Ilustrační foto FOTO: pexels.com
FOTO: pexels.com
Nespokojenost a frustraci zejména starších lidí fenomén řetězových e-mailů nejen odráží, ale také cíleně podporuje. Témata, obvykle smyšlená, záměrně pokřivená, či burcující proti domnělým nebezpečím pak dále prostupují i sociálními sítěmi a dalšími věkovými skupinami. „Nedělejme ale ze seniorů ovce a záškodníky jen proto, že volí někoho jiného než my,“ říká expert na dezinformace Jaroslav Valůch z organizace Transitions.
Jsou řetězové e-maily mýtická zbraň českého populismu a manipulací, která dokáže rozhodovat volby?
Na jednu stranu jde o silný nástroj, jehož dopad a vliv bych nepodceňoval, na druhou stranu se z nich ale stává v jistém smyslu mýtus. Řada lidí přeceňuje sílu tohoto kanálu a podceňuje schopnosti seniorské populace. Jde o fenomén, který je zde rozšířený a je pro Českou republiku poměrně specifický.
To však neznamená, že by šlo o nějaký jeden konkrétní nástroj, kterému bychom měli věnovat větší pozornost než těm ostatním. Řetězové e-maily fungují podobně jako jiné kanály soukromé komunikace využívané pro šíření dezinformačního a nenávistného obsahu, ať už jde o různé messengery, neveřejné facebookové skupiny nebo Telegram.
V čem se tedy řetězové e-maily přeceňují?
Problém je v tom, že se o tom mnohdy mluví jako o problému, který když vyřešíme, tak bude po problémech. Tak to ale není. Řetězové e-maily jsou jen symptom, nikoliv příčina. Lidé si vždy najdou kanály, jak sdílet to, co je zajímá, nebo čeho se bojí. I na sociálních sítích se hojně sdílí informace, které jsou manipulativní, často lživé a hrubě nenávistné vůči některým skupinám. A dělají to lidé, kteří zdaleka nejsou v seniorském věku. Tím ale nechci říct, že by nešlo o účinný nástroj, jak ovlivňovat veřejné mínění. Naopak. O tom, že je funkční, máme i poměrně nový důkaz v současném politickém marketingu. Je jím nová předvolební kniha premiéra Andreje Babiše „Sdílejte, než to zakážou!“.
V jakém smyslu?
Je jimi jasně inspirovaná a napsána je jako jedna dlouhá řetězová zpráva. Od titulu, přes témata, formu i způsob vyprávění, až po ty jednotlivé apelativní fráze typu „Přečtěte si pravdu!“. Fakt, že se tento způsob komunikace rozhodl využít marketingový tým hnutí ANO, který má bezpochyby možnosti a zdroje poměrně přesně analyzovat pocity ve společnosti a reagovat na ně, svědčí o tom, že to funguje.
Řetězové e-maily cílí především na seniory. Vy pro ně pořádáte semináře a kurzy o tom, jak se bezpečně pohybovat v online prostoru, i o problematice řetězových zpráv. Někdy to ale působí tak, že lidé seniory považují za zmanipulovatelné loutky, které návalu neověřených a nevyžádaných zpráv nejsou schopny vzdorovat. Jaká je vaše zkušenost?
Tahle představa je častá, ale je strašně nefér. Označit kohokoli jen na základě jeho věku za neschopného není správné. Senioři jsou velmi diverzifikovaná skupina, kterou ale často máme tendenci házet do jednotné kategorie, kterou trochu pejorativně označujeme slovem „důchodci“. Musíme si ale uvědomit, že jejich životy se spolu s věkem ubíraly různými cestami. Věk není ten správný faktor, na základě kterého definovat jejich schopnosti.
Mnohem důležitější pro orientaci v online prostoru a jejich tendenci podléhat falešným zprávám jsou jejich životní zkušenosti, profesní dovednosti, vzdělání a především aktivita a chuť se dál vzdělávat. To jsou dělící linie. Senioři sice začali využívat internet až v pozdějším věku, což vede k tomu, že je pro ně i komplikovanější se v něm pohybovat, ale nesnižuje to jejich kritické myšlení. I typický senior, který byl celý život zvyklý konzumovat zpravodajství z České televize a obecně věří veřejnoprávním médiím, při vstupu na internet spadne do hlubin algoritmů sociálních sítí či vyhledávačů. To ho rychle zavede do míst plných dezinformací a nenávisti vůči mainstreamovým médiím. Z toho se bez nějakého průvodce, který by lidem v internetových začátcích říkal, na co si dávat pozor, nelze dostat.
Jakou roli v tom, že tomu nakonec podlehnou, hrají jejich vlastní negativní postoje a emoce?
Zásadní. Nejdůležitější je pocit rozhořčení, který doprovází typické otázky „Co na nás zase někdo chystá?” nebo „Co zase kdo udělal?“. To je ta nejsilnější psychologická věc, která pohání obchodní model sociálních sítí i komunikaci v rámci e-mailů. To doprovází strach a pocit ohrožení, což jsou mobilizační faktory k obraně vůči něčemu, co si myslím, že mě ohrožuje, nebo vůči něčemu novému, v co nemám důvěru. A následuje snaha varovat své blízké tím, že tu „informaci“ pošlu dál.
To mluvíme o příjemcích. Pak jsou tady ale ti aktivnější, kteří ty manipulativní zprávy nejen přeposílají, ale sami tvoří. Jaké jsou jejich motivace?
Tvůrci mohou mít různé důvody. Může jít o důvody ekonomické, společensko-politické, populistické nebo to mohou rozesílat i z přesvědčení. Někteří chtějí sdílet a šířit údajnou pravdu, ale to není dominantní důvod. Tím je spíše fakt, že jde o prostředek jistého sociálního kontaktu. E-maily je zásobují tématy, která potom mohou přednést na rodinné grilovačce a být za toho, kdo přinese něco objevného, zajímavého a šokujícího. V určitém slova smyslu chtějí pobavit svou sociální skupinu.
Dalším častým motivátorem je honba za uznáním a vlivem. Může jít o lidi, kteří chtějí dokázat, že navzdory svému věku a tomu, že je společnost má za „neproduktivní důchodce, kteří jsou přítěží a volí nežádoucí politiky“, mají nadále nějaký vliv a dopad.
Kdy se člověk rozhodne přijít na váš kurz? Cítí se sami senioři zneužitelní?
V seniorské populaci je zhruba deset procent lidí, kteří jsou aktivní a chtějí se vzdělávat. Ti chodí na kurzy v místní knihovně, klubu nebo na univerzity třetího věku. Pokud tedy přijde nabídka nového zajímavého tématu, publikum si najde. U řady z nich jsou spouštěčem zájmu právě řetězové e-maily s tím, že jim to posílají známí a je toho tolik, že už neví, jak na to reagovat, neví čemu věřit a jak si to ověřovat. Cítí se znejistění, byť třeba tuší, že ty informace nejsou pravdivé. Když jsou opakovaně bombardovaní různými verzemi událostí, které jsou v rozporu s oficiálními verzemi, tak i člověk, který je schopný vyhodnocovat tok informací poměrně s přehledem, časem pod tou tíhou nepřehledných informací zaváhá.
Ta rozdílná interpretace událostí vede ovšem často k hodně třaskavým diskuzím i mezi příbuznými…
Ano, i z těchto osobních důvodů za námi senioři přicházejí. Vidí třeba, že se jim vlivem názorových střetů mění vztahy v rodině. Zná to mnoho z nás, že naši prarodiče jsou vyděšení z nějakých hrozeb a nelze se s nimi o tom třeba ani bavit, obzvlášť pokud jde o příjemce řetězových e-mailů. Vznikají rodinná nedorozumění a rozpadají se mezilidské vztahy. Proto to i řada z těch seniorů řeší, protože to vnímají a nechtějí si tím nechat zničit rodinu nebo vztahy s přáteli.
Je tedy tohle ten primární problém řetězových e-mailů a dezinformací? To, že rozdělují společnost i v těch nejužších společenských vazbách?
Senioři nejsou ani ovce, oběti hybridní války a ani záškodníci, kteří se rozhodli mladším lidem pokazit život na planetě Zemi. To jsou stereotypy, které nejsou funkční a férové. Základem našeho přístupu by měla být snaha nejprve pochopit, jakou roli v jejich životech hrají informace, jejich zpracovávání a sdílení, jaké mají v tomto ohledu potřeby a obavy, a na základě toho společně rozmyslet, jakou nabídku a v jaké formě jim představit.
Našim cílem není boj proti řetězovým e-mailům, protože jde jen o nástroj, který bude za pár let nahrazen jiným. Důležité je pro nás porozumět tomu, co jsou ty příčiny, že lidé obecně takto s těmi informacemi nakládají, a posílit důvěru lidí ve vlastní schopnosti se zorientovat v informačním prostoru a posílit jejich důvěru v principy kvalitní žurnalistiky. Je na místě ukázat, že se zde nadále dobrá novinařina dělá. A naopak, novinářské obci tím dát trochu najevo, že je zde velká část společnosti, jejíž potřeby byly v mediálním mainstreamu opomíjeny a že by nikomu neuškodilo, kdyby za nimi vyráželi častěji.
Jak má podle vaší zkušenosti postupovat člověk, který má příbuzného, který konzumuje dezinformační média, chodí mu řetězové e-maily, a on s těmi informacemi nakládá jako se zjevenou pravdou?
Ono je to strašně citlivé a specifické, záleží na vztazích uvnitř rodiny. Sám si myslím, že jsem v tomto procesu efektivnější s lidmi, se kterými se neznáme, než s vlastními příbuznými. Pokud bych ale měl něco doporučit, tak jedině trpělivost. Lidé, kteří zapadnou do světa konspiračních teorií, nemají jednoduchou cestu ven. Neřeknou si: „Konečně chápu že tady to je nesmysl, protože tady je to vyvrácené, díky že jsi mě na to upozornil.“
Svět konspirací jim totiž nabízí obrovskou úlevu od pocitů frustrace z pocitu chaosu a informačního přehlcení. Najednou jim věci začnou dávat smysl, objeví v nich řád. Mohou jasně ukázat prstem na jakési temné hráče v pozadí, kteří to všechno řídí a jsou za to zodpovědní. Obyčejnému člověku, který se cítí dlouhodobě opomíjen, třeba politiky či médii, to navíc dodá pocit důležitosti – najednou se stává hrdinou v dramatu, kde stojí temné síly proti obyčejnému člověku, jako je on sám.
Takže důležitá je empatie?
Ano. Pokud se však člověk začne uzavírat do nějakých svých bublin kamarádů na facebooku, kteří řeší pořád dokola jen to stejné, tak je dobré ho nenechat se odříznout od rodinných vazeb. Nechat ho si tím třeba i projít, ale nevzdat to s ním. Funguje dobře se doptávat na otázky, odkud tu danou informaci má, proč je to pro něj důležité a proč věří tomu a tomu zase ne, ale smiřme se s tím, že to nemusí mít žádný efekt. Buďme realističtí v tom, čeho můžeme dosáhnout.
Je to ale i úkol pro vládu, pro stát. Není možné na jednu stranu chtít účinně vyřešit hrozbu dezinformačních řetězových emailů u seniorů, a současně neustále krátit obecní rozpočty o položky, které byly zásadní pro kvalitní společenský život seniorů v obci. Nelze se ani tvářit jako srdnatí bojovníci proti dezinformacím z Ruska a Číny, a přitom navrhovat a přijímat legislativu, která opět těžce dopadne na marginalizované skupiny, jako jsou právě sociálně slabší senioři. To způsobí jen další společenský rozpad, polarizaci a sociální vyloučení.
Převzato z Hlidacipes.org.
