Obhájci ruské agrese na Ukrajinu často tvrdí, že Ukrajina v podstatě válku sama vyprovokovala, protože neplnila podmínky minských dohod. Je to falešná hra podle ruských not, a je proto dobré si připomenout, co to vlastně jsou, respektive byly minské dohody a kdo je porušil. 

Ve snaze předejít válce Ukrajiny a Ruska prosadila Francie a Německo s podporou USA uzavření tzv. minských dohod. Tyto dvě země vyjednaly dohody s Ruskem po porážce Ukrajiny v roce 2014 a 2015. V únoru roku 2022 však ruský prezident Vladimir Putin dohody prohlásil za mrtvé a o den později uznal ukrajinská separatistická území za státy.

Dále čtěte

Andrej Zubov: Pokud zvítězí Ukrajina, dostane v Rusku demokracie šanci

Významný ruský historik a religionista Andrej Zubov, oponent Putinova režimu odmítající agresivní válku Ruska proti Ukrajině, je aktuálně v…

Snaha o mírové řešení

Minské dohody tvoří dvě dohody, z nichž ta první, označovaná jako Minsk I ze září 2014, obsahuje mimo jiné závazek k příměří mezi oběma stranami, na které měla dohlížet Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, závazek Ukrajiny přijmout zákon o decentralizaci se zvláštním statusem pro území ovládaná separatisty, závazek uspořádat místní volby a amnestii pro válečné zločince.

Následné memorandum obsahovalo rovněž závazek ke stažení těžkých zbraní z frontových linií.

Snaha o mírové řešení sporu padla v lednu 2015. Z tohoto důvodu byla uzavřena dohoda označovaná jako Minsk II, která již byla poněkud detailnější. Problém nastal poté, co Rusko, i když samo vyjednalo minské dohody, prohlásilo, že není odpovědné za jejich plnění, protože není smluvní stranou.

Zároveň začal spor o výklad této dohody. Prvním problémem bylo, kdo bude kontrolovat volby, které měly proběhnout. Ještě obtížnějším problémem byla otázka statusu Donbasu a změny ukrajinské ústavy, která měla být provedena po jednáních a souhlasu představitelů Doněcké a Luhanské lidové republiky.

Status ani rozsah problematických území nebyl minskými dohodami nijak blíže vymezen. Představitelé separatistů považovali za jejich součást všechny části Doněcké a Luhanské oblasti, z nichž ale většina zůstávala stále pod kontrolou legitimní kyjevské vlády.

Suverenita podle ruských představ

Rusko také vykládalo minské dohody jako závazek Ukrajiny k federalizaci, což by jí zabránilo ve vstupu do NATO a EU. Ruská představa o federalizaci Ukrajiny byla navíc taková, že by Ukrajina měla pouze symbolickou suverenitu nad svým východním územím; asi jako má třeba Velká Británie nad Kanadou nebo Austrálií.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Ukrajina přijala zákon o decentralizaci tak, jak to vyžadovaly minské dohody, ale jeho podoba nebyla vyjednána s představiteli separatistů, a proto byla Ruskem odmítnuta.

Je také třeba říct, že plnění minských dohod nemělo mezi ukrajinskou veřejností téměř žádnou podporu a jejich implementace dokonce vedla v roce 2015 k násilným protestům v Kyjevě.

Minské dohody nicméně po dobu sedmi let tlumily intenzitu konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. I přesto až do letošní ruské agrese na Ukrajinu bylo zabito 14 tisíc lidí a téměř 1,5 milionu Ukrajinců se ocitlo bez domova.

Jak ale vidíme nyní, minské dohody nedokázaly vyřešit základní otázku konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, a to, zda je Ukrajina suverénní stát (jak je po právu přesvědčen demokratický svět), nebo je její suverenita omezena – podle ruských představ.

Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.