Andrej Babiš opět nesebral odvahu vydat se do televizní debaty. V Otázkách Václava Moravce v neděli chyběl. Nechce se mu vůbec do žádných debat. Prý bude raději jezdit mezi lidi. To chápeme. Pan kandidát na prezidenta by ten nápor reality nemohl vydržet.
Odmítání jít s kůží na trh je u Babiše dlouhodobou záležitostí. Tak třeba už v květnu 2017 nehodlal jít do Moravcových Otázek. Odvahu sebral jen na to, aby pořad v televizi sledoval. Pak to okomentoval.
„Byl tradičně o Babišovi a byl samozřejmě silně zmanipulován. Protože pan Moravec už je takovej.“ Moravec prý „systematicky vysílá proti jeho osobě“. „Zvaní správných hostí, správné otázky, správné odpovědi, to je evidentní, flagrantní. Proto jsem nešel na tu popravu, protože už v minulosti mě pan Moravec takhle popravil. A jsou to zmanipulovaná fakta,“ dal oligarcha a spasitel lidu průchod své ukřivděnosti.
A tak je to pořád kolem dokola. Babiš se bojí.
Je v tom něco celkem přirozeného, člověku jako živé bytosti vrozeného, že nevyhledává sám od sebe riziko. „Příroda vytvořila silné vrozené dispozice k sebezáchově, takže odvážné obětování se ve prospěch geneticky nepříbuzných lidí je nepřirozené,“ soudí americký sociolog Allan V. Horwitz.
Problém je v tom, že instinkty, které chápeme u zvířat nebo v případě nižších vývojových stadií člověka, společnost moc neoceňuje. „Na rozdíl od přirozených sklonů kulturní normy oslavují a odměňují odvážné chování, zejména během boje,“ míní psycholog. Odvaha je biologicky nepřirozené, ale kulturně uctívané chování, zatímco zbabělost je přirozenou reakcí na nebezpečí, „protože lidé, stejně jako všechny organismy, mají instinktivní sklon utíkat ze situací, které ohrožují jejich blaho“. Pro muže však zbabělost patří mezi kulturně nejvíce stigmatizované chování, říká Horwitz a konstatuje, že úcta k odvážným a opovrhování zbabělými ilustruje, jak mohou být kulturní faktory natolik silné, že převáží i nad základními biologickými instinkty.
Babiš se bojí jít do televize, kde by dostal otázky, na které nechce nebo neumí odpovědět. To je právě ta situace, která ohrožuje jeho blaho. V nějakém uzavřeném sálečku s prokádrovanými účastníky, tam se cítí v bezpečí.
Strach je způsoben obavami z neznámého. Když za pračlověkem najednou něco vydalo zvuk, bylo nejrozumnější prchnout a teprve potom se zajímat, co to bylo. Zvířata se chovají stejně. Zbabělost je ale něco jiného než pouhý strach nebo obavy. Není to okamžitý stav, ale trvalá vlastnost a zbabělec se bojí i tehdy, když k tomu není rozumný důvod. Kdyby Babiš věřil tomu, co říká, kdyby věděl, že se může spolehnout na fakta, a odhadl, že jeho duševní a fyzické zdraví je v normě a vydrží běžnou zátěž, neměl by důvod uhýbat. Naopak by zajásal, že jeho pravda může zazářit jako jaderný výbuch.
Jenže on pravdu nemá, je klubíčko nervů a místo záření by z toho zase bylo jen takové doutnání. Jeho „odvaha“ se omezuje jen na to, aby někam vyslal své biřice, aby něco nepřátelsky převzali nebo na někoho zaklekli. Takhle by na něj nějaký náměstek ministra v Rusku trochu zadupal, ukázal by mu nějakou složku a náš udatný krizový manažer by se z toho nejspíš sesypal.
Na funkci předsedy ONV za socialismu by „odvaha“ potřebná pro zákulisní kejkle v kanceláři Agrofertu možná stačila. Na úřad prezidenta je to málo.