Facebook od pátku žije výsledkem referenda o odchodu Velké Británie z Evropské unie. Jelikož své názory vyjadřuje kdekdo, rozhodl jsem se také přispět svojí troškou do mlýna.

V první řadě bych rád vyjádřil svůj názor na přímou demokracii. Referendum považuji v tradiční zastupitelské demokracii za nesystémový prvek, stejně jako přímou volbu prezidenta. Přímá demokracie může fungovat jen ve Švýcarsku, jehož demokracie je na ní založená již několik století a lidé jsou zvyklí o všem řádně přemýšlet, diskutovat a zodpovědně se rozhodovat.

V ostatních zemích máme zastupitelskou demokracii. Volíme své zastupitele, kteří se veškerými problémy zabývají na plný úvazek a jejich rozhodnutí jsou založena na podstatně hlubších znalostech, než jaké má většina řadových občanů. V našich podmínkách (tj. i v britských) jsou lidé zvyklí moc nepřemýšlet a reagovat emocionálně na základě toho, co zrovna slyšeli či co jim uvízlo v hlavě. Ta lež, kterou Nigel Farage přiznal a která výsledek referenda nemálo ovlivnila, toho budiž důkazem.

K referendu samotnému: Vláda a spol. se snažili předložit objektivní informace, zastánci brexitu mávali povětšině podprahovými, tj. emočně založenými argumenty, zkreslenými informacemi, ba i lžemi. Ve Skotsku to nezabralo, tam není jediný obvod, kde by to brexit vyhrál (celkový výsledek 38 % leave, 62 % remain). V Severním Irsku (celkový výsledek 44 % leave, 56 % remain) brexit zvítězil jen v několika málo obvodech. Ovšem nejvíce obyvatel má Anglie, kde to brexit nevyhrál v některých městech (např. v Londýně, Manchesteru, Bristolu, …), ale jinak to dopadlo špatně (celkový výsledek 53,4 % leave, 46,6 % remain).

Částečně to je důsledkem stárnutí populace (mladí lidé do 44 let byli povětšině proti brexitu) a také tím, že z nejmladší generace voličů (ve věku 18–24 let) přišlo k referendu jen 36 % (celková účast v referendu byla 72 % oprávněných voličů). Jestli to ukazuje na politickou nevyspělost mladé generace, nevím. Ve venkovských oblastech, které jsou v Anglii velmi lidnaté, pak sehráli roli zemědělci a značná převaha starších generací. Pro mnohé lidi (např. právě pro zemědělce) celé referendum nebylo nic jiného než protestní hlas proti vládě, jinak nad širšími důsledky moc nepřemýšleli.

Objevily se hlasy, že neuznání výsledku referenda či jeho opakování by bylo porušením demokratických principů, ale já si to nemyslím. V zásadě zmanipulované referendum je stejně neplatné jako zmanipulované volby. Ta lež, kterou Nigel Farage přiznal, je dobrým indikátorem, že zastánci brexitu nehráli fair play. Pokud se Britové rozhodnou pro druhé referendum, je to jejich volba, nikdo je do toho nenutí.

[ctete]66012[/ctete]

Ve hře je řada dalších možností.

1. Referendum v Británii není závazné, je jen poradní. Parlament ho může přehlasovat, aniž by to porušilo jakékoliv demokratické principy, zvláště při tak těsném výsledku v tak závažné záležitosti.

2. Je možné, že Skotsko a Severní Irsko mohou výsledek referenda vetovat. Britské ústavní právo je velice složité (Británie nemá psanou ústavu) a jelikož podobná situace ještě nikdy nenastala, ústavní právníci tuto možnost teprve zkoumají.

3. Existuje úvaha, že premiér David Cameron svým odstoupením přehodil horký brambor na svého nástupce, kterým chce být Boris Johnson. Ovšem Johnson si uvědomuje, že de facto prohrál. Proč?

a) Stane-li se premiérem a aktivuje článek 50 Lisabonské smlouvy ke spuštění procesu odchodu z EU, rozbije Spojené království, jak ho známe (Skotsko určitě a Severní Irsko možná ze svazku odejde), čímž jeho politická kariéra skončí. Zapíše se do dějin jako premiér, který rozbil Spojené království.

b) Pokud se stane premiérem a článek 50 nakonec neaktivuje, bude to také jeho konec, neboť tím popře vše, za co se ve své kampani zasazoval.

c) Pokud vycouvá a o následnictví se nepopere, opět to bude znamenat konec jeho politické kariéry. V tom případě je možné, že se lídrem konzervativců (a tím pádem i premiérem) opět stane David Cameron, nebo to místo něj vezme současná ministryně vnitra Theresa Mayová, která patří do stejné platformy v konzervativní straně jako Cameron a je velmi schopnou političkou.

Nic zatím není jisté, možností existuje víc než dost. Výše uvedené jsou jen ty hlavní.

Josef Bílek
Autor je předsedou Konzervativní strany a předsedou spolku East European Information Centre (EEIC).