Bohumil Doležal FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Publicista Bohumil Doležal v rozhovoru pro deník FORUM 24 hodnotí situaci v České republice před blížící se třetí přímou volbou prezidenta republiky. A vzhledem k tomu, jak celá věc působí, má jasno: je třeba hovořit o tom, že volba by se měla vrátit do rukou parlamentu a prezidentská funkce by měla být civilní rolí, nikoli mesiášským posláním.
Blíží se první kolo prezidentské volby a rýsují se tři relevantní kandidáti pro kolo druhé. Jak hodnotíte jejich šance, zejména s ohledem na to, že ve druhém kole budou nejpravděpodobněji Petr Pavel a Andrej Babiš, nebo Danuše Nerudová a Andrej Babiš?
S hodnocením šancí mám trochu problém: za prvé proto, že mi není jasné, oč se opřít. Pokud jde o zmíněnou trojici, průzkum agentury IPSOS dospěl koncem listopadu k závěru, že v prvním kole pan Babiš dosáhne skoro 30 %, kdežto pan Pavel jen 25,3 a paní Nerudová rovných 25 %. Vede tedy poměrně jasně pan Babiš. Sázkové kanceláře k 7. prosinci t. r. dávaly naproti tomu panu Pavlovi a paní Nerudové bez ohledu na kola shodně 33 %, panu Babišovi jen 28 %. Jiný průzkum mluví ve prospěch paní Nerudové. Komu věřit víc? Agenturám pro průzkum veřejného prostředí, nebo servisu pro sázkaře? Musím se přiznat, že v dnešní situaci se mi zdá být důvěryhodnější to druhé.
A za druhé: nakolik je vlastně relevantní, kdo z kandidátů postoupí? Jde o to, koho to vlastně volíme. Tradičně je už od vzniku Československa zavedeno, že volíme Otce národa, resp. Spasitele. Podle ústavy není z výkonu své funkce zodpovědný. Mám obavu, že se v posledních deseti letech u nás zavedl díky Miloši Zemanovi potichu velmi široký výklad tohoto ustanovení, z něhož nepřímo plyne mj. to, že není ve všem všudy vázán svými sliby (např. těmi učiněnými v předvolební kampani). Bylo by dobré, kdyby se kandidáti předem vyjádřili k tomu, jak pojímají svou funkci v tomto ohledu. Pak bude člověk vědět, na čem je, a snad si dokáže vybrat.
Jak hodnotíte momentálně probíhající volební kampaň?
Z toho, co jsem řekl, plyne mj. to, že prezident si díky „zvykovému právu“ může dovolit všechno. V předvolební kampani tedy jde zejména o tzv. slibotechnu. Po zvolení to pak funguje tak, že destrukční síla zvoleného při výkonu funkce je dost mohutná. Může trvale a účinně blokovat vládu a možná trochu i parlament. Přitom to, co dělá, nemusí být žádná divoká samovláda, nýbrž pouhá drzost. A protože v době volební kampaně se pohybujeme v oblasti virtuální politiky, ta kampaň teď připomíná zároveň jarmark a cirkus.
Velký prostor pro vyřádění prezidentských kandidátů poskytla zejména přímá volba prezidenta. Byla zavedena většinou zákonodárců poté, co se v roce 2008 začalo zdát, že do budoucna se už žádný prezident nepřímo zvolit nedá. Změnou způsobu volby bylo dosaženo toho, že byl dvakrát po sobě zvolen Miloš Zeman. Moc by mne zajímalo, kdo tu změnu může považovat za užitečnou.
Objevily se výzvy k odstoupení Pavla Fischera a Marka Hilšera. Jak se na to díváte?
Myslím, že by to problém, který teď máme, nijak neumenšilo. Jsme všeobecně v takové situaci (i vzhledem k výše zmíněným představám o tom, jaký má být prezident, tj. Otec národa, Vůdce a Spasitel, samozřejmě v tom nejlidštějším slova smyslu), že nám nakonec nezbude než vybírat nikoli toho nejlepšího, nýbrž toho nejméně špatného. A taková situace je např. pro prezidentského kandidáta Andreje Babiše poměrně výhodná. Jestli pak vybíráme ze sedmi nebo devíti, je přitom v podstatě fuk.
Lze uvažovat o tom, že bychom vrátili volbu prezidenta do parlamentu a zrušili přímou volbu? Byl byste pro? A bylo by to vůbec realizovatelné?
O tom je třeba uvažovat v každém případě. Rozhodovat ovšem může jen parlament. Prezident může jedině říci, zda se mu ten nápad líbí, nebo ne. Na jednu stranu si tím nezíská popularitu mnoha občanů coby voličů. Na druhou stranu předvede, že není srab. Zda to má udělat zrovna ve volební kampani, je jistě na jeho úvaze.
Jak by mělo přesně vypadat zcivilnění funkce prezidenta?
Měly by se odbourat některé prezidentské pravomoci a vnější paráda od nabubřelostí typu „vrchní velitel armády“ přes velmi široké možnosti na poli jmenování do funkcí, zejména v oblasti soudní moci, až po pravomoci ve věcech amnestie a po dekorativní záležitosti (sídlo na Hradě, Lány, cirkusově vyšňořená Hradní stráž, vlastní prápor). I tady musí rozhodnout legislativa, prezident může nanejvýš říci veřejně svůj názor. Protože se ho to dotýká, nikdo mu v tom nemůže bránit. Není to ovšem „přesně“, chci jen naznačit, jakou cestou je podle mne třeba jít.
V souvislosti s působením Andreje Babiše se objevuje řada komentářů a vyjádření, jež bagatelizují jeho roli a jeho možnost nadále ohrožovat demokratický systém v České republice. Nedávno v tomto smyslu hovořil třeba Marek Benda (ODS) v Lidových novinách. Jak se na to díváte jako člověk, který tolik let právě na nebezpečí, které Babiš představuje, upozorňuje?
Skutečně si myslím, že volba Andreje Babiše prezidentem v této dnešní situaci může mít, jak kdysi s oblibou říkával nebožtík Ludvík Svoboda, nedozírné následky. Prezident vzhledem k naší ústavě a různým ústavním zvyklostem dokázal už v minulosti vládu dosti paralyzovat. A navíc dnešní vláda, přesněji řečeno její nejsilnější strana, ODS, zaujala už před časem k panu Babišovi, v letech 2013–22 nejmocnějšímu českému politikovi, a k politické situaci, jež tak vznikla, postoj, kterému říkám nechumelismus: nic se neděje, demokracie jde dál, není na místě křičet o nebezpečí, že se zhroutí. Je příznačné, že nejvyšší představitelé ODS to s oblibou pouští do světa v rozhovorech pro babišovské Lidové noviny. Dne 9. února 2019 to byl předseda ODS Petr Fiala. A před pár dny, 11. listopadu 2022, pokračoval tamtéž a mimořádně mohutně předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Opakoval po panu Fialovi, že demokracie se nehroutí. Tedy aspoň u nás. Náš ústavní systém je prý poměrně pevný a robustní a poslední čtyři roky Babišovy vlády s ním neudělaly vůbec nic. Naopak, nejvíce je liberální demokracie ohrožena na západ od našich hranic. Ježíši Kriste! To je opravdu slovo do pranice a člověk by se pomalu styděl, koho to vlastně loni na podzim volil. Je tedy všechno ztraceno?
Na čem lze podle vás doložit, že Andrej Babiš ohrožuje demokratický systém?
Píšu o tom od roku 2013. Systém, který vytvořil pan Babiš, zároveň silná politická strana, mediální impérium a mohutný průmyslný komplex, byl postupně nastolen formálně demokratickou cestou. V tom je slabina demokracie; chtít tu slabinu odstranit by bohužel znamenalo demokracii zničit. Dokud to jde, nezbývá tedy než usilovat o to, jak tento systém zase demokratickou cestou oslabit nebo odstranit. Nadcházející prezidentská volba je jednou významnou příležitostí. Záleží jistě na voličích, záleží ovšem i na prezidentských kandidátech. Dají vůbec voličům šanci? Zatím se bohužel moc nepředvedli.
Proč podle vašeho názoru u nás řada politiků i novinářů potřebuje legitimizovat Andreje Babiše?
Pan Babiš zde počínaje rokem 2013 vytvořil mocenský útvar, jehož součástí jsou silná politická strana, mohutné uskupení médií a mocný průmyslový komplex. Stalo se tak vlastně demokratickou cestou, díky podpoře či aspoň velkorysé lhostejnosti velké části české veřejnosti. Nový útvar je mocný a získal na přitažlivosti. Odtud ta potřeba legitimizovat pana Babiše. Nynější prezidentská volba nasadí korunovací pana Babiše za prezidenta tomuto skurilnímu útvaru korunu. Teď je tu příležitost zase demokratickou cestou, všelidovým hlasováním, tenhle systém výrazně oslabit, nebo aspoň zastavit jeho expanzi. Jistě, je to těžké, ale je to snad možné.
Existuje podle vašeho názoru i nějaký pozitivní scénář?
Prezidentská volba je na dosah ruky. Co se tedy dá dělat v tuto chvíli, vlastně pět vteřin před dvanáctou? Naděje umírá poslední, je to velký nárok na fantazii. S velkým vypětím si dovedu představit, že někdo z nynějších prezidentských kandidátů, kteří většinou formálně nejsou vázáni na žádnou partaj, přijde na poslední chvíli s tím, že to, co je třeba do budoucna v první řadě změnit, je přístup k prezidentské funkci. Její dnešní pojetí hrozí zavléct Českou republiku do úplného politického rozvratu. Jde tedy o to, velmi omezit iluze související s tou funkcí a vyloučit různé divoké mlhavé pseudopravomoci, které jí neodpovědní politici ze všech stran, zprava i zleva, s chutí přišívají. Je třeba funkci zcivilnět, tj. zpolitizovat v nejlepším slova smyslu (kdo to jen u nás zavedl kýčovité pohrdání politikou?). A vrátit Českou republikou do toho Západu, kterým dnes naši politici včetně pana Bendy tak okázale opovrhují. Ten, kdo bude chtít něco v tomto smyslu udělat, musí mít zkušenosti z praktické politiky a znalost práva, především ústavního. Na přímé i skryté božské atributy prezidentské funkce musí zapomenout.
A jak by vlastně mohl přispět k uskutečnění takové redefinice prezidentské funkce prezident, posílený svým mandátem? Jeho možnosti jsou sice vzhledem k jeho skutečným kompetencím malé, ale měl by takovou koncepci mít, zformulovat ji a dělat pro její realizaci vše, co je pro něj dosažitelné. Pravděpodobnost, že se to vše povede, je při pohledu na stávající nabídku kandidátů nepatrná. Zhruba jako v té písničce Jiřího Suchého to, že se slepice promění v krásnou pannu. Přesto je to to jediné, oč je snad ještě možné se na poslední chvíli pokusit – samozřejmě s rizikem, že se to nepodaří a pak nadlouho zůstaneme u vajíček na měkko.
