Donald Trump byl pro mnohé evropské politiky noční můrou. NATO například označil za překonané a odmítl se rezolutně přihlásit k závazku kolektivní obrany. Jako většinou ale u bývalého prezidenta byla jeho rétorika v rozporu s tím, jak jeho administrativa postupovala. Obamou započaté zvyšování počtu amerických vojáků v Evropě pokračovalo a bezpečnostní spolupráce například s Británií a Polskem se prohlubovala. Biden bude jistě usilovat o lepší vztahy s EU jako s celkem, ale to neznamená, že veškeré problémy přišly s Trumpem a také s ním zmizí.

Evropské spoléhání na USA

Evropské země tradičně, co se bezpečnosti týče, spoléhaly na Spojené státy. Šok z agresivních výroků bývalého prezidenta ovšem podemlel důvěru v sílu amerického závazku. Trump sice kormidlo úplně neotočil, byť by možná on osobně rád, ale ta hrozba zůstává. Politici obou stran jsou zatím většinově zastáncem aktivní role USA ve světě. Izolacionistické tendence ale nelze přehlédnout.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Rostoucí část jak republikánských, tak demokratických voličů je přesvědčena, že by se Spojené státy měly soustředit na vlastní problémy a bezpečnost jim zajistí jejich izolovaná geografická pozice. Příznivci každé ze stran mají samozřejmě trochu jiné důvody a dosti jiné představy, jak přesně by to mělo vypadat, ale trumpovské „America First“ přesto rezonuje.

Poslední transatlantický romantik

Demokrat Bernie Sanders o zmenšování výdajů na armádu a omezení americké role ve světě mluvil také. Mnoho mladých nemá k NATO a transatlantické vazbě sentimentální vztah a bude otázkou, jak se k celé věci postaví nová generace politiků. Joe Biden je s velkou pravděpodobností posledním americkým prezidentem, který silně vnímá význam transatlantického spojenectví.

V tomto kontextu Evropa může na jednu stranu jeho úřadování vnímat jako příležitost, jak vztahy přenastavit a posílit do té míry, že bude pro jakéhokoliv budoucího prezidenta či prezidentku výhodné je udržovat. Zároveň to ale také může vést k opatrnému přešlapování. Proč se řídit americkými přáními, když už za necelé čtyři roky může být zase všechno jinak?

Rusko a Čína

Evropa by se měla snažit Washingtonu dokázat, že NATO je pro něj pořád výhodné. Jenže Rusko je při vší úctě daleko větší bezpečností problém pro Evropu než pro USA. Doby, kdy Sovětský svaz měl kapacitu na to, podmanit si celou Evropu a tím vychýlit strategickou rovnováhu ve svůj prospěch, jsou pryč. Globálním rivalem pro Spojené státy je nyní Čína.

NATO by tuto realitu mělo reflektovat. Jestliže chceme, aby Washington v Evropě nadále pomáhal nést náklady na odstrašování Moskvy, byť to pro něj bude čím dál tím méně mezi klíčovými bezpečnostními zájmy, musíme naopak dát najevo, že jsme ochotni pomoci USA s hrozbou Číny, která je pro ně čím dál tím více naléhavá.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg právě proto po společném jednání o Číně řekl, že je zjevné, že Peking nesdílí stejné hodnoty jako západní země. Uvedl příklady jeho chování v Hongkongu, vůči Ujghurům a Tchajwanu. Společný pohled je důležitý, ale bude potřeba jej podepřít konkrétními kroky.

Obchod

Dalším tématem bude samozřejmě obchod. Nejde jen o případné obchodní smlouvy s Británií a EU. Joe Biden dal najevo, že dohody o volném obchodu nebudou minimálně v první polovině jeho mandátu prioritou. Nicméně Washington a Brusel mezi sebou vedou obchodní spory týkající se podpory firem Boeing a Airbus.

Celkově se nedá říci, že by třecí plochy v oblasti mezinárodního obchodu s Trumpem zmizely. Jistě, nejspíš už se nedočkáme otevřeného vyhrožování cly na německá auta, ale to zase neznamená, že si Amerika pod Bidenem nebude chtít chránit domácí průmysl. I proto se třeba Biden zatím nehrne do návratu k Transpacifickému partnerství.

Příležitost, ale ne k návratu

Vztahy mezi Spojenými státy a Evropou se prostě už nemohou vrátit do stavu, v jakém byly před nástupem Donalda Trumpa. Není to samozřejmě zdaleka jen jeho osobou. Mezi americkými voliči posilují tendence k protekcionismu a izolacionismu. Čína se stává globální hrozbou, zatímco Rusko je čím dál tím více „jen“ regionálním problémem.

Instinktivní náklonnost Joea Bidena k NATO a transatlantickému spojenectví je výhoda, kterou je ale potřeba využít k vybudování co nejlepších vzájemných vztahů, které mají šanci obstát v příštích desetiletích. Pokud bude Evropa trvat na návratu do stavu před Trumpem anebo k jednání přistoupí způsobem všechno, nebo nic, pak tuto příležitost promarní.