Už začíná to, co se dalo čekat. Zdražuje se. Za komunistů se tomu stydlivě říkalo úprava cen. Většinou to znamenalo zdražení něčeho potřebného a úlitbu v podobě snížení cen tam, kde se lidé s nákupy nepřetrhli. Tentokrát ale není příčinou neschopnost plánovaného hospodářství, ale sekera, kterou do ekonomiky zaťala koronavirová krize, zastavení výroby a nejistota.
Co čeká naše peněženky, vypočítává například Seznam Zprávy: „Markantní je zdražení ovoce a zeleniny. V dubnu většinou obchodníci nakupují mrkev za sedm korun na kilogram a ve svých prodejnách ji pak nabízejí za dvojnásobek. Jenže teď stojí o 30 až 40 procent víc.“ Mrkev se totiž vozí z Itálie a tam řádí virus a v zemědělství chybějí lidé.
Kromě viru je dalším faktorem letošní sucho. „Podobná je teď situace u ovoce. Jenom rozdíl v kurzu koruny už dělá deset procent z ceny dovážených druhů. A Česko importuje hned dvě třetiny ovoce z mírného pásma. Největšími dodavateli jsou opět Španělsko a Itálie. Úrodu zatím nelze předvídat, roli ale i tady bude hrát sucho a navíc ještě jarní mrazy, které postihly Evropu.“
Podle odhadů aspoň nepodraží maso a alkohol. Tahle kombinace by mohla stres občanstva trochu mírnit. Ve světě ovšem zdražuje pšenice a pro pekaře jsou nákladem navíc dezinfekce a zdravotní pomůcky.
Obecně vzato půjdou ceny nahoru u všeho, co nevyrábíme u nás doma. Pokud chce někdo volat po naší soběstačnosti, může se uklidnit, protože my skutečně nikdy všechno za přijatelnou cenu a v požadované kvalitě nevyrobíme. Zdraží zřejmě i elektronika, mobily, některé notebooky. Náklady zvyšují poplatky za dopravu zboží. To se bude týkat i dopravy lidí, až nějaká zaznamenáníhodná nastane. Dopravci budou hojit své ztráty vyššími cenami. Čeká se zdražení aut, ale bude se do nich aspoň tankovat levnější palivo. Nejspíš klesne tržní nájemné a zdraží hypotéky. Někde probíhá takový zajímavý zápas. Když lidé na vyšší ceny elektřiny a vody zareagují šetřením, cena se jim zvedne. A tak pořád kolem dokola.
Přes všechny zákruty a pohyby nahoru a dolů je celková zápletka – s jistým zjednodušením – jasná. Lidé nemohli moc pracovat, tak toho mnoho nevyrobili a mohli se dost málo pohybovat, takže se zboží nevozilo a lidé neutráceli. Pokud se jim dostane nějaké finanční pomoci, půjde – podle zákona o zachování hmoty – o peníze, které se budou muset někde vzít. Protože takové sumy státy nejspíš většinou nemají, tak se zadluží. Peníze si půjčí na nějaký úrok, takže to budou další prachy, které budou chybět. Černá díra se prostě bez nějakého kouzelnického triku zalepit nedá. Možná vzroste počet veřejně pronášených modliteb ze strany politiků. (V případě Aleny Schillerové „motliteb“.)
V době ekonomického růstu se utrácelo a stejně nebyl rozvoj, zvláště pokud jde o infrastrukturu valný. Hospodařilo se se schodkem a rezervy nejen nejsou, ale v minusu jsme byli ještě před začátkem krize. Takže se bude brát, kde to půjde, a nejlépe se bere z budoucnosti, kdy mělo být líp, o čemž snad už ani pan premiér a hnutí jím založené a vlastněné nějakou dobu pomlčí. Na pana premiéra navíc dolehnou osobní finanční a politické problémy. Evropští kontroloři u nás zjistili, že tu kvete oligarchická síť, která si dokázala docela dobře přihrát nějaké evropské peníze. Významným členem této sítě je Babišův Agrofert, co mu prý teď nepatří a neovlivňuje ho. Hlídá to přece jeho manželka a ta mu doma nic neřekne.
Jánošík a spasitel narazil na realitu. Vládne už dost dlouho na to, aby řeči o tradičních politicích a korupci bývalých vlád poněkud vyčpěly. Teď budou rozhodovat peněženky. Ony by teď byly prázdnější za každé vlády, to musíme uznat. Jenže tato vláda se opírala o rozhazování a dárečky a na to teď nebude. Zlý virus má ještě jednu vedlejší vlastnost. Zostřuje vidění reality. Kdo by to byl řekl. Asi působí, že je původem z Číny. Tam jsou sice všelijací, ale jak známo, pozorovat umějí. Člověk by nebohého Andreje Babiše a jeho oddané skoro politoval, do čeho se dostali. Jsme zvědaví, jak se z toho tím svým „makáním“ teď dostanou, odborníci, manažeři a duše čisté a nezištné.
