ROZHOVOR / Ještě měla jet lag, ale jinak vypadala Jana Boušková, harfistka České filharmonie, nadmíru spokojeně. Kufry dorazily v pořádku, ale hlavně, tři koncerty jejího orchestru se ve slavné newyorské Carnegie Hall setkaly s obrovským nadšením. Ten poslední z nich sledoval i prezident republiky Petr Pavel.

Jak dlouho pobýval první český orchestr ve Spojených státech?

Odlétali jsme prvního prosince, tři koncerty jsme odehráli v Carnegie Hall, já si tamtéž přidala jedno vystoupení s Pražským filharmonickým sborem, načež jsme se s orchestrem přesunuli do kanadského Toronta ještě ke dvěma koncertům.

Co pro Českou filharmonii znamená zahrát si třikrát po sobě v Carnegie Hall?

Je to velká prestiž. Sérii tří rezidenčních vystoupení nabídla newyorská Carnegie Hall v této sezoně pouze třem orchestrům, mezi které zařadila Českou filharmonii. Z evropských orchestrů takovou příležitost dostávají pouze berlínští a vídeňští filharmonici. Jsem velmi pyšná na to, že naše vystoupení byla natolik úspěšná, že se okamžitě začalo jednat o opakování rezidence za čtyři roky. To opravdu nebývá zvykem.

Dále čtěte

Šibíkovo svědectví ze země strachu je hitem. Výstava fotografií z KLDR se pro velký zájem prodlužuje

Od konce září probíhá v pražském Karolinu unikátní výstava fotografií Jana Šibíka ze Severní Koreje. Jelikož se těší mimořádnému zájmu…

Kolik let už jste členkou ČF?

V lednu to bude dvacet let. Za tu dobu jsem měla to štěstí zahrát si v téhle koncertní síni pětkrát nebo šestkrát.

Čím je ten sál výjimečný?

Vstupujete do něj už s vědomím jeho pověsti, na druhou stranu, když jej porovnám s našim Rudolfinem, to v ničem nezaostává, navíc má varhany, které v Carnegie Hall tak trochu překvapivě chybějí.

Kdo tam chodí na koncerty?

Je to mix tradičních milovníků hudby, kteří vědí, na co jdou, s turisty, co procházejí okolo a chtějí nasát atmosféru slavného koncertního místa. Obecně bych řekla, že v Torontu, kde jsou podobně špičkové koncerty větší vzácností, bylo natěšenější publikum, které více respektovalo hudbu. V NYC jsme měli velký ohlas během hraní, ale po skončení mnozí okamžitě, bez většího potlesku, odešli. Ale na to nás upozorňovali. Je to tam zvykem.

Podle kritika listu New York Times byl orchestr při provedení Smetanovy Mé vlasti nekonečně pestrý. A diváci prý uspořádali standing ovation už v polovině.

Ano, a taky tleskali mezi větami, což se normálně nedělá. Je to trochu známka neznalosti, na druhou stanu to potěší.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Dvořákův cellový koncert si s vámi zahrál Yo-Yo Ma, vskutku prvoligový virtuos. Jaký byl?

Já jeho spolupráci chápu jako fantastické posílení značky orchestru. Byl spontánní, přirozený, přátelský, říkal, že Dvořáka tak často nehraje, a bylo vidět, že má k jeho skladbě veliký respekt.

Jaký největší zážitek z amerického pobytu jste měla vy osobně?

Zážitek byl už to, že jsem do Carnegie Hall začala chodit jako domů, včetně zkoušek jsem tam během dne vešla snad pětkrát.