivě.
Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která má na starosti reakci české strany na hlavní audit, odmítla jeho závěry jako celek. „Nestranní“ úředníci podle ní rozporovali každou větu na každé stránce. „Cítíme se velmi dotčeni, protože spousta věcí není pravda,“ prohlašovala před odesláním odpovědi do Bruselu.
Ačkoli se ANO ohánělo transparentností, nedopustilo nezávislou kontrolu nad tímto řízením. Odpovědní ministři odmítli spolupracovat se senátní komisí, která měla na předání podkladů zákonný nárok, jelikož je schopna fungovat v důvěrném režimu.
Netransparentní řízení
Stejně jako Dostálová se zachoval ministr zemědělství Miroslav Toman. Formálně byl nominovaný ČSSD, do které však dosud přes avizovaný úmysl nevstoupil. Ve vládě hájí spíše zájmy Hradu a lobby největších agrokoncernů sdružených v Agrární komoře s dominantním postavením Agrofertu.
Toman se osvědčil nejen v přikrytí zemědělského auditu, ale na evropské úrovni bojuje i proti zastropování zemědělských dotací pro oligarchické struktury, což opět nahrává největšímu příjemci dotací z Babišova svěřenského fondu.
Velmi zapáleným obhájcem premiérových zájmů je ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček. Osvědčil se i v komunikaci kolem auditů. Ujistil veřejnost, že jeho úředníci údajně objevili „řadu poměrně závažných pochybení ze strany Evropské komise“.
Mezi nejagilnější Babišovy obhájce patří rovněž ministryně financí Alena Schillerová, která nepřipustí prošetřování podezření z daňových úniků z uměle nadhodnocené reklamy přes Farmu Čapí hnízdo finančními úřady. Do vytracena šlo i přezkoumání zákonnosti vydání 1,5 miliardy korunových dluhopisů Agrofertu.
Firemní kultura na prvním místě
Jen málokdy se stává, že výjimka potvrzuje pravidlo a Babišův zaměstnanec nepochopí, co se po něm žádá. Spíš se ale jedná o „nedopatření“ jako loni v případě bývalého ministra dopravy Dana Ťoka.
Jeho náměstek Kopřiva podepsal souhlasné stanovisko s návrhem opozice na zrušení povinného přimíchávání řepkových biopaliv do pohonných hmot. Učinil tak v době, kdy několik dní zastupoval ministra dopravy během jeho zahraniční cesty. Hned po návratu Ťok změnil stanovisko a neuvážené „pochybení“ bylo napraveno.
Bylo by zajímavé pozorovat tehdejší reakci premiéra, zvláště pokud by jeho klíčový podnik Preol přišel o lukrativní miliardové obchody. Ve Sněmovně opoziční návrh neprošel a nespolehlivý Ťok se krátce poté poroučel z ministerstva, i když důvodů bylo víc.
Jedna z definic popisuje firemní kulturu jako soubor toho, čemu lidé ve firmě věří, jak pracují, komunikují a jak se chovají uvnitř firmy i navenek. Kultura každé firmy je jedinečná a nepřenosná. Dvojnásob to platí pro rodinnou firmu Andreje Babiše.
Premiér Babiš lže, když tvrdí, že ministři nepracují v jeho zájmu. Výčet jejich zásahů v jeho prospěch by byl dlouhý. Naopak to je hlavní účel jejich nominace a udržení ve funkcích. Kdo se neztotožní s Babišovou firemní kulturou řízení státu, nemá ve vládě co pohledávat.
