Adam Vojtěch a Roman Prymula FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Sešla se nám jakási „zdravotnická rada vlády“ a obnovila část hygienické diktatury. Ministr zdravotnictví Vojtěch oznámil povinné nošení roušek ve vnitřních prostorách a v dopravě. Je zvláštní, že se tu objevil nějaký nový orgán, který má takovou váhu, že ovládá celou společnost. To se ovšem stává v situacích, kdy je společnost vedena iracionalitou hysterie a nikoli logikou pravidel. A hysterická společnost je ideálním objektem pro manipulaci.
Po zkušenostech z jarních měsíců již víme, že vážnost epidemie není ani tak výsledkem tvrdých dat a faktických celospolečenských rizik, nýbrž že jde především o otázku politického rozhodnutí. Vystrašení a umrtvení společnosti, k němuž u nás došlo ve větší míře než v jiných zemích, má pro celou českou společnost nedozírné následky. A nejsou jenom ekonomické, třebaže ty jsou opravdu strašné. Jsou tu i vážné následky politické – znehybnění občanského života a omezení možností obrany proti zneužívání moci. Jednoduše řečeno, vystrašili nás, aby nás mohli ochránit, a teď jsme sice zdraví, ale méně svobodní. Není překvapením, že přesně k takovému stylu řízení společnosti došlo za panování tak nestandardního premiéra, jakým je autokratický miliardář Andrej Babiš.
Takže nyní se mají Češi připravit na druhou vlnu epidemie. Přitom se ale zdá, že spíše než o druhou vlnu epidemie půjde zejména o druhou vlnu kolektivní psychotické mánie. Z psychiatrie ten pojem známe pro stavy nepřiměřených reakcí, bludů a halucinací. I společnost je organismus a i ten může být nemocný. Psychická nemoc celé společnosti může být horší než COVID-19.
Reálně se děje to, že po slavném vítězství Andreje Babiše nad novým koronavirem se v České republice jako na potvoru rapidně zvyšuje počet nových případů nákazy, a to podstatně rychlejším tempem než v Německu nebo v Rakousku. Situace u nás je nyní podobná jako v sousedním Polsku. Máme dvojnásobný počet aktivních případů nemoci oproti Rakousku. Osmkrát větší Německo má aktivních případů jen třikrát více než ČR. Takže to je to slavné vítězství nad virem.
I v Německu a Rakousku došlo v posledních dnech k většímu nárůstu nové nákazy, ale ani zdaleka ne v takové míře jako v Česku. Hlavní je ale skutečnost, že procento vážných případů je nyní ve všech jmenovaných zemích pod dvě procenta. Jestli je toto epidemie, která vede společnost k masívním ochranným opatřením, tak potom bychom mohli snadno propadnout kolektivní hysterii při sledování statistiky jakékoli jiné nemoci. Na nesmyslnost mimořádných opatření v dané situaci upozorňuje přitom i část epidemiologů.
Na Twitteru se objevují stovky lajků u plamenných výzev, abychom podobně jako jiné národy „nosili roušky bez řečí“. Je to nehorázné sdělení. V Itálii, v Řecku či v Rakousku jistě nyní narazíte na situace, kdy lidé mají roušky. Jde zejména o chvíle, kdy spolu musí dva lidé, kteří se neznají, něco zblízka projednat. V Itálii jde o samoobsluhy, kostely a dopravu. Italové zažili ovšem něco zásadně odlišného od naší jarní zkušenosti. Běžný provoz společnosti není ani v Rakousku, ani v Německu narušený nijak viditelně. A především zde není narušena základní společenská potřeba, kterou jsou svobodné řeči. Bez řečí se z nás mohou stát snadno roboti nebo oslové.
Jistěže zodpovědný přístup má vést člověka ke zvýšení hygieny a k ohleduplnosti v osobním styku. Ale vedle přiměřené reakce na hrozby musíme dbát také na psychické zdraví společnosti a na její morálku. Zbabělost je zdrojem demoralizace a strach přináší neadekvátní reakce, hysterii a rapidní zhloupnutí. A těchto fatálních důsledků pro psychické zdraví národa se musíme nyní bát více než koronaviru.
