Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Týdeník FORUM ve spolupráci s měsíčníkem Reportér magazín přinesl v prvním čísle Týdeníku svědectví Lubomíra Šidaly o minulosti Andreje Babiše. Kromě práce se společně vídali i v soukromí či při rodinných oslavách a dokonce si byli tak blízcí, že si později navzájem podepsali zplnomocnění k zastupování v soukromých podnikatelských aktivitách, které je v Týdeníku FORUM zveřejněné.
Při rozhovoru s reportérem měsíčníku Šidala ale také uvedl, že Andrej Babiš spolupracoval s komunistickou tajnou policií StB. „Mně to přiznal hned po roce 1990, když vyšly takzvané Cibulkovy seznamy (seznamy byly zveřejněny v roce 1992, pozn. red.). Ptal jsem se ho, jestli donášel i na mě. ´Ne, v žádném případě,´ vysvětloval mi. Já si to mnohem později ověřil ve svazcích v Ústavu paměti národa, a skutečně na mě nedonášel. Ale jiný náš kolega z Petrimexu – dnes už nežije – ten si ve svých svazcích našel stopy, podle kterých poznal, že na něj Babiš práskal,“ řekl Šidala.
Poslední informace o spolupráci Andreje Babiše s komunistickou tajnou policií StB přinesl v dubnu server Seznam Zprávy. Ve slovenském archivu objevili statistickou kartu, která byla ze strany Státní bezpečnosti zavedena na Andreje Babiše coby na agenta. Na důvěryhodnosti písemného dokladu o dobrovolné spolupráci Babiše s StB nalezeného v archivu přispěla slova Lubomíra Šidaly, který působil v Maroku v osmdesátých letech, ve stejné době jako Babiš.
Podle slov Šidaly se Babiš ke spolupráci s StB přiznal hned po zveřejnění Cibulkových seznamů v roce 1990. „Pamatuji si to přesně. Jeli jsme tehdy autem v marockém Rabatu ze schůze z ambasády domů a já mu řekl, že doma v Československu vyšly seznamy v Rudé krávě, nebo jak se ten Cibulkův plátek tehdy jmenoval. A on se mi v tom autě osobně přiznal, že byl estébák. Ptal jsem se, jestli opravdu spolupracoval. A on mi řekl: ´Musel jsem. Jinak by mě nepustili ven (do ciziny). Měli jsme v rodině emigračku,´ říkal mi Babiš,“ tvrdí Šidala. (Větu „měli jsme v rodině emigračky“ přitom Babiš říkal často i veřejně po vstupu do politiky.)
Diplomatický pas
Andrej Babiš u soudů všech instancí, které se vedly na jeho žádost, popíral, že by závazek spolupráce s StB osobně podepsal. Reportér se proto Šidaly zeptal, jak to Babiš přesně formuloval? A on hned odpověděl: „Že to musel podepsat. Že to musel podepsat otec, bratr i on. Ale za to si prý vydupal aspoň ten červený (diplomatický) pas. Jestli to tak bylo, nevím, ale takhle mi to řekl. On tam dokonce v Maroku jezdil v autě s diplomatickými značkami.“
Podle archivních materiálů StB se Babiš pod krycím jménem Bureš zavázal ke spolupráci s StB v listopadu 1982 v Bratislavě ve vinárně U Obuvníka. Jeho řídícím důstojníkem byl u StB Julius Šuman. Další důstojník Státní bezpečnosti, který se s agentem Burešem podle dochovaných záznamů StB stýkal, se jmenuje Andrej Kuľha. Ten byl z 3. odboru 12. správy StB. Babiš spolupráci s StB léta odmítal, soudil se o očištění svého jména, ale stále neúspěšně.
Poslušný agent
V dochovaných zprávách vystupuje Babiš alias Bureš jako svědomitý a poslušný agent, který neměl problém poskytovat StB informace o svých známých či obchodních partnerech. Jeho svazek byl sice zčásti skartován. Ale i tak si lze z jeho schůzek udělat poměrně zřetelný obrázek o tom, jak byl aktivní. „(Babiš) vyjádřil spokojenost s dosavadním způsobem setkávání, ale současně vyjádřil obavu z odhalení styku s Bezpečností, což by mu značně uškodilo v práci,“ píše se v jednom záznamu. „(Babiš) byl vytěžen k ohlasům na úmrtí s. Brežněva,“ stojí v dalším materiálu. Detaily jeho hlášení k reakcím na úmrtí tehdejšího vůdce Sovětského svazu se nedochovaly.
Babiš byl od roku 1980 členem KSČ. V roce 1984 dodal Státní bezpečnosti informace o dvou Rakušanech z firmy Chemanol Vídeň Alfredu Hicklovi a Eriku Davidovi. Chemanol dodával do Československa zboží a jeho partnerem byl český Chemapol a slovenský Petrimex.
Oba cizinci podle Babiše v Československu korumpovali. Podle dochovaného záznamu StB zakoupili Rakušané v Tuzexu několik videorekordérů v hodnotě šesti tisíc tuzexových korun, které měly sloužit jako úplatky. Jenže podle Babišova hlášení se báli v prodejně Tuzexu si je vyzvednout, aby nebyli chyceni a přistiženi při korupci pracovníků Petrimexu a Chemapolu.
Důstojník StB do záznamu napsal, že Babiš mluvil přímo s Hicklem. Babiš tento svůj rozhovor s rakouským manažerem Hicklem popsal podle důstojníka StB takto: „Hickl se vyjádřil, že pracovníci PZO jsou hloupí, že k takovýmto věcem sklouzávají a požadují takové úplatky. Konkrétně se ale pramenu (Babišovi) odmítl vyjádřit, kdo to požaduje a pro koho byly tyto hodnotné přístroje zakoupeny.“
Tajné konto ve Vaduzu
„Podle názoru pramene (Babiše) se jedná o vedení PZO a ředitele obchodních skupin, s nimiž představitelé firmy Chemanol ve Vídni jednají. Nejvíc udržují (Rakušané) styky s generálním ředitelem PZO Petrimex, ředitelem ÚKP a ROS 32 PZO Petrimex,“ zapsal 6. prosince 1984 do dobového materiálu důstojník StB.
Dokument, který se Reporét magazínu a Týdeníku FORUM podařilo získat a otisknout v prvním čísle Týdeníku, potvrzuje a upřesňuje to, o čem se bez bližších podrobností mluvilo už dříve – Andrej Babiš dostal v březnu 1989 od komunistického režimu diplomatický pas, který umožňoval cestovat po světě bez větších kontrol na hranicích. Díky tomu mohl provážet v diplomatickém kufru peníze, které podle slov Šidaly společně ukládali na tajné konto do Vaduzu.
