Vážnost inflace donutila centrální banky po celém světě jednat. Následkem toho jsou rostoucí úrokové sazby. Zatímco v létě si všichni mysleli, že všeobecné zvýšení cenové hladiny je pouze přechodným jevem, nyní si uvědomují nesprávnost této úvahy. Kromě nákladové složky inflace jsou totiž v mnohých zemích patrné cenové tlaky poptávkového charakteru, pramenící z přehřátých trhů práce a expanzí měnových a fiskálních politik v době covidu.
Kvůli druhému jmenovanému faktoru se do ekonomiky dostalo příliš mnoho peněz nekrytých produkcí, což nám indikuje známou větu z monetaristické teorie: Inflace je vždy peněžním jevem. Ke zvýšení základní úrokové sazby se před nedávnem odhodlaly centrální banky v USA, Británii, Austrálii, tedy zemích anglosaského světa, a Švédsko.
Začněme největší centrální bankou na světě, tedy americkým Fedem. Ten dramaticky přehodnotil trvalost proinflačních tlaků, které jsou ve Spojených státech nejvyšší za 40 let, a zvýšil základní úrokovou sazbu v souladu s očekáváním trhů o 0,5 procentního bodu do rozmezí 0,75–1 %. Tento krok byl odhlasován členy měnového výboru jednomyslně.
Americká centrální banka též přikročila k procesu tzv. kvantitativního utahování (více jsme psali zde), jelikož začne zužovat svou rozvahu a sníží počet držených dluhopisů o 95 miliard dolarů za měsíc. Normalizace měnové politiky o 0,75 procentního bodu na příštích zasedáních se nyní podle guvernéra Fedu Jeroma Powella nijak nezvažuje. Trh zaceňuje zvedání měnověpolitických úroků do rozmezí mezi 2,75 –3 % na konci roku.
Fed se nyní ocitá ve velmi svízelné situaci, protože inflace v zámoří stoupla v březnu meziročně o 8,5 procentního bodu, což se značně odchyluje od inflačního cíle centrální banky. Americká ekonomika ale za první čtvrtletí roku vykázala propad o 1,4 %. Trh práce však nadále zůstává robustní s nízkou mírou nezaměstnanosti a rozsáhlou tvorbou nových pracovních míst. Americká centrální banka se od České národní banky liší v tom, že se soustředí jak na inflaci, tak na nezaměstnanost. Volných pracovních míst je ale k dubnu 428 000 a nezaměstnanost zůstala nezměněna na 3,6 %. Fed také poukázal na silnou spotřebu domácností a investice firem.
Je zde samozřejmě riziko ve smyslu přílišného utažení měnověpolitických opasků a s tím související recese, ale 70. léta dala Americe poměrně tvrdou lekci, že tzv. vysedět inflaci může být velmi nebezpečné a končí to pak 20% růstem spotřebitelských cen. Ke zvyšování sazeb se tak mělo přikročit mnohem rychleji a něco o tom napovídá i nedávné vydání jednoho z nejznámějších celosvětových ekonomických žurnálů The Economist, který měl na své obálce nadpis Fed that failed. Na rozdíl od ECB si svou chybu Američané uvědomili vcelku včas, což dokazuje tisková konference guvernéra Powella, který řekl, že udělají vše pro to, aby do země vrátili cenovou stabilitu.
Bank of England (BoE)
Britská centrální banka se na rozdíl od amerického Fedu k normalizaci své měnové politiky odhodlala již dříve a v cyklu zvyšování úrokových sazeb nyní pouze pokračuje. Standardním zvýšením o 0,25 procentního bodu se tak základní měnověpolitická míra posunula na 1 %, ačkoliv tři členové bankovní rady z celkových devíti hlasovali pro růst o 0,5 procentního bodu. V březnu se britská inflace meziročně zvýšila o 7 procentních bodů, což je výrazně nad dvouprocentním cílem centrální banky, který stanovuje tamní vláda, a o 1 procentní bod více než v únorové zprávě o měnové politice.
Ve druhém čtvrtletí by měl dle banky tamní index spotřebitelských cen růst o 9 % a ve čtvrtém čtvrtletí by měl narazit až na 10% hranici, což má být nejvyšší hodnota od roku 1982, tedy od doby vlády legendární nekompromisní předsedkyně konzervativců Margaret Thatcherové. Banka též modelovala scénář vývoje inflace na základě očekávání úrokových sazeb ze strany trhu, přičemž by se na horizontu měnové politiky měla vracet ke kýženému cíli.
Za její nynější růst mohou nabídkové šoky pramenící z útoku Ruska na Ukrajinu, ale také poptávkový impuls pramenící z napjatého trhu práce. Bank of England zároveň očekává chabý ekonomický růst 0,8 %. Guvernér Bailey opakovaně v souvislosti s měnověpolitickou normalizací nehovoří pouze o ovlivnění celkové inflace, nýbrž také o inflačních očekáváních, v čemž si je podobný s Jiřím Rusnokem z ČNB.
Reserve bank of Australia (RBA)
Australská centrální banka zvedla úrokové sazby poprvé za více než dekádu o 0,25 procentního bodu na 0,35 %. Tento scénář byl očekávaný, vezmeme-li v potaz tamní 5,1% inflaci v březnu, což je nejvyšší úroveň od roku 2001. Australský cenový nárůst je tažen především cenami paliv, bydlení a v neposlední řadě také nedostatkem potravin, který vznikl při nedávných povodních. Guvernér Philip Lowe tvrdí, že přijdou další zvýšení měnověpolitických úrokových sazeb, avšak není předem určeno tempo, resp. alespoň naznačeno, jako je tomu u jiných centrálních bank.
Trhy očekávají, že základní úroková sazba vzroste na červnovém zasedání na 0,75 % a na konci roku se vyšplhá až na 2,5 %. V roce 2023 by se měla dostat až na 3,5 %. Tyto předpoklady však nelze brát doslova, jelikož každé další zasedání bankovní rady může přinést odlišné podklady, které budou indikovat a doporučovat jiné utažení měnové politiky.
Naznačuje to také australský ekonom David Plank, který tvrdí, že v Austrálii je nejmenší spotřebitelská důvěra na začátku cyklu utahování měnové politiky od začátku režimu cílování inflace v 90. letech. Proto by tedy zvyšování sazeb nemuselo být tak dramatické, jak očekává trh. RBA se liší od jiných centrálních bank také tím, že bude držet vládní dluhopisy v rámci programu kvantitativního uvolňování do vypršení jejich platnosti (249,03 miliardy amerických dolarů).
Sveriges Riksbank
Centrální bankéři ve Švédsku počítali s přechodností inflace i přesto, že pracovali s vyšším inflačním výhledem. Dynamika vývoje cen však Sveriges Riksbank zřejmě překvapila, a není se čemu divit. Do konce ledna se držela pod 4 %, v únoru stoupla na 4,3 % a v březnu na 6 %, kvůli čemuž navýšila švédská měnová autorita předpoklad pro inflaci na 6 % pro letošní rok a na 5 % pro rok příští.
Z těchto důvodů proto přikročila k navýšení základní úrokové sazby o 0,25 procentního bodu z dosavadní nulové úrovně a oznámila plán pro snižování své bilance ve druhé polovině roku. Švédská centrální banka se tak příliš neliší od té australské v tom smyslu, že obě nepředpokládaly nárůst sazeb již v letošním roce. V této skandinávské zemi to však byla nutnost, jelikož jsou zde stále patrné známky přehřátí trhu práce a neukotvenosti inflačních očekávání.
Proč se centrální banky k normalizaci měnové politiky odhodlaly až nyní?
Spousta měnových autorit v mnoha zemích očekávala přechodnou podobu inflace, v čemž se velmi zmýlily, jak můžeme dnes vidět. Znovu bychom tedy měli pochválit Českou národní banku, která poptávkové tlaky viděla včas a téměř ihned přispěchala s postupným ukončením akomodativní měnové politiky, stejně jako to udělaly centrální banky v našem regionu mající samostatnou měnu, tedy Polsko a Maďarsko.
* * *
Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice.
