Bývalý papež na veřejnosti vystupuje jen velmi zřídka a nevyjadřuje se k aktuálním záležitostem. V podstatě to odpovídá normám pro bývalé biskupy, po kterých se chce, aby nezasahovali do dění svého bývalého biskupství. Papež je biskupem římským a hlavou církve, tak se předpokládá, že se na něj vztahuje totéž a Benedikt XVI. se tak ke skutečně důležitému dění vyjádřil až nyní. V článku pro německý časopis Klerusblatt, což je měsíčnk pro duchovní vydávaný v jeho rodném Bavorsku, popisuje ze svého pohledu příčiny současné krize ohledně sexuálního zneužívání v církvi. Text vyšel s vědomím papeže Františka.

Ocitujeme z první části:

„Ačkoliv teď už jako emeritus nemám přímou odpovědnost, musel jsem se sám sebe ptát, jak bych mohl přispět k novému průlomu ohlédnutím zpět…

Tato záležitost začíná státem nařízeným a prováděným uváděním dětí a mládeže do podstaty sexuality. V Německu nechala ministryně zdravotnictví, paní Strobelová, natočit film, ve kterém bylo pro účely vzdělávání nyní demonstrováno vše, co nebylo dříve veřejně předváděno, a to včetně pohlavního styku. To, co bylo původně určeno pouze pro vzdělávání mladých lidí, bylo potom obecně přijato jako samozřejmost…

Jednou ze svobod, které chtěla revoluce z roku 1968 dosáhnout, byla tato úplná sexuální svoboda, která již nestanovovala normy. Násilí, které charakterizovalo tyto roky, úzce souvisí s tímto duševním kolapsem. Ve skutečnosti už nebyl v letadlech povolován žádný sexuální film, protože v malé komunitě cestujících by mohlo docházelo k násilným činům. Protože výstřelky v oblečení také vyvolávaly agrese, pokoušelo se vedení škol zavést školní uniformy, které by umožnily atmosféru vyučování…

Fyziognomie revoluce ’68 zahrnovala pedofilii, která byla povolena a diagnostikována jako přiměřená. Přinejmenším pro mladé lidi v církvi, ale nejen pro ně, to bylo v mnoha ohledech velmi obtížné období. Vždy jsem přemýšlel, jak by mladí lidé v této situaci mohli dojít ke kněžství a přijmout jej se všemi jeho důsledky. Rozsáhlý kolaps mladých kněží v těchto letech a nadměrný počet laicizací byly důsledkem všech těchto událostí.“

Dále Benedikt rozebírá vývoj v morální teologii a reakci vedení církve na názory a jevy, které se týkaly morálky.

„V různých seminářích vznikly homosexuální kliky, které jednaly víceméně otevřeně a významně změnily klima v seminářích,“ píše Benedikt. Podle něj to byla součást širšího tlaku na odmítnutí tradice a módy nové „katolicity“, což znamenalo, že zatímco otevřený gay životní styl byl v seminářích přijímán, tak „studenti chycení při čtení mých knih byli považováni za nevhodné pro kněžství. Byly ukrývány jako závadná literatura a čteny jen pod lavicí“.

V katolickém intelektuálním životě podle něj impulsy 60. let vedly k přehodnocení morální teologie. Po nějaké době selhal pokus nahradit tradiční pojetí přirozeného práva morálkou založenou výhradně na Písmu a byla odmítnuta myšlenka absolutního dobra nebo zla.

To, co vyvolalo zájem a námitky, je právě zde citovaný rozbor příčin současné církevní krize jako následku událostí roku 1968, což byl rok, který na Západě vnímají jinak než my. Byla to doba studentských nepokojů ve Francii, Německu a Spojených státech a v dalších zemích. Joseph Ratzinger prožíval tehdejší bouře osobně jako šok.

S čím v tomto textu někteří lidé nesouhlasí? Například profesor fundamentální teologie Magnus Striet z katolické teologické fakulty ve Freiburgu soudí, že vážně obviňovat tehdejší hnutí z dnešních afér kolem sexuálního zneužívání, je zavádějící. „Je pravda, že v té době byly pedofilní praktiky v části reformního hnutí liberalizovány, ale v tomto případě se to lidé naučili sami.“

Zveřejněný komentář podle něj hovoří jednou o homosexualitě, jindy o pedofilii. „Relevantní vědecké studie popírají přímé spojení mezi homosexuální orientací a zneužíváním, ale poukazují na to, že pohlavně nezralí homosexuálně orientovaní muži představují potenciální nebezpečí.“

Pokud bývalý papež otevřeně – což je novinka – říká, že v 60. letech minulého století vznikaly v seminářích homosexuální kliky, tak se již tehdy mělo uvažovat o fenoménu homosexuality. To mohlo zneužívání zabránit. Magnus Striet mluví o vnitřní homofobii v církvi, která problém zhoršuje, protože problém není homosexuální orientace jako taková. Problém je sexualita, která není integrovaná a prostředí, které je přitažlivé pro svůj dvojí standard pro zodpovědné osoby. Pedofilii nelze za žádnou cenu realizovat, protože může traumatizovat lidi na celý život. Totéž platí pro zneužívání nezletilých. Neplatí to ale pro vzájemně se milující homosexuální osoby.

Další otázka zřejmě napadne hodně lidí. Jak tedy mohlo ke zneužívání docházet před rokem 1968? A jak k němu mohlo docházet v zemích, kde se nějaká demokracie objevila až v 80. letech? Bylo na místě, aby byli biskupové byli důsledně poučeni, že mají spolupracovat se státními orgány. Stalo se to? Proč se situce vyhrotila až v roce 2018? Kdo vlastně jmenoval biskupy, kteří dnes čelí obviněním z krytí těch zločinů? Joseph Ratzinger byl dlouhou dobu prefektem Kongregace pro otázky víry, neměly by být aspoň dokumenty tohoto úřadu z doby po roce 2000 podrobeny nezávislému vyšetřování?

Otázek se tu vynořuje víc a toho, co napsal Benedikt XVI., se týkají někdy nepřímo. Například jezuita Klaus Mertes upozorňoval na problémy už v roce 2010 a narazil na odpor. Problém vidí v ještě větší šíři: „Pojem sexuální zneužívání je nepřesný. Musíme mluvit o sexualizovaném násilí. V jádru nejde o sexualitu, ale o moc. Pachatelé mají jistě problém se sexualitou, ale jejich problémem je hlavně moc – a možnosti, které z ní plynou. Velmi často to souvisí s narcistní strukturou jejich osobnosti. Jde tedy o víc než o sexualitu. Proto jsem začal mluvit také o duchovním zneužívání.“

Zdá se, že spor se nyní povede o to, jestli k napravení situace bude stačit „vyházet“ viníky a všechno bude zase v pořádku, nebo jestli se nic nezmění, doku nedojde ke změně ohledně způsobu vykonávání moci v církvi a ochotě problémy si přiznat a mluvit o nich otevřeně.