Ilustrační foto FOTO: ČTK / Petr Švancara
FOTO: ČTK / Petr Švancara
KOMENTÁŘ / Posledním útočištěm odpůrců eura, k jehož přijetí se Česká republika zavázala při vstupu do unie přede dvěma dekádami, zůstalo tvrzení, že společná evropská měna je údajně „nepopulární“.
Čerstvý průzkum provedený Seznamem ovšem ukazuje něco jiného. Také většina voličů vládní koalice si přeje přijetí eura namísto lpění na koruně.
91 % voličů STAN a Pirátů je pro euro, ale také 82 % příznivců SPOLU by souhlasilo se zavedením evropské měny. Názor, že si voliči vládních stran „nepřejí“ změny týkající se zavedení nového platidla, se tedy ukazuje spíše jako mýtus.
Existuje pro běžného občana nějaká výhoda plynoucí z inflační národní měny? Může být, pokud je ovšem z minulosti výrazně zadlužen a inflace mu pomáhá snižovat závazky. Naopak extrémně nevýhodná je koruna pro každého, kdo zodpovědně šetří a jehož úspory rapidně ztrácejí hodnotu. Výzvy směřující k tomu, aby si občané spořili na penzi, budou mimo jiné tím méně úspěšné, čím rapidněji z nich užírá korunová inflace.
Vláda, která má zájem podporovat zodpovědné finanční chování občanů, ovšem nemůže potřebovat vysokou inflaci ani náhodou.
Ve skutečnosti existují jen tři specifické skupiny se zásadním zájmem na inflační koruně. První je bankovní lobby masivně vydělávající na kurzových operacích. Přechodem na euro by o tento tučný zdroj příjmů jednou provždy přišla. A to se jí nelíbí.
Druhou skupinu představují zmínění dlužníci z minulosti. Babišův Agrofert s miliardovými úvěry například. Těm velmi pomáhá i fakt, že v čele České národní banky stojí nejlaxnější centrální bankéř polistopadové historie a dlouho nechával inflaci mnohem větší prostor, než by nutně musel. Hodnota závazků historicky velkých dlužníků rapidně klesá, což je pro ně jednoznačně pozitivní. Horší je to už se současnými dlužníky, kterým naopak politika ČNB například zdražuje hypotéky.
Konečně je tu skupina „národněkonzervativních“ politiků, pro něž udržení (původně rakousko-uherské) koruny představuje samo o sobě pochybný symbol národní suverenity. Zatímco u předchozích dvou skupin byla motivace převážně ekonomická, zde převládá ideologický aspekt. „Racionální“ je ale tato věc zhruba stejně jako urputné odmítání Istanbulské úmluvy nebo manželství pro všechny.
Nejen závazek
Kdybychom byli autarkní ekonomikou s většinou vstupů tuzemského původu, slábnoucí národní měna by mohla být jednoznačným přínosem pro exportéry. Vzhledem k paralelnímu zdražování importovaných vstupů však situace ani zde zdaleka není jednoznačná. Výrazný trend představuje snižování míry přidané hodnoty, kdy dovezené suroviny a komponenty zdražují, zatímco cena domácí práce užívané k jejich přeměně relativně klesá. Taková situace ale v delším výhledu indikuje zvyšování nároků firem na provozní kapitál. Což rozhodně není pozitivní zpráva.
Nejde tedy ani zdaleka jen o to, že historicky vzato existuje jasný závazek přijmout evropskou měnu. S výjimkou tří výše zmíněných skupin – bankovní lobby, „starých“ institucionálních dlužníků a národněkonzervativních ideologů – by šlo o krok s jednoznačnou převahou výhod nad nevýhodami. Protože národní měna, která je řízena způsobem nikterak se nepotkávajícím s „národními zájmy“ většiny obyvatel, se stala zbytnou komoditou. Také firmy by si ve své většině přály, aby vláda co nejdříve převedla zemi na euro.
Je jistě příznačné, že žádná ze zemí, které v minulosti vstoupily do eurozóny, dnes absolutně neuvažuje o opětovném vystoupení.
Loňský průzkum pro Eurobarometer ukázal, že ve Švédsku začali převažovat příznivci eura nad zastánci koruny (53 %). Fanoušci společné měny dále dosáhli remízy s odpůrci v Bulharsku (obojí 49 %), převažují v Maďarsku (72 %) a Polsku (55 %).
Dánská koruna je velmi úzce navázána na euro – a také proto se vyznačuje mnohem větší kurzovou stabilitou než její český protějšek.
O vedení a „vedení“
Historicky vzato bylo smyslem existence konzervativních stran zajistit, že nevyhnutelné modernizační snahy svou rychlostí nepřekročí absorpční kapacitu cílových společností. Jinak řečeno, konzervativci se zpravidla snažili o co nejharmoničtější průběh změn a dále o to, aby nevedly k destabilizaci a revolucím. Neúspěšní naopak bývali konzervativci tam, kde se snažili dějinný pohyb místo moderování úplně zastavit, nebo dokonce vrátit nazpět. To se v plné míře týká také nedávných případů takových pokusů, na prvním místě brexitérů.
Ani role českých konzervativců není zásadně odlišná od zmíněné historické normy. Avšak místo toho, aby stáli v čele reforem a starali se o to, aby jejich tempo dosahovalo optima, je dnes situace přesně opačná. Česká společnost je většinově připravena ke změnám, kdežto z konzervativní vlády se pomalu stává „žába na prameni“, která vysvětluje voličům, že si od ní přece už žádné reformy slibovat nemohou. Sliby voličům údajně kabinet splnil už tím, že Babiše odstavil od moci – a nic jiného prý plnit nehodlá. Což se mezi jiným týká také dávno slíbeného přechodu k jednotné evropské měně.
Trendu se vymykají snad jen Jurečkou připravené změny v pracovněprávních vztazích, které jsou však mimo kontext štědrých sociálních záchranných sítí skandinávského typu potenciálně vysoce konfliktní a společensky i politicky destabilizující.
Agrofertí estébák se coby premiér neustále předváděl jako údajný aktér stojící v čele změn, ačkoliv ve skutečnosti v naprosté většině případů pouze reaktivně hasil, co už hořelo.
Nicméně i tato parodie na politické vedení bohužel na mnohé působila lépe než vyloženě pasivní styl současné vlády. „Většina lidí je nespokojena s programem, činností i složením vlády a také s osobou předsedy kabinetu a tím, jak vláda komunikuje s veřejností,“ uvádí shrnutí loňského jarního průzkumu. Politika mrtvého brouka ve vztahu k euru, pro jehož zavedení již existuje dostatečně široká podpora, pak skóre vlády v průzkumech sotva zlepšila.
A v neposlední řadě je tu i aspekt zahraničněpolitický a bezpečnostní. Neustálým kafráním Prahy proti Bruselu totiž vysíláme nepřátelům v Moskvě signál, že se tu bohatě vyplatí investovat do destabilizačních operací, neboť takové investice by mohly v rozdělené a znesvářené společnosti zaznamenat bohatý multiplikační efekt.
