Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK/AP/Petr David Josek
FOTO: ČTK/AP/Petr David Josek
Premiér Andrej Babiš je v podezření, že začátkem 90. let pral špinavé peníze. Má ale jistotu, že se mu za to dnes už nemůže nic stát. Skutek je totiž dávno promlčený. Deníku FORUM 24 to potvrdil šéf Finančně analytického útvaru (FAÚ) ministerstva financí Libor Kazda.
Redakce FORUM 24 se obrátila na šéfa úřadu proti praní špinavých peněz Libora Kazdu, aby s ním zkonzultovala informace, které otiskl Týdeník FORUM minulý čtvrtek ve svém prvním čísle. Ve spolupráci s časopisem Reportér totiž přinesl závažné svědectví bývalého Babišova spolupracovníka z Podniku zahraničního podniku Petrimex Lubomíra Šidaly. Ten řekl, že byl s Babišem ve Vaduzu a že tam spolu vezli v roce 1990 zisky z provizí, které si vydělali jako obchodní delegáti Petrimexu v Maroku.
Tajné konto ve Vaduzu
„Byli jsme si tam uložit peníze. Půlka byla mých, půlka jeho. Byly to peníze z byznysu, který jsme dělali v Maroku,“ řekl Šidala. V lichtenštejnském Vaduzu měl totiž podle Šidaly Babiš založené konto. Peníze, jak Šidala sdělil, vozil Babiš v diplomatickém kufru, protože měl diplomatický pas. Tvrzení, že premiér země pral ve své počínající podnikatelské kariéře špinavé peníze, zní až neuvěřitelně. Ale minimálně na základě přímého svědectví Šidaly, který byl tehdy u toho, na to lze takto nahlížet.
Jak by to tedy bylo s Babišem po trestní stránce?
„Je nutné konstatovat, že pro užívaný obrat ´praní špinavých peněz´ je v České republice právním termínem ´legalizace výnosů z trestné činnosti´. Vychází ze Štrasburské úmluvy a je takto používán i v trestním právu,“ sdělil ředitel FAÚ Libor Kazda.
„Pokud jde o Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, tak ten byl v ČR prvně přijat v roce 1996,“ vysvětlil Kazda. A dodal: „Zjednodušeně řečeno, v roce 1990 nebylo v ČR (v tehdejším Československu) jednání, dnes vnímané jako praní peněz, nijak právně definované a tedy ani postižitelné trestním právem. Trestný čin ´legalizace výnosů z trestné činnosti´ byl do trestního zákona zaveden jeho novelou, která nabyla účinnosti k 1. 7. 2002.“
Pokud si tedy vyložíme svědectví Šidaly po právní stránce, lze vyslovit podezření, že Babiš mohl „legalizovat výnosy z trestné činnosti“, aniž by za to byl v roce 1990 postižitelný. Babiš byl krátce po sametové revoluci o mnoho kroků vepředu před ostatními. Díky své pozici obchodního delegáta pohybujícího se v cizině měl nejen dostatek informací a obchodních příležitostí, ale též věděl, jak se krýt při páchání možného zločinu.
Vekslák
Podle konzultací s odborníky policie a justice by se dalo počínání Andreje Babiše vykládat podle tehdejších platných zákonů jako podvod. A kdyby jezdil a ukládal peníze do Vaduzu i v době před rokem 1989, což není vyloučené, dostal by se Babiš na úroveň tehdejších veksláků. Ti byli trestáni a souzeni za trestné činy, porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou nebo za ohrožení devizového hospodářství. Veksláci kvůli tomu strávili ve vězení třeba i pět let.
Přestože je tedy věc – z hlediska platných zákonů – promlčená, jde o reputační problém premiéra. Ten by měl oplývat morálkou a být vzorem pro ostatní. I Šidalovo svědectví o diplomatickém pasu Babiše je pozoruhodné. Diplomatický pas totiž nedostával automaticky každý obchodní delegát, který působil v cizině; třeba Lubomír Šidala ho neměl, i když ještě před Marokem pracoval jako obchodní delegát v Alžírsku. Diplomatický pas dostávali automaticky autorizovaní diplomaté, vedoucí či důležití pracovníci ambasád s důležitým posláním nebo špioni krytí diplomatickou imunitou.
Ojediněle ho získal i jiný personál zahraniční služby, ale v takovém případě to bylo většinou spojeno buď s protekcí, nebo jako odměna za nějakou velkou zásluhu o stát. Andrej Babiš o diplomatickém pasu mluvit nechtěl a na dotaz, zda si se Šidalou ukládal ve Vaduzu peníze, odmítl Andrej Babiš jednoznačně odpovědět. „Ježiš, prosím vás. Já tyhle nesmysly nechci komentovat,“ řekl Babiš reportérce Týdeníku FORUM.
