V českých médiích se rozběhla celonárodní diskuse o týrání učitelů. V pondělní Babišově MF Dnes je mu dokonce věnován úvodník i dalších články. Připadá mi to v dnešní politické situaci přece jen trochu od věci, aniž bych chtěl toto téma bagatelizovat.

Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby se čeští normalizovaní novináři se stejnou intenzitou věnovali rozpoutání celonárodní diskuse o babišismu, hrozilo by jim, že případně přijdou o koryta (u vyčůranější části médií proto, že tam vládne nepsaný kodex, že to není až tak důležité a že se nic strašného neděje, tak ať neklamou veřejnost).

Mám proto k tématu týrání učitelů jakousi možná nespravedlivou nechuť a nemohu si odpustit jen jednu jedinou poznámku. Speciální pedagog a psycholog David Čáp dostal v rozhovoru pro Právo mimo jiné otázku: „Pomohlo by (v případě pubertálních agresorů, kteří napadají učitele, u nichž vycítí zranitelnost – pozn. bd) pár facek?“ A odpověď zní: „To rozhodně ne, to by bylo jen potvrzení, že kdo je silnější, může mlátit slabšího.“

Je to však možné vzít i za jiný konec: Nebyla by to náhodou taky demonstrace toho, že ti, kteří nechutně a zbaběle využívají zranitelnosti někoho jiného, nejsou vždycky a za všech okolností silnější?“

Nechci horovat pro to, aby se v našich školách prosadilo fackování, jen upozornit, že prosté sluníčkářství (jiné označení mě ani v této souvislosti nenapadá) může být taky zjednodušením problému a projevem jisté intelektuální lenosti.