Nejvyšší správní soud se zastal podnikatele, který nestihl podat oznámení o osvobozených příjmech, jelikož mu selhaly ledviny a musel se léčit. Finanční úřad mu přesto vyměřil vysokou pokutu. Tento příběh je dalším dokladem „daňového pekla“ z éry tehdejší náměstkyně ministra financí Aleny Schillerové.
Nad postupy Finanční správy v době, kdy v jejím čele stál ředitel Martin Janeček, zůstává rozum stát. Přestože se Andrej Babiš tvářil, jak jde podnikatelům na ruku a snižuje jim byrokracii, pravý opak je pravdou. V éře, kdy byla na ministerstvu financí jeho pravou rukou náměstkyně Alena Schillerová zodpovědná za výběr daní, stoupla míra státní represe na nejvyšší polistopadovou úroveň.
Finanční správa používala velmi nestandardní metody a nezvykle přísné sankce i za drobné prohřešky, zatímco zájmy Agrofertu zůstaly nedotknutelné. Několikaleté soudy daly ve stovkách případů za pravdu podnikatelům, kteří si stěžovali na neoprávněně tvrdé postupy, a nešlo jen o pověstné nadužívání „zaklekávacích“ zajišťovacích příkazů.
Selhání ledvin není omluva
Server Podnikatel přinesl těžko uvěřitelný příběh podnikatele ze Šumperka, který v polovině roku 2016 převedl svůj devadesátiprocentní podíl ve firmě na jinou společnost za 24,3 milionu korun. Takový příjem je podle zákona osvobozen od daně z příjmů fyzických osob, ale daňový poplatník je povinen převod podílu oznámit ve stanovené lhůtě příslušnému finančnímu úřadu.
Pokud poplatník oznámení o osvobozených příjmech nepodá v uvedené lhůtě, hrozí mu pokuta odstupňovaná podle okolností. V tomto konkrétním případě oznamovací povinnost splnil až na výzvu finančního úřadu, který mu stanovil náhradní lhůtu patnácti dnů. Berňák přesto vyměřil pokutu ve výši 2,43 milionu korun, tedy deset procent z částky neoznámeného příjmu.
Podnikatel namítal, že původní termín nezvládl z vážných osobních důvodů, a proto požádal o prominutí pokuty. Trpěl chronickým selháním ledvin a krátce po převodu podílu ve firmě se mu prudce zhoršil zdravotní stav. Byl dvakrát hospitalizován a často ambulantně vyšetřován v nemocnici. Třikrát týdně musel podstupovat náročnou 4,5hodinovou hemodialyzační léčbu, což úřadu doložil lékařskou zprávou.
Přestože si navíc řádně plnil daňové a účetní povinnosti, finanční úřad jeho žádost zamítl. Akutní selhání ledvin neuznal za důvod omluvy, aby mohl pokutu odpustit.
Podnikatel se následně obrátil se žalobou ke krajskému soudu. Ten se však přidržel striktního výkladu, podle něhož postupoval finanční úřad. Nezpochybnil ani milionovou pokutu, jejíž výpočet rovněž vychází ze zákona.
Nejvyšší správní soud důvody uznal
Podnikatel se však nevzdal a podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který už jako poslední instance v řadě jiných případů rozhodl ve prospěch podnikatelské sféry deptané příliš rigidním přístupem státu. Tento soud se šumperského poplatníka zastal, důvody jeho „opomenutí“ podat včas oznámení uznal za oprávněné a pokutu zrušil.
Nejvyšší správní soud vzal v potaz lékařskou zprávu, z níž vyplývalo, že podnikatel převedl svůj podíl ve firmě měsíc a půl po trvalém zařazení do dialyzačního programu. Bylo z ní evidentní, že trpěl vážnými zdravotními problémy, které mu komplikovaly každodenní život i po celou dobu lhůty, kdy měl podat oznámení.
Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu je tak zcela pochopitelné, že poplatník v době, kdy trpěl takovými potížemi, které rozhodně nelze srovnávat s běžnými nemocemi či úrazy, upřednostnil před plněním svých administrativních povinností vůči správci daně péči o sebe a svůj zdravotní stav.
Necitlivý berňák
Je zcela zarážející, že takto neuvažoval berňák, slepě trvající na liteře zákona bez ohledu na závažné a srozumitelné okolnosti případu. Ačkoli nelze generalizovat, finanční úředníci se projevili jako necitlivé stroje bez špetky lidského přístupu. Takové jednání je o to neomluvitelnější, že stát kvůli osvobození daně nemohl přijít ani o korunu. Naopak vyžadoval drakonickou pokutu za neúmyslné porušení administrativní povinnosti.
Zdaleka přitom nejde o ojedinělý exces Finanční správy Janečkovy doby temna, která má na svědomí mnoho nezákonně zničených či těžce poškozených firem. Neudržitelný Janeček byl sice v lednu 2019 takticky odklizen na lukrativní post krajského ředitele v Českých Budějovicích, ale v poslední době vyplavaly na povrch další nepřijatelné praktiky.
Reportáže portálu Seznam Zprávy o „daňovém pekle“ odhalily pochybné postupy finančních úředníků na Zlínsku. Popisují nekalou praxi, kdy berňák ve Valašském Meziříčí na některé daňové poplatníky zaklekl, aby splnil shora určenou normu na počet zajišťovacích případů či dražeb zabaveného majetku.
Úřad přitom měřil dvojím metrem. Po některých velkých firmách nevymáhal dlouhodobé daňové nedoplatky v řádu desítek milionů korun, čímž naopak ochudil státní pokladnu.
Nulová odpovědnost
Zlínské praktiky se dostaly až na jednání rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny a dnes se jimi zabývá policie. Jaká je reakce současné ředitelky Finanční správy Taťjany Richterové? Svoje vysoce postavené úředníky brání. Nikdo prý zatím nebyl za úřední pochybení pravomocně odsouzen, pravidla se od té doby zmírnila a nehodlá tedy vyvozovat žádnou odpovědnost.
Stejně argumentuje Alena Schillerová. Dnes se tváří, že s touto nenormální dobou nemá nic společného. Naopak prý po nástupu do funkce ministryně financí a nové ředitelky udělala ve Finanční správě pořádek. Opomíjí už, že je přímo spojena s jakobínským tažením Martina Janečka, který dával k lepšímu, že to on Babišovi doporučil Schillerovou do funkce jeho klíčové náměstkyně pro daně a cla.
Schillerová pouze hasí požáry, které sama s Janečkem zažehla. Finanční správa byla ovšem k ústupu od nejkřiklavějších praktik donucena nikoli jasnozřivým prozřením současné ministryně financí, ale množícími se skandály a soudními rozhodnutími, která berňák donutila upravit metodiku.
To Schillerovou nezbavuje spoluodpovědnosti za praktikování „daňového pekla“, jehož špičkou ledovce je i šikana podnikatele s vážnými zdravotními problémy. Dnes o této roli nechce ani slyšet. Navazuje na ni „rozpočtovým peklem“, kdy tvrdě pracuje na rozvratu veřejných financí.
