Poslankyně a někdejší ministryně školství Kateřina Valachová minulý týden oznámila svůj záměr kandidovat na předsedkyni České strany sociálně demokratické. Postarala se tak o nemalé překvapení. Její šance na zvolení nejsou největší, přesto je však užitečné podívat se na to, jakým směrem by se podle ní měla ČSSD ubírat, a srovnat to s dalšími návrhy, které se v této souvislosti objevují.

Kateřina Valachová na své facebookové stránce uvedla: „Za posledních dvacet let se ČSSD dostala z více než 30 procent hlasů ve volbách na čtyři procenta v průzkumech. Je čas tenhle tobogan stopnout. Místo zákulisních manévrů musíme začít mluvit s lidmi a získat znovu jejich důvěru. Je poslední šance ukončit sérii špatných kompromisů a kreslení nepřekročitelných čar. Jsem připravena uskutečnit změnu.“

Na jiném místě pak později dodala: „Naším hlavním úkolem je už nedělat další a další špatné kompromisy a věci, které nám naši voliči nemohou odpustit. Posledních osm let jsme byli ve vládě, měli jsme vládní odpovědnost, ale postupně jsme přišli o důvěru. Částečně svými vlastními činy, částečně tím, s kým jsme se spojili a čemu jsme čelili. Nyní se pokorně musíme obrátit na občany a vlastní členy a dokázat, že jsme připraveni na změnu.“

Bývalá ministryně školství má pravdu v tom, že sociální demokraté postupně ztratili důvěru veřejnosti. Stejně tak je možné s ní souhlasit v tom, že k tomu velkou měrou přispěly špatné kompromisy i to, s kým se spojili. To ovšem není celý příběh úpadku ČSSD a jejích preferencí. Stačí se podívat, kdy ten pád začal.

Ve sněmovních volbách v roce 2006 měla sociálně demokratická strana 32,32 procenta hlasů. O čtyři roky později získala už jen 22,08 procenta. V roce 2013 pak obdržela 20,45 procenta a v posledních volbách pouze 7,27 procenta. Kompromis v podobě vládnutí s Andrejem Babišem v této sestupné trajektorii sehrál značnou roli, ale její příčiny jsou zjevně hlubší a sahají mnohem dále do minulosti a týkají se i samotného uspořádání a celkového fungování sociální demokracie.

Vnitrostranické primárky na veškeré volené funkce

Pokud se z toho chtějí sociální demokraté vyhrabat, rozhodně jim na to nebude stačit pár měsíců a určitě si nevystačí s tím, jak píše Valachová, že se pokorně obrátí na občany, dokážou, že jsou připraveni na změnu, a nebudou dělat další špatné kompromisy. Dostat se tam, kde se nachází dnes, jim zabralo více než deset let. Pokud jim tak dlouho trvalo, a ve skutečnosti možná i o něco déle, než ztratili důvěru voličů, získat ji zpátky jim zabere minimálně stejně tak dlouhou dobu.

Dále čtěte

Chceme dělat umírněnou lážoplážo politiku, popisuje příčinu úpadku ČSSD Maláčová. Petříček to vidí jinak

Sociální demokracie má před sjezdem, na kterém si má zvolit svého nového předsedu a místopředsedy. Při této přiležitosti uspořádali Mladí…

Zajímavý příspěvek k tomu, co by sociální demokracie měla dělat, aby zlepšila své vyhlídky a našla si cestu zpátky k voličům, přinesla iniciativa Lepší ČSSD je možná, která vznikla krátce po volbách v roce 2017 a která sdružuje řadové členy a sympatizanty strany.

Ta přišla se sedmi kroky k lepší ČSSD. Patří mezi ně například vnitrostranické primárky na veškeré volené funkce ve straně, zavedení vnitrostranické ankety a vnitrostranické petice za účelem posílení vnitrostranické demokracie, úprava odstupňovaného členství a registrovaných sympatizantů, investice do profesionalizace odborného zázemí ČSSD a skoncování s „předraženými ‚odborníky‘ zvenčí“, posílení personálního oddělení Lidového domu, modernizace odborného zázemí a zavedení vnitrostranického vzdělávání.

Tyhle body mohou znít jaksi nudně a nezáživně. Nejde o žádné úderné fráze, které by slibovaly zaručené výsledky a zvýšení preferencí sociální demokracie v nadcházejících sněmovních volbách, z dlouhodobého hlediska jsou však klíčové. Ovoce přinesou až v průběhu několika let. Pokud však nemají dále sílit uskupení, jako je SPD Tomia Okamury, je důležité, aby v Česku v nějaké podobě sociální demokracie přežila a měla určitou důvěru občanů. Zmíněné velmi konkrétní a uchopitelné kroky mohou být začátkem cesty, po které by se ČSSD mohla ubírat a která by ji nakonec mohla zachránit.

Nevěrohodná slova o lidskosti proti sobectví

Kateřina Valachová ve svém březnovém newsletteru pro střední Čechy a pro jižní Moravu vyzvala k tomu, aby sociální demokraté řekli lidem, že chápou a rozumí problémům občanů této země, že pořád platí lidskost proti sobectví, že s nimi soucítí a že jejich osudy jsou i osudy sociálních demokratů, že mají vůli i dostatek odbornosti, aby zvládli problémy České republiky, a že neslibují vzdušné zámky, ale tvrdou práci a lepší budoucnost pro všechny.

To všechno je sice pěkné, v posledku se tím však neříká vůbec nic. Představitelé sociální demokracie tohle všechno mohou říkat stále dokola klidně stokrát za sebou a mohou se klidně – až to bude možné – rozjet do všech koutů republiky a zopakovat to každému občanovi zvlášť, ale stejně to k ničemu nebude, protože lidé už zkrátka sociálním demokratům nevěří.

Proto, pokud chce sociální demokracie přežít, musí začít trochu z jiného konce – tedy od sebe, a nejprve si udělat pořádek sama v sobě, ve svém vlastním fungování, ve svých strukturách, procesech a pravidlech; a teprve potom může začít pomalu pracovat na tom, aby občané sociálním demokratům jejich slova o lidskosti proti sobectví věřili. Každopádně je to ještě hodně dlouhá cesta a těžko říct, jestli je ČSSD vůbec schopná po ní jít a někam dojít.