Překvapivě početná část české společnosti, ta, která se stará o politiku třeba jen tak, že si přečte článek v bulváru nebo se v televizi podívá na prostinké zprávy, je náchylná uvěřit i nesmyslu. Tím snáze, když jej vysloví ten, kdo je jaksi samo sebou nadán jasnozřivostí, analytickým mozkem a pravdomluvností. Přesně podle staré indické moudrosti: „Kdo má peníze, ten má přátele. Kdo má peníze, ten je vskutku mudrcem.“

Všeobecná gramotnost, záplava nositelů nejrůznějších diplomů a certifikátů, maturantů a vysokoškolských studentů, to vše by mohlo vést k domněnce, že v ČR žijí vesměs lidé vzdělaní. Dokonce by to mohlo svádět k názoru, že se obyvatelé této krásné země dovedou orientovat i v poměrně složitých záležitostech ekonomických nebo politických. Každodenní praxe tento názor nepodporuje. To velmi dobře vědí nejen „spindoctors“ našich politiků, ale dokonce i sami politikové. Vědí to také ti, kteří třeba (ještě) v politice nepůsobí, ale rádi by to zkusili. Úplně nejlépe to vědí ti, kteří si na nevědomosti a nezájmu lidí o okolnosti vlastního života založili svůj způsob přežití v komplikovaném a drsném světě.

Ti primitivnější mezi nimi už jsou takzvaně mimo oběh. Kolik „kapitánů průmyslu“, „kontroverzních podnikatelů“, „lobbistů“ už zmizelo v propadlišti? Občas strhli do propasti i politicky činné osoby, které se s nimi z hlouposti nebo z chtivosti zapletly.

Máme svobodu slova a tisku, takže aféry skutečné i zinscenované byly propírány v médiích. Občan měl na výběr – uvěřit všemu, nebo si informace ověřit. Naneštěstí pro nás pro všechny je většina lidí jen málo ochotná věnovat čas a námahu prověřování informací. „Bylo to v novinách“, „říkali to v televizi/rádiu“ jsou nejběžnější reakce lidí, kteří nevidí důvod, proč by si měli čtené, viděné a slyšené ověřovat.

To není pozůstatek totality, tehdy tzv. masmédiím nevěřil vůbec nikdo. To je důsledek nadbytku informací, důsledek života v pohodlí a bezpečí a důsledek vytrvalé mediální masáže ze strany těch, kterým takový stav vyhovuje. Není to ani spiknutí, je to docela logický a svým způsobem nevyhnutelný průvodní jev cesty, kterou naše společnost ušla za tři desetiletí.

Jako nejsou všechna média a všechny informace záměrně manipulativní, tak také nejsou všichni občané stejně leniví, neteční, nebo dokonce hloupí. Problém je, že ti, kteří takoví jsou, nepociťují žádný důvod něco na svém postoji ke světu měnit. Z toho samozřejmě těží manipulátoři. Vědí, že „obyčejný člověk“ pochopitelně a zcela samozřejmě spoléhá na autority, jejichž úkolem je správa společnosti a starost o její dobrý stav. Protože platí, že „kdo má peníze, ten je vskutku mudrcem“, znamená více peněz větší moudrost?

Třicet let jsme přesvědčováni, že „jde o ekonomiku, hlupáku“ a že je třeba býti pragmatickým. Obratnou manipulací se z pragmatismu stal čirý oportunismus. Účel posvětil prostředky a ekonomicky nezměřitelné „zbytečnosti“ jako poctivost, sebeúcta nebo čest, byly odsunuty tak daleko, že na ně často nedohlédnou ani hosté v „pražské kavárně“.

„Prachy, prachy, prachy…“ (víte jistě, odkud je citát) jsou tématem číslo jedna v bulváru, ve sportu, v politice i v umění. Jako deus ex machina sestoupil ze svých temných výšin člověk, který má prachy. Hodně prachů, za které si koupil možnost zasahovat do politiky přímo místo zprostředkovaně spoluprací druhých. To on je tím pravým mudrcem.

Jeho údajný výrok „všeci kradnú“ se stal předvolebním tahákem. Neskočili na něj všichni, ale přece jen dost na to, aby mu to umožnilo pevněji se přisát na státní prs. S pomocí koupených odborníků dokonce přímo ovlivňuje i krevní oběh prsu. Byl by blázen, kdyby to neudělal, a bláznem skutečně není.

Jeho strategie i taktika se ukázaly být úspěšnými. Ne každý má tolik finančních prostředků, aby to mohl zkusit také, ale několik takových lidí přece jen u nás je. Nejsou všichni tak extrovertní, aby to také zkusili, ale i takoví se mezi nimi našli. S blížícím se termínem voleb, a hlavně s blížícím se termínem uzavření kandidátek, začínají vylézat ze svých děr. Jako kdyby někdo zvolal „Bohatí populisté všech barev, spojte se!“ Spojují se, jako se začne srážet kal v hnijící vodě, když do ní přidáte to správné činidlo.

Prý chtějí „pomáhat“, snad ne především sobě. Někdo se připojil k již existující značce, někdo si vymyslel značku vlastní nebo koupil název zaniklé strany. Postupně z nich začínají padat slova, která ukazují, kam to všechno směřuje. Na čem se všichni shodují, je osočování „tradičních stran“.

ODS jsou stále vyčítány hříchy lidí, kteří v ODS už nejsou, případně hříchy, které ani žádnými hříchy nebyly. „Každý ví“ o předsedovi TOP 09 spoustu špatností? Nebyl nikdy ani vyšetřován, natož obviněn. Kdyby on a „odeesáci“ skutečně napáchali to, co jim mediálně zpracovaná veřejnost podsouvá, už dávno by je dobrovolní i placení přisluhovači oligarchů z řad policie, žalobců a soudců „dostali do tepláků“. KDU-ČSL a ČSSD sehrály trapnou roli užitečných idiotů a procitly pozdě.

Nemyslím si, že je to předem organizované spiknutí proti demokratům a „pochybovačným“ kritikům dnešní politické situace u nás. Vyloučit se to samozřejmě nedá, ale zřejmě za tím bude spíš psychologická podobnost těchto osob. Ledacos také napovídá jejich ochota ke spolupráci s populistickými hlasateli přímé demokracie nebo s radikálními levičáky z KSČM. Tragédií by bylo – pro nás, jejich odpůrce – kdyby se jim podařilo zmanipulovat strany a hnutí, jež patří do demokratického proudu politiky.

Lidovci, sociální demokraté, topáci, odeesáci, starostové, piráti, vzchopte se! Máme dost síly na zahnání několika strašidel, která hrozí, že nás všechny sežerou.